Realitní lobby v médiích: Jak miliardáři manipulují trhem

V mediálním prostoru České republiky lze dlouhodobě, a s železnou pravidelností, pozorovat cyklický výskyt publicistických, analytických a zpravodajských textů, které se intenzivně věnují realitnímu trhu. Tyto výstupy, oscilující na široké škále od expertních varování před regulatorními zásahy centrálních institucí až po oslavné reportáže o bezprecedentní výnosnosti rezidenčních aktiv, vyvolávají oprávněné podezření z cílené a systematické manipulace tržního sentimentu. Předkládaná výzkumná zpráva podrobuje tento fenomén, který kulminuje v sérii synchronizovaných publikací z první poloviny dubna roku 2026, zevrubné strukturální a diskurzivní analýze. Hlavním cílem je prozkoumat a exaktně zmapovat možné vazby na základě vlastníků klíčových mediálních domů, personálního obsazení redakcí, fluktuace autorů článků a specifických jmen či korporátních entit, které jsou v těchto textech explicitně či implicitně protežovány.

Hypotéza, že za pravidelnou produkcí článků spekulujících nad nákupem či prodejem nemovitostí stojí vysoce organizovaná realitní lobby a konkrétní ekonomické zájmy úzké skupiny vlastníků kapitálu, nachází pevnou a nezpochybnitelnou oporu v datech o koncentraci vlastnictví. Český mediální trh je v současné dekádě charakteristický extrémní mírou oligarchizace. Klíčové zpravodajské platformy, deníky a vlivné internetové portály jsou vlastněny entitami, jejichž primární zdroj zisku a nejmasivnější investice leží zcela mimo mediální sféru, a to dominantně v realitním sektoru, energetice, těžkém průmyslu a finančním zprostředkování. Tento imanentní střet zájmů generuje vysoce toxické prostředí, kde je objektivní ekonomická žurnalistika systematicky nahrazována sofistikovanou nativní reklamou, PR narativy a agendou, jejímž primárním účelem je udržení vysokých cen nemovitostí, stimulace poptávky prostřednictvím kognitivních zkreslení a asertivní lobbing proti jakýmkoliv regulacím, které by mohly omezit profitabilitu developerů a institucionálních spekulantů.

Pro pochopení toho, jak tento mechanismus v praxi funguje, nelze izolovaně číst jednotlivé články. Je nezbytné aplikovat holistický přístup, který propojuje textovou analýzu s vlastnickou strukturou vydavatelů, kariérními trajektoriemi novinářů a širším makroekonomickým kontextem dané doby. Právě kontext jara 2026, kdy dochází k masivním geopolitickým otřesům a státním intervencím, představuje ideální laboratoř pro pozorování toho, jak velký kapitál využívá svá média k ochraně svých realitních portfolií před znehodnocením a k přesměrování úspor drobných střadatelů do svých vlastních projektů.

Veškeré mediální narativy z dubna 2026 je nutné vnímat a interpretovat prizmatem širšího makroekonomického a geopolitického vývoje, který vytváří pro realitní sektor vysoce rizikové prostředí. Globální ekonomika i domácí hospodářství se potýkají s bezprecedentní volatilitou. Zásadním faktorem je probíhající krize a konflikt na Blízkém východě, který dramaticky narušuje globální dodavatelské řetězce a vyvíjí extrémní tlak na ceny energetických komodit.1

Vláda České republiky musela v reakci na tuto situaci přistoupit k historicky výjimečným a razantním krokům. S platností od středy 8. dubna 2026 zavedl kabinet mimořádná opatření, kterými Ministerstvo financí začalo plošně kontrolovat ceny pohonných hmot. Vláda zastropovala marže čerpacích stanic a snížila spotřební daň na naftu o 1,939 Kč (což včetně DPH představuje 2,35 Kč na litr).1 Maximální přípustná maloobchodní cena byla stanovena na 49,59 Kč za litr nafty a 43,15 Kč za litr benzinu.1 Tyto vládní intervence, vynucené obavami ze zhroucení dopravy a průmyslu, jsou jasným indikátorem hluboké strukturální nejistoty. Dočasné příměří mezi Spojenými státy a Íránem, které následovalo po odblokování Hormuzského průlivu, je vnímáno jako vysoce fragilní, přičemž experti a reportéři upozorňují, že ropný šok může trhy kdykoliv znovu zasáhnout.1

