Článek
Jak už víme z předchozí části, stav ve třídě je poněkud znepokojivý / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-asi-nepojede-na-skolni-vylet-151035 /. Vše nasvědčuje rozhodnutí, že jet na školní výlet by bylo rizikové a složité, mírně napsáno - šlo by o ústa. A možná nejen o ně. Můžete posoudit sami.
Leckdo nebude věřit, ale paní učitelka se hodně blíží situaci profesionálního řidiče, který se poměrně často během výkonu své práce ocitá jednou nohou v nápravném zařízení. Čím lze tvrzení podepřít? Především neutěšeným stavem ve třídě. Myslí se chování dětí. Kromě své profese by se potřebovala vtělit do dalších, zejména do policistky, vyšetřovatelky a dozorkyně. Na motivátorku a průvodkyni již rezignovala. Ale kde by vzala tolik času a profesionálního know-how? Na pedagogické fakultě se s ničím zde viděným nesetkala. Ani v teoretické rovině. Tvrdili jim, jak jsou děti hladové po vědění a nadšené do učení? O jaké zemi jim profesoři vykládali? Nespletli si století?
Ponecháme úvah a hupsneme do praxe. Dějí se věci! Od zimy do jara se „nedaří“. Chování dětí se nezlepšuje. Naopak. Vše se zkomplikovalo před pár dny vlivem kázeňských incidentů. Netrvá dlouho a ozývají se další rodiče. Vše směřuje na čtveřici až pětici zlobivých chlapců, kteří vše rozvracejí a trýzní ostatní. Proč prý se s nimi něco nedělá? Vždyť přece existuje školní řád! A je na škole tolik dospělých! Copak nekonají? Co vše se ještě ne/stane? Tlak sílí a zároveň potvrzuje, jak jsou rodiče mimo ve věci znalosti školního prostředí.
Nešlo o jediné „výkřiky“. Seběhlo se více nesouhlasů a přímo stížností rodičů slušných dětí, kde takřka unisono zní - jak k tomu přijdou jejich dobře vychované děti, že něco ne/bude? Že se nepůjde do divadla a nebude se organizovat školní výlet? Tolik se těšily. Doma si o něm společně povídali. Děti ho vnímaly jako odměnu za práci řady měsíců. Co by jim měla sdělit? Rodičům i dětem. Utvořit po vzoru evropských politiků „koalici hodných“ a s nimi vyrazit? A kdo zůstane s ostatními ve škole? Jak se na věc bude dívat vedení subjektu? Kde leží dělicí čára mezi ne/zúčastněnými? Mnozí rodiče budou tvrdit, jak jejich potomek je hodný a jak poslouchá, ač podoby chování ve třídě jsou naprosto jiné. Opět se do debaty dostává otázka, zda by neměl být ve třídě instalován kamerový systém. Jenže se naráží na požadavky kolem GDPR. Nepřekročitelná hranice? Jak dlouho ještě?
Když tak paní učitelka přemítala o vývoji a stavu, napadlo ji, že nechce, aby se prakticky naplnila obecná lidová zkušenost - „za dobrotu na žebrotu“. Od jedné kolegyně, která se ocitla ve skoro stejné konstelaci, slyšela cosi o pokládání hlavy na špalek. Mají zapotřebí tolik moc riskovat? Snášet co někdo jiný před ní podcenil, neudělal a evidentně pokazil? Má před sebou hrozivé obrazy, jak děti neposlechnou a co se stane. Přece si nevezme na triko tolik agresivních dětí! Které navíc nejsou schopny uposlechnout pokynu ani příkazu. Takřka žádného!
Dobře si pamatuje, jak nedávno měli společně jít pěšky na kulturní program. Objevily se problémy. Jednak se vykopat včas ze školy. Jednak co se dělo venku - děti vyjdou ven a rozutečou se a vyrábějí neskutečný hluk! Dokonce v něm zanikne i zvuk píšťalky. Nereagují! Někdo by je označil jako divou zvěř. Necítila by se zvířata ve volné přírodě uražena? Na rozdíl od lidských mláďat znají své teritorium, hranice a pravidla chování! Pokud dojde k jejich narušení, dostanou za vyučenou. Poklesky se tam nepromíjejí. Vždy přijdou přirozené dopady. Mláďata jsou sice také chráněna, avšak děje se v mnohem menším rozsahu než u dětí. Kéž by se tak mohly české a moravské děti poněkud pozvířetit! Kolik strastí a dramatických situací by ubylo. Myslím, že by bylo snadnější vyrazit na školní výlet. Nebo si říkáte cosi o opaku?
