Článek
Jak vidíme, slyšíme a čteme, případ odvolaného řadového církevního pracovníka Marka Orka Váchy vzbudil ve veřejném prostoru nečekaně vysoký zájem. Událost cosi signalizuje. S vysokou pravděpodobností jisté vnitřní potíže a s nimi logicky spojené zvýšené pnutí v církvi. Vše dostává ještě výraznější podobu a linku, pokud si uvědomíme, že přibližně 90 procent českých a moravských obyvatel se o církevní záležitosti nezajímá. Instituce je jim lhostejná, neboť nevidí její přínos a smysl. Navíc si ji spojují s řadou průšvihů, překážek a komplikací. Jmenovitě uvedu sexuální delikty kněží, farářů a dalších funkcionářů, které však nejsou důsledně řešeny a postihovány, byť jsou „do nebe volající“, přesto si jich bůh nějak nevšímá? Nebo ano? A my nevěřící nic nevidíme? Patrně nemáme správný typ vnímání. Snad něco spatřilo alespoň 750 tisíc věřících katolíků, které v ČR máme. Nemluvě o jednostranné, tj. nevýhodné smlouvě s Vatikánem!
Měl jsem možnost vyslechnout názory a postoje hned několika osob, které se v daném prostředí pohybují, jsou zasvěceny a nebojí se zveřejnit něco ze svých názorů a stanovisek. Zaslechl jsem výroky jako - „okolnosti odvolání jsou podivné“, „takhle by se církev v současné době vůbec neměla chovat“, „arcibiskup vystupuje jako jakýsi monarcha s neomezenou pravomocí“, „jak chceme kladně zviditelnit církev, když je potrestán někdo, kdo to chce dělat jinak, ale má stejný cíl?“ atd. A je snad špatně vyrazit za lidmi? Ukázat cosi jako lidskou tvář církve, jež je jako instituce spíše spojována s tmářstvím?
Obecně se dá doplnit, že s mocí mají lidé obvykle problém. Proto se do významných pozic dostávají jedinci, kteří mají charakteristické osobní vlastnosti, třeba sníženou citlivost k ostatním, chybí jim empatie, naopak mívají málo ohleduplnosti, s obtížemi u nich nalézáme soubor sociálních a komunikačních dovedností. Není divu, že když s nimi někdo nesouhlasí, vnímají jeho názor nikoli jako podnět k diskusi a výzvu. Spíše ji berou jako ohrožení sebe sama, své pozice, teritoria, majestátu atd. Možná se cosi podobného děje také zde. Zmíněný církevní pracovník je příliš nízko, aby ho řešila tak vysoká autorita. Bude snad ministr zdravotnictví peskovat lékaře, který přijde pozdě do nemocnice, než jak mu bylo stanoveno či přikazoval rozpis služeb? Zajisté nikoli. Navíc měl jmenovaný malý pracovní úvazek, což vyznívá nepatřičně ve srovnání s rozsáhlým humbukem a rázností přijatého opatření. Oč tady vlastně šlo? O mocenský souboj? O pravidla? O jejich výklad? Co bude dále?
Můžeme se se znalostí faktů, problematických bodů a částečně též spekulací a stereotypů divit, že církvi nejsou nakloněny hromadné sdělovací prostředky? Objevil se někde článek, reportáž či video, které by informovaly o konkrétním přínosu a zásluhách jakékoli církve? Zde rozhodně nemám na mysli, když se papež někde pomodlí za oběti zemětřesení či záplav. Pomůže jim? Lze dost vážně pochybovat. Raději by měl poslat mnichy a řeholníky, kteří nepracují, ale pouze se modlí a studují obyčejnému člověku vzdálené a nepotřebné písemnosti, aby vyrazili na místo a opravdu poskytli pomoc. Slovem a rukama. Rozhodně lze napsat, že církvi a zejména jejím špičkám chybí sebereflexe. Nejlepším příkladem jsou právě sexuální delikty a jejich tutlání, nešetření a odsouvání. Jejich oběti trpí roky, někdy i desítky roků a stále se nic v jejich prospěch neděje. Tak vypadá služba lidu? Tak se chová zástupce boha na zemi? Snad už leckteří politici si počínají o něco lépe a jsou užitečnější. A přitom si o nich nemyslíme nic dobrého. Omlouvám se za případnou nadsázku.
Církev by měla sloužit jako vzor chování, přístupu, rozhodování a řešení problémů. Vůbec se tak neděje. Jak mj. zaznělo zevnitř, zde právě prohrála na plné čáře. Je-li o ni nízký zájem, měla by se vypravit za lidmi, a ne čekat v kostele. Tady se nabízí podoba a analogie s politiky. Objeví se poblíž lidí alespoň před volbami. Jinak ne.
A odpověď na otázku v nadpise? Docela jednoduchá. Je třeba a možno ji provést tam, kde si lidé a situace žádají. Jestliže k ní dochází v nemocnici, v domácnosti, v hospicu, ve vězení, proč by se sem nemohla zařadit i hospoda? Neměla by jít církev se svou službou za lidmi? Zejména v ateistické zemi jako ČR? Nemusí se vnucovat. Měla by nabízet. Je-li však co! Napadá mě srovnání s obrazem, jak před lety na pojízdném lůžku přivezli - křesťanského! - poslance Cyrila Svobodu do P-ČR, aby mohl hlasovat.
Co již od autora vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-sikovne-cirkev-utajuje-sexualni-zneuzivani-deti-a-jak-uspesne-pokracuje-dale-106273