Tato geopolitická tenze se okamžitě propisuje do inflačních očekávání. Přestože předběžný odhad březnové inflace ukázal hodnotu 1,9 procenta, představitelé České národní banky, jako například člen bankovní rady Jakub Seidler, veřejně varují, že s děním na Blízkém východě přišlo riziko, že ekonomika bude čelit slabšímu růstu a zároveň silnému tlaku na vyšší inflaci.2 Problém nespočívá pouze v ropě, ale i v růstu cen zemního plynu a nedostatku dalších komodit.2 Jak trefně poznamenává komentátor Petr Holub na stanici Český rozhlas Plus, tuzemská inflace držená při dně není důvodem k radosti, ale spíše tichem před bouří, přičemž vysoké ceny pohonných hmot mohou otevřít inflační okno, čehož tržní subjekty využijí k plošnému zdražování.5 Zprávy z USA navíc potvrzují, že americký trh se zemním plynem dosahuje rekordní produkce 108,6 miliard kubických stop denně, což je nejvíce od roku 1973, avšak globální distribuce zůstává kvůli konfliktům narušena.6

Pro realitní trh je tato situace objektivně vysoce nepříznivá. Růst inflace a případný opětovný nárůst úrokových sazeb by měl standardně vést k ochlazení poptávky po nemovitostech, ztížení přístupu k hypotékám a logicky i k poklesu, nebo alespoň stagnaci, cen realitních aktiv. Lidé chudnou, reálné mzdy jsou pod tlakem a náklady na život rostou. V takovém tržním prostředí se realitní developeři a investiční fondy dostávají do existenčního ohrožení. Pokud by se snížila hodnota jejich obřích portfolií, narazili by na úvěrové kovenanty u financujících bank. Zde vstupuje do hry mediální lobbing jako nástroj pro krizový management. Aby se trh nezhroutil, musí média napojená na realitní kapitál vytvořit paralelní informační realitu, která přesvědčí veřejnost, že nákup nemovitosti je právě v této turbulentní době tou jedinou možnou a správnou volbou.

Základním předpokladem pro úspěšnou realizaci výše popsané manipulace je vlastnická kontrola nad klíčovými uzly informační dálnice. Postupný odchod zahraničních, čistě mediálních vydavatelských domů z České republiky (např. německého Handelsblattu nebo severských skupin) uvolnil prostor pro nástup domácích miliardářů, oligarchů a finančních skupin.9 Tito aktéři nekupovali média primárně proto, aby generovali zisk z prodeje předplatného nebo inzerce. Mediální domy v jejich rukou plní roli takzvaného jaderného odstrašujícího prostředku (nuclear deterrent) v mocenských a byznysových bojích a fungují jako gigantické PR agentury pro jejich přidružené byznysy. Analýza vlastnických struktur hlavních mediálních domů odhaluje absolutní propojení s trhem komerčních a rezidenčních nemovitostí.

Mediální dům Economia, pod který spadá vysoce respektovaný ekonomický deník Hospodářské noviny, server iHNed.cz, týdeník Ekonom, a dříve také společenský týdeník Respekt, představuje klíčového aktéra v utváření ekonomického a politického diskurzu v zemi.9 Vydavatelství bylo historicky přebráno od skupiny Handelsblatt Zdeňkem Bakalou, který posléze formálně upevnil svou moc a stal se místopředsedou představenstva.9 Ačkoliv Economia často operuje s existencí Rady pro redakční nezávislost, jež má hájit svobodnou žurnalistiku 11, šíře ekonomických zájmů jejího majitele je natolik extenzivní, že strukturální a podvědomá podjatost redakčního obsahu je prakticky nevyhnutelná. Nedávný prodej týdeníku Respekt společnosti Respekt Media a.s., v níž je Zdeněk Bakala rovněž akcionářem, ilustruje neustálé přelévání mediálních aktiv v rámci úzkého okruhu majitelů.9

Zdeněk Bakala, jehož jmění časopis Forbes v minulosti odhadoval na miliardu dolarů 15, je archetypem finančníka, jehož kořeny sahají k raným privatizacím a budování investiční banky Patria Finance.10 Jeho byznysové impérium utrpělo ztráty v oblasti těžby (propad akcií NWR) 15, nicméně jeho pozornost se masivně přesunula k realitnímu developmentu a správě aktiv. Skrze fond Bakala Capital spravuje portfolia zahrnující reálná aktiva (real assets), venture kapitál a veřejné i soukromé investice.17

