Článek
Dnes jsme vyrazili do Olympie. Spatřit místo, kde se zapaluje olympijský oheň je nabídka kterou nelze odmítnout. Vyrazíme jen co se Jindra ještě v moři opláchne a já odstraním z předního skla hmyzí sebevrahy. Cesta nás vede horami a já pomalu začínám chápat proč nám na 240 km navigace vyhradila čtyři hodiny. Kdybych neměl posilovač řízení mohl bych v Olympii překonat nějaký rekord, třeba v hodu diskem. Zastavíme se ještě na hradě Tiryns zbudovaný prý, Mykénci já osobně se kloním k druhé teorii, že byl zbudován Kyklopy. 10 metrů vysoké a osm metrů široké hradby z kvádrů těžkých mnohdy i pět tun, 1500 let před naším letopočtem, to není práce lidí. Neodoláme a silueta dalšího hradu, tentokrát středověkého nás opět zláká k malé zastávce. V Olympii jsme ve čtyři odpoledne a marně hledáme parkoviště. Nakonec zaparkuji v ulici s takovým sklonem, že Jindra nedokáže zavřít šoupačky u auta a donutí mě vykutat v blízkém parku kámen kterým založím kola. Snad jim ten obrubník nebude chybět. Olympijský park je krásně popsán v průvodci a za sebe nemohu tvrdit, že by mi chyběla představivost. Dotazníky ministerstva školství jsem schopen vyplnit celkem rychle a to by jako důkaz představivosti stačilo i jezuitům. Přesto v hromadě trosek jen těžko hledám antické stavby. Muzeum je však o něčem úplně jiném. Po vstupu otevřu pusu a zavřu ji až půl hodiny poté, co muzeum opustíme. Popisovat ho nebudu, neb to nejde. Auto najdeme tam kde jsme ho nechali a posuneme se ještě o kousek blíže k Delfám. Je tu místečko, kde můžeme zakempovat, pokud se najíme v restauraci. Jídlo bylo super a kupodivu stálo méně než nocleh v běžném kempu. Asi dobrý podnikatelský záměr. Zítra nás čeká náročný cyklovýlet v horách. Z Řecka Jindra a Jindřich
