Článek
Dnes slibovaný a očekávaný cyklovýlet soutěskou. Začneme u moře a dle mapových informací má cesta těsně sledovat trať úzkokolejky přecházející následně v zubačku. Realita je dvacet centimetrů široký vyšlapaný chodníček od vechtra. Tam kde skály nedovolí chodí vechtr po pražcích. Nutno ríci, že sledovat jeho kroky na kole, není legrace. Asi jsme měli investovat do odpružených kol. Jindra se obává abychom v maliní nepíchli kolo a za minutu jedu po ráfku. Sotva jsem kolo rozebral, je tu vlak. Strojvůdce se poctivě věnuje houkání, ale ani nepřibrzdí. Koupel v malinovém trní urychlila opravu a za chvíli zdoláváme příkré srázy soutěsky. Sotva jsme opustili trať prosviští nám nad hlavou dvě řecké stíhačky, jejichž piloti zřejmě právě shlédli top gun. Po prvním přeletu se převlékneme do suchého a ty další již sledujeme se zájmem. Nemáme bohužel šanci je vyfotit. Jindry navigace začala výlet na 12,5 km na vrchol soutěsky a po ujetých 10 km ukazuje 17 km. Tyhle zatěžkávací zkoušky miluju. Nakonec přeci jen vyjedeme na vrchol odkud asfaltovou silnicí, dvacetikilometrovým sjezdem dosáhneme uzavření kruhu. Sjezd je fantastický, ale když druhou zatáčku v 60km/h projedu jako plochodrážní jezdec zjistím, že jsem tentokrát píchnul zadní kolo a náhradní prádlo jsem spotřeboval při hře na babu s vlakem. Kolo zalepím a vyslechnu si u toho mnoho dobrých rad a doporučení. Zaujalo mě zvláště to, že píchlá kola souvisejí s hmotností. Nakonec, jezdit na hrob ženě k moři ? Vše se v dobré obrátí, nakoupíme v pekařství výrobky o kterých nemáme ani tušení jsou-li sladké, slané, či jsou-li vůbec k jídlu. Byly k jídlu a slané. Ráno jsme u rybářů zakoupili rybky, tak už máme spěch do kempu v Delfách, abychom si uspořádali závěrečnou hostinu. Zítra Delfy a domů. Máme to 2200 km tak to bude mazec.
Z Řecka Jindra a Jindřich