Z hlediska ovlivňování narativu je stěžejní jeho angažmá v realitním sektoru. Bakala zrevitalizoval obří industriální areál Forum Karlín v Praze.16 Avšak daleko největší vliv na celorepublikový realitní trh má jeho působení v Moravskoslezském kraji skrze společnost Asental Land. Tato firma, která zíslaka obrovské pozemky z dědictví těžařských společností, aktivně prosazuje transformaci karvinských post-těžebních brownfieldů na gigantické průmyslové zóny ve spolupráci s nadnárodním americkým developerem Panattoni.18 Bakala se v tomto regionu stal i terčem občanských protestů a demonstrací kvůli svému nedodrženému slibu ohledně odprodeje hornických bytů nájemníkům za zvýhodněné ceny.15 Tento bytový fond byl nakonec v roce 2020 prodán švédské realitní firmě Heimstaden, což vedlo k enormnímu nárůstu cen nájmů v celém regionu.18 Z pohledu mediální logiky je pro majitele, který se pokouší vybudovat obří průmyslové parky a disponuje majetkem v komerčních nemovitostech, zcela klíčové, aby jím vlastněný ekonomický tisk (Hospodářské noviny) propagoval zjednodušování stavebních řízení, obhajoval práva velkých vlastníků a naopak bagatelizoval dopady bytové krize na běžné obyvatele.

Zásadní seismickou událostí v mediálním prostoru byla schválená změna vlastnických struktur ve vydavatelské skupině Mafra na počátku dubna 2026. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) s definitivní platností povolil společnosti Tymeprax, kterou vlastní uhlobaron a energetický miliardář Pavel Tykač, odkup padesátiprocentního podílu v této mediální skupině.6 Zbylých padesát procent si ponechala investiční skupina Kaprain, za níž stojí podnikatel Karel Pražák.6 Mafra, vydávající dominantní deníky Mladá fronta Dnes a provozující masově navštěvovaný portál iDNES.cz, se tak dostala do rukou aliance s extrémními zájmy v energetice, průmyslu a nemovitostech.

Skupina Kaprain Karla Pražáka je jedním z největších hráčů na trhu s komerčními i rezidenčními nemovitostmi v České republice. Vlastní rozsáhlá portfolia zahrnující logistické haly, kancelářské budovy i pozemky připravené k bytové výstavbě. Tykačova energetická expanze a miliardové investice do infrastruktury se s těmito zájmy dokonale doplňují. Když iDNES.cz publikuje články o situaci na realitním trhu, nedělá to v tržním vakuu. Naopak, vytváří informační pozadí pro projekty svých vlastníků. Pokud by mediální diskurz začal hromadně zpochybňovat ceny bytů nebo upozorňovat na neudržitelnost komerčních nájmů, bezprostředně by to ohrozilo miliardové rozvahy těchto skupin. Vstup Tykače a Pražáka do Mafry není investicí do žurnalistiky, ale nákupem štítu pro ochranu a prosazování vlastních kapitálových a realitních zájmů.

Zcela unikátní, avšak neméně vlivnou roli hraje na trhu portál Seznam.cz, v jehož čele stojí s obřím majetkem přes 30 miliard Kč zakladatel Ivo Lukačovič.19 Seznam a jeho zpravodajská větev Seznam Zprávy představují agregátor pozornosti s bezkonkurenčním dosahem na všechny vrstvy české populace. I když Seznam.cz nepůsobí jako klasický rezidenční developer, jeho byznys se stále více prolíná s obřím infrastrukturním developmentem.

Lukačovič v roce 2026 aktivně komunikuje nutnost vybudování takzvaného EuroStacku – evropské technologické suverenity nezávislé na amerických cloudových službách společností Amazon (AWS), Microsoft a Google.20 Prohlašuje: „Stavíme si vlastní datová centra, která excelují v účinnosti… To vše můžeme replikovat kdekoliv v EU“.20 Výstavba hyperškálovatelných datových center je ve své podstatě čistý a velmi tvrdý realitní byznys. Vyžaduje obrovské záborové pozemky, povolení pro stavby obrovského rozsahu, kapacity v energetické přenosové soustavě a extrémně rychlé stavební řízení. Seznam tak sdílí s tradičními realitními developery společný zájem: tlak na deregulaci stavebního práva, zrychlení povolovacích procesů a obecně pro-investiční klima bez zásahů občanských iniciativ a ekologických regulací. Kromě toho, algoritmy doporučování na Seznamu prokazatelně upřednostňují emocionálně zabarvené realitní články, neboť ty generují vysokou míru proklikovosti (CTR), prodlužují dobu strávenou na stránce, a maximalizují tak reklamní příjmy.

Vlastnická kontrola je pouze vrcholovým managementem narativu. Samotná implementace tohoto vlivu do každodenní žurnalistiky je zajišťována skrze personální syndikaci a fenomén tzv. otáčivých dveří (revolving door). Analýza ukazuje existenci úzkého okruhu ekonomických a realitních novinářů, kteří neustále cirkulují mezi jednotlivými mediálními domy a PR odděleními samotných developerských společností. Tím je zajištěno, že ať už čtenář otevře Hospodářské noviny, e15 nebo Seznam Zprávy, konzumuje de facto identický myšlenkový rámec, stvořený lidmi sdílejícími stejné kontakty na stejné lobbisty.

Klíčovou případovou studií personální migrace z přelomu března a dubna 2026 je hromadná restrukturalizace ve vydavatelství ekonomického deníku e15 (spadajícího do skupiny Czech Media Invest). Novými zástupci šéfredaktora e15 se v tomto období stali Adam Váchal a Jan Novotný.21 Adam Váchal přešel přímo z konkurenčních Hospodářských novin (Economia) s cílem zaštítit online obsah a věnovat se svému dominantnímu tématu – realitám.21 Spolu s ním do vedení e15 nastoupil Nikita Poljakov, který dříve řídil redakci Hospodářských novin.21 Jan Novotný přišel z týdeníku Euro.21 Naopak dlouholetý specialista na reality z e15, Daniel Novák, odešel po osmi letech do byznysové redakce Seznam Zpráv.21 Ze scény postupně zmizela i dlouholetá šéfredaktorka Tereza Zavadilová a redaktor Michal Šenk.21

Zcela exemplárním příkladem přechodu mezi novinařinou a korporátním lobbingem je případ Hany Filipové. Ta dlouhodobě působila v médiích (včetně e15) a starala se o speciální magazíny, avšak v dubnu 2026 již figuruje na pozici ředitelky marketingu investiční a realitní skupiny Natland.21 Podobně dlouhou kariéru napříč vlivnými domy má i Jana Havligerová, jež více než čtvrt století působila v Hospodářských novinách, Euru i e15 a následně zakotvila na portálu Newstream.cz.22

Jak tyto personální vazby formují obsah? Pokud analyzujeme texty Adama Váchala v e15, vidíme absolutní adoraci velkých kapitálových skupin. Váchal produkuje podcasty (REcast) s titulky jako: „Natland sází na Slovensko. Může se stát klíčovým pro náš realitní byznys, říká šéf investic do nemovitostí Balvín“.23 Další jeho výstupy nesou hesla: „Český kapitál přebírá komerční reality“, „Maďarské tažení PPF“, „Komárek spouští realitní expanzi do Londýna“ či „Penta vstupuje do vyšší ligy realitního byznysu. V centru Londýna rozjíždí investice za 20 miliard“.23 Jedná se o texty, které postrádají jakýkoliv kritický osten (např. ohledně původu financování či daňových optimalizací). Namísto toho slouží jako tribuna, přes kterou oligarchové komunikují svou sílu směrem k bankám, věřitelům a drobným investorům. Skutečnost, že bývalá kolegyně těchto novinářů (Filipová) nyní řídí marketing právě v Natlandu 21, zaručuje absolutní propustnost mezi PR oddělením developera a zpravodajským deskem deníku.

Je zcela zřejmé, že v tomto prostředí neexistuje nezávislá investigativní kritika developerských praktik. Příkladem obrany statu quo z minulosti je vyjádření redaktora Petra Zenknera v Hospodářských novinách během pandemické krize, kdy aktivně tlumočil narativ asociací a majitelů nemovitostí proti vládním snahám o odklad komerčních nájmů, argumentujíc, že by to ohrozilo vlastníky center financovaných bankovními úvěry.24 Novinář zde vystupuje jako advokát vlastníka nemovitosti proti drobným podnikatelům.

Sponzorovaný obsah v novinách je pouze první úrovní lobbingu. Druhou, mnohem sofistikovanější úrovní, je pořádání takzvaných odborných summitů, které organizují samotná vydavatelství ve spolupráci se zástupci realitní lobby. Tyto akce, jako například chystaný „e15 REsummit 2025“, slouží k legitimizaci lobbistických cílů pod rouškou neutrální expertizy.

Analýza programu tohoto summitu ukazuje, že mezi klíčovými řečníky, které e15 prezentuje jako nejvyšší oborové autority, jsou Dušan Kunovský, zakladatel a šéf Central Group, a Karel Týc, Managing Partner v Natland Group.25 Zde se kruh dokonale uzavírá. Mediální dům pořádá akci, na které developer (Central Group) prezentuje svá stanoviska k tomu, jak by měl stát upravit zákony, aby se jemu (developerovi) lépe a s větší marží stavělo. Natland Group, jehož marketing řídí bývalá novinářka vydavatelství, zde rovněž vystupuje.

Tyto summity generují mediální výstupy, které jsou následně citovány napříč celým trhem. Z podobných akcí vzešel i chronicky omílaný narativ, publikovaný například dříve i na portálu Peak.cz, že „nejméně deset tisíc bytů potřebuje Praha postavit každý rok, aby se zlepšila dostupnost bydlení v metropoli“.26 Tentýž zdroj, odvolávající se na data samotné společnosti Central Group, hlásí, že i navzdory dvojnásobnému zdražení bytů na 110 tisíc korun za metr čtvereční, se byty prodávají rekordním tempem.26 Je pozoruhodné, jak média nekriticky přebírají data o prodejích přímo od subjektu, který má na růstu cen a vytváření iluze obrovské poptávky eminentní finanční zájem. Deklarovaným cílem je sice řešení bytové nouze, avšak skutečným účelem je vyvinout nátlak na politickou reprezentaci, aby uvolnila územní plány a zbavila stavební řízení veřejné kontroly.

Analýza vzorku článků publikovaných kolem 8. dubna 2026 jasně ukazuje, jaké psychologické páky mediálně-realitní komplex využívá k tomu, aby udržel poptávku po aktivech i v době zhoršující se makroekonomické situace. Cílovou skupinou nejsou jen velcí hráči, ale i domácnosti, které je nutné přesvědčit, aby vzaly na svá bedra masivní hypoteční závazky a zachránily tak likviditu na trhu.

Základním instinktem, na který PR články útočí, je strach z propásnutí příležitosti (FOMO - Fear of Missing Out) kombinovaný s obavou ze ztráty. Učebnicovým příkladem tohoto mechanismu je rozsáhlý článek publikovaný 8. dubna 2026, který oběhl ekonomické weby (syndikace napříč HN a iDNES). Článek nesl vysoce emotivní titulek: „Stačí jeden byt navíc a na úvěru přijdete o miliony. Spočítali jsme, jak nová pravidla ČNB osekají kupní sílu investorů“.2

Text se nominálně věnuje novým pravidlům České národní banky, která se rozhodla zakročit proti fenoménu investičních hypoték. Centrální banka, jak upozorňuje Jakub Seidler, koná v rámci své obezřetnostní role. Vzhledem k tlaku na růst inflace z titulu geopolitických šoků a hrozbě ropné krize musí ČNB ochladit trh dříve, než bublina praskne a stane se z ní systémové riziko.2 To je racionální makroekonomický krok. Způsob, jakým je však informace rámována v tisku, její smysl naprosto obrací naruby.

Článek neanalyzuje prospěšnost stabilizace cen, ale zaměřuje se na to, že pravidla „osekají kupní sílu“ a že investor bez okamžité akce „přijde o miliony“.2 Jedná se o klasickou manipulaci pomocí vyvolávání averze ke ztrátě. Sekundárním a nezamýšleným, nebo spíše zcela záměrným důsledkem takto postaveného textu je vyvolání hysterie na trhu. Čtenář – drobný spekulant, který nad nákupem investičního bytu váhal, získá dojem, že se mu před očima zavírá okno příležitosti. Namísto toho, aby restrikce trh ochladila, podobné články vedou k tomu, že se investoři masově vrhají do sjednávání hypoték před nabytím účinnosti nových pravidel. Pomáhají tak developerům, jako je výše zmíněný Central Group či Natland, doprodat za prémiové ceny skladové zásoby předtím, než ochlazení reálně nastane. Média tak fungují jako katalyzátor iracionálního chování ve prospěch velkokapitálu.

Souběžně s tím probíhá masivní kampaň na poli daňového a právního poradenství. Odborné weby a platformy chrlí návody, jak systém obejít nebo optimalizovat. Server e15.cz vydal 8. dubna článek „Nemovitosti v roce 2026. Nejdražší nebude daň, ale chyby v termínech“ 28, detailně rozebírající limity pro vyklizení či daně. Web advokátní kanceláře ARROWS souběžně publikoval text „Investování do nemovitostí 2026: Daňová optimalizace a srovnání efektivity nákupu na firmu či fyzickou osobu“.29 Tento druh produkce slouží k legitimizaci spekulativních nákupů jakožto vysoce odborné a racionální disciplíny a poskytuje návody velkým korporacím i jednotlivcům, jak maximalizovat zisk (či minimalizovat daňovou zátěž na úkor státu) z realitních transakcí v období nejistoty.28

Extrémně sofistikovanou metodou, jak propašovat korporátní zájmy do seriózního zpravodajství, je produkce kvazivýzkumů. Investiční skupina si u agentury na výzkum trhu zadá anketu s přesně naformulovanými návodnými otázkami, jejichž výsledek PR oddělení zpracuje do tiskové zprávy. Podfinancované a personálně provázané redakce pak tuto zprávu opublikují de facto bez úprav jako objektivní zpravodajství.

V prvních dubnových dnech roku 2026 oběhla český internet masivní syndikovaná zpráva, publikovaná mimo jiné na odborných portálech typu FXstreet.cz, s titulky jako: „Češi věří nejvíce nemovitostem, investují ale do akcií. Bojí se totiž správy bytů“.8 Zpráva se odkazuje na rozsáhlý průzkum agentury STEM/MARK pro investiční skupinu Salutem Group.6 Podle tohoto průzkumu prý neuvěřitelných 39 % Čechů považuje nemovitosti za nejbezpečnější uložení peněz, ale zarážející je tvrzení, že „hlavní překážkou přitom není cena investičního bytu (40 %), ale obava z jeho správy, kterou uvádí 47 % respondentů“.6

Tento statistický výstup je brilantní ukázkou formování tržního sentimentu v zájmu konkrétního zadavatele. Skupina Salutem Group, za níž jako spoluzakladatel stojí inženýr Jaroslav Ton, provozuje Salutem Fund.31 Tento fond se specializuje právě na správu aktiv ve vybraných českých regionech a snaží se nalákat takzvané kvalifikované investory, kterým slibuje výnosy bez nutnosti osobní správy majetku.31

Pokud analyzujeme podstatu mediálního sdělení fondu Salutem, zjistíme, že účelově potlačuje makroekonomickou realitu (že byty jsou pro většinu lidí absolutně finančně nedostupné) a naopak vnucuje čtenáři myšlenku, že „peníze na to lidé mají a cena nevadí, jen se jim nechce starat o opravy a nájemníky“. Tím agentura de facto radí: nekupujte si byt fyzicky, ale přineste své úspory nám do našeho fondu a my se o to postaráme za vás. Zveřejňování takových PR sdělení tvářících se jako průzkumy veřejného mínění vede k udržování stádního chování (tzv. bandwagon effect), kdy nabytý dojem, že všichni ostatní investují do nemovitostí, donucuje i váhajícího občana vrhnout úspory na trh, případně přímo do podílových listů fondu, aby nepřišel o fiktivní výhody. Do této kategorie snahy přilákat alternativní kapitál spadá i snaha konkurovat evangelistům kryptoměn (např. Jakub Vejmola alias Kicom, absolvent FI MU, propagující Bitcoin 32), proti nimž musí realitní sektor nasadit o to tvrdší argumentaci o tradičním hmatatelném bezpečí „cihel“.

Zcela identický vzorec používá skupina WOOD & Company. Dne 31. března 2026 redakce bez jakékoliv přidané hodnoty publikovaly informaci, že „Realitní divize WOOD & Company rozšířila portfolio o prestižní budovu Royal Wilanów ve Varšavě“ s transakcí za 2,5 miliardy korun, a že je budova o 37 000 m² plně obsazena.7 Toto opět není novinářská práce informující občana o celospolečenském jevu. Je to korporátní inzerát na to, jak je WOOD & Company mocná a úspěšná, což má sloužit jako psychologický magnet pro nové klienty uvažující o uložení kapitálu do jejich podílových fondů.

Zatímco serióznější finanční portály cílí na bonitní vrstvy, populární weby zajišťují nábor drobného kapitálu z řad nižší střední třídy. Dne 8. dubna 2026 vyšel na platformě Medium na Seznam.cz (spadající pod Lukačovičovo impérium s masivním algoritmickým zásahem) článek s názvem: „Autor ze světa realit: Éra levných paneláků končí. Majitelům vydělává statisíce ročně“.34

Článek tvrdí, že dlouho byl panelák jen „králíkárnou“, ale nečekaný zvrat ukazuje, že panelové byty zdražují rychleji než ty cihlové a jejich majitelé na nich bohatnou.34 Toto tvrzení představuje vrchol manipulace se strukturovanými tržními daty. Panelové domy na sídlištích mají objektivně projektovanou technickou životnost, která se neúprosně blíží ke konci. Z hlediska stavební fyziky, tepelných ztrát a opotřebení materiálů jde o degradující aktivum. Prezentovat ho jako nástroj pro hromadění statisícových zisků ročně je popřením základních ekonomických zákonitostí o odpisech majetku.

Proč tedy autor „ze světa realit“ takový text píše? Protože rezidenční realitní trh se po vyčerpání kapitálu elity musí přesunout k vysávání úspor nižší střední třídy. Tito lidé nemají na novostavby za 110 tisíc Kč/m² od velkých developerů v Praze. Jediné, na co dosáhnou, jsou hypotéky na zchátralé panelové byty. Publikací podobných článků realitní zprostředkovatelé vnášejí do této sociální skupiny silnou kognitivní disonanci – pocit selhání, že na rozdíl od souseda nezhodnocují své peníze. Výsledkem je, že se lidé s průměrnými a podprůměrnými příjmy masivně zadluží u komerčních bank na koupi přestárlých bytů, z čehož inkasují provize realitní makléři. A vydavatel platformy (Seznam) zároveň inkasuje peníze z enormní míry sdílení tohoto vysoce kontroverzního a emotivně zabarveného obsahu napříč sociálními sítěmi.

Aktivita realitní lobby v médiích se nezastavuje u přesvědčování obyvatel k braní si hypoték, ale směřuje systematicky i vůči politické reprezentaci a legislativě. Terčem permanentního mediálního útoku je povolovací řízení a územní plánování.

Realitní narativ dlouhodobě vytvořil mýtus, že jediným viníkem drahého bydlení nejsou kartelové dohody na trhu materiálů ani snaha o maximalizaci marží developerů, ale pomalá státní byrokracie. Jan Mareček, předseda České společnosti pro stavební právo, na to ve svém vyjádření z února 2026 jasně upozorňuje. Konstatuje, že tvrzení označující stavební právo za brzdu hospodářského růstu „nevychází z žádné analýzy. Je proto výchozím mýtem… vytvářeným účelově v zájmu nejrůznějších vlivových skupin. Je s podivem, jak nekriticky je přejímají politici i média“.35 Mareček poukazuje na nebezpečí nesystémových změn a chyb v třináctém návrhu novely stavebního zákona, kterým ustupuje stát tlaku velkokapitálu.35 Tato slova experta však většinová média ignorují, naopak neustále dávají prostor developerům volajícím po zrušení posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a stavebních uzávěr, což jim v konečném důsledku otevírá cestu k masivní zástavbě brownfieldů, jakou plánuje Bakalův Asental Land na severní Moravě.18

Souběžně s bojem proti byrokracii probíhá enormní snaha realitní lobby přesunout své vlastní investiční náklady na bedra daňových poplatníků. Jedná se o proces ekonomicky známý jako externalizace nákladů (náklady nese stát) při zachování internalizace zisků (zisk shrábne vlastník). Dobrým příkladem, jak tento systém funguje v praxi a je pozitivně rámován v mediálních zprávách, je oznámení z Libereckého kraje.

Dne 8. dubna 2026 tiskový mluvčí kraje Filip Trdla oznámil, že díky úsporám hejtmanství rozděluje 233 milionů korun. Z této částky směřuje celá polovina (přes 100 milionů Kč) do resortu dopravy na „přeložky inženýrských sítí, opravy havarijních úseků… a zvýšení bezpečnosti dopravní infrastruktury“.36 Tento nenápadný lokální článek, tvářící se jako úspěch krajského vedení v čele s Martinem Půtou, odhaluje princip rozvoje realitního trhu. Vybudování příjezdových komunikací a připojení inženýrských sítí k novým developerským celkům je obvykle nejnákladnější částí přípravy území. Když média vyvinou neustálý tlak na politiky v duchu rétoriky „není kde stavět, města musí zajistit infrastrukturu“, dojde přesně k tomuto. Samosprávy zaplatí ze svých rozpočtů zasíťování pozemků a budování sjezdů z dálnic, čímž skokově, přes noc a zdarma, zvýší hodnotu portfolia komerčních majitelů v dané lokalitě. Ti na zasíťovaném pozemku postaví halu či rezidenci, a následný zisk zůstane plně v jejich kapsách.

Komplexní analýza dostupného výzkumného materiálu s důrazem na události kulminující v dubnu roku 2026 nekompromisně prokazuje, že podezření na koordinovaný tlak realitní lobby v českém tisku je nejen oprávněné, ale že tento mechanismus dosáhl úrovně systémového a strukturálního zajetí mediálního prostoru. K této skutečnosti nepřispívá žádné tajné spiknutí v tradičním konspiračním smyslu, ale logická povaha oligopolního trhu s informacemi v zemi, kde veškerý zásadní vydavatelský průmysl pohltili miliardáři se silnými kořeny a exponenciálním růstem v realitách, energetice a finančnictví.

Aplikace detailní diskurzivní analýzy na texty a jejich tvůrce vede k formulaci následujících zastřešujících závěrů:

Základní hybnou silou celého systému je fúze moci a asymetrie informací. Osoby kontrolující média, jako Zdeněk Bakala (napojený na byznys na severní Moravě a správce Bakala Capital), Pavel Tykač a Karel Pražák (s jejich bezprecedentními industriálními a realitními portfolii v rámci Mafry), či Ivo Lukačovič (s potřebou masivních pozemků pro technologickou infrastrukturu a zisků z algoritmizované návštěvnosti), nemají nejmenší ekonomickou motivaci umožnit vznik seriózní kritiky realitního status quo. Vzhledem k tomu, že velká část komerčních realit v republice je zafinancována obřími bankovními pákami, jakýkoliv pokles tržních cen realit v reakci na hrozící inflační šoky (vyvolané i nejistotou na Blízkém východě) by znamenal obrovské ztráty ve stovkách miliard korun a možné spouštění margin calls.

Média tak plní funkci psychologického záchranného valu, který má přesvědčit drobný i firemní kapitál, aby i ve zjevných krizích pokračoval v nákupu bytových a komerčních aktiv. Mechanismy užité k tomuto účelu – od šíření paniky ohledně nových pravidel ČNB, přes falešné adorování výnosů stárnoucích paneláků, až po přímé publikování placených PR průzkumů investičních fondů (např. Salutem Group a WOOD & Company) v prestižních ekonomických portálech – představují soustavný útok na racionální rozhodování veřejnosti.

Tuto symbiózu mezi korporacemi a redakcemi utvrzuje fenomén migrace novinářů mezi klíčovými redakcemi (Economia, Mafra, e15, Seznam) a samotnými PR odděleními developerských firem (příklad přesunu do vedení marketingu Natlandu), což vyúsťuje ve stav naprosté absence nezávislého investigativního posuzování trhu. Ve chvíli, kdy média organizují pod svou vlastní hlavičkou komerční summity za účasti gigantů jako Central Group, stávají se žurnalisté faktickými lobbisty. Přejímají nepodložené mýty o zhoubnosti stavebních zákonů a vyžadují po politicích – jak krajských, tak celostátních – aby uvolnili ruce pro výstavbu a za veřejné prostředky financovali inženýrské sítě k pozemkům, čímž fakticky dochází k obří privatizaci zisků spojené s plnou socializací infrastrukturních nákladů.

Články spekulující o nemovitostech tak nelze číst jako objektivní zpravodajství o stavu trhu, nýbrž jako explicitní projev moci nejbohatších entit v zemi. Jejich smyslem není informovat, ale zajistit stálý přítok hypotekárního zadlužení průměrných občanů a státních investic do bilancí několika nemnoha investičních a developerských korporací, čímž je chráněna rentabilita největších vlastníků i v časech extrémní geopolitické a ekonomické nestability.

VP