Článek
Na pověstný první pohled se vše zdá docela jasné. Proč by se mělo dále diskutovat? Cíl je nabíledni. Nebo by se tu snad mohla vynořit nějaká podnětná informace a dokonce moudrost, jež se pro někoho stane překvapením? Můžeme zkusit krátkou výpravu a uvidí se.
Asi bychom se mohli a měli ptát, jestli v případě brigády jde především či výhradně o práci. No - může se zdát, že kráčí o hloupou otázku a připomínku. Na její obranu a zdůvodnění uvedu následující argumenty. Myslím, že by mohly a měly být vyslechnuty. Je možné, že leckdo se nad nimi zamyslí a třeba bude souhlasit.
Za prvé - část mladých lidí na ně nastupuje z důvodu, aby získali a posléze měli vlastní finanční prostředky. Sama práce je moc nezajímá, ale jako hlavní vidí peníze za ni. Rádi by si splnili nějaký více či méně ne/skromný nákupní cíl a nechce se jim žádat či prosit rodiče. Část z nich pociťuje, že vydání vyšších částek nejde úplně hladce dohromady s jejich odmítavým chováním, přidrzlými poznámkami a hrou na borce, který se ve všem vyzná.
Za druhé - potřebují si přivydělat, aby snížili pociťovanou závislost na rodičích. Leckdo během dospívání dorůstá do poznání, že na někom visí až moc a danou skutečnost neprožívá úplně lehce a příjemně.
Za třetí - ocitají se ve vrstevnické skupině, kde občas někde něco odpracovat patří k docela dobrému tónu. Nezřídka jde o děti, které docházejí do některého ze sportovních oddílů. Jak bývá často vidět, jejich priority jsou nastaveny poněkud jinak. Jinou otázkou je, zda brigádu nějak dostanou do svých časových rozvrhů. Platí především pro jedince, kteří sportují na vyšší kvalitativní hladině. Třeba se úspěšně účastní krajských a celostátních soutěží. V nich nelze jít na náhodu, takřka vše se musí poctivě odpracovat.
Za čtvrté - jejich rodina má peněz dost, ale matky a otcové zastávají názor, že je správné, aby si syn či dcera tzv. osahali kus práce. Třeba aby na vlastní smysly poznali, kolik a jak dlouho se člověk musí namáhat, než si vydělá na nové boty, mikinu, kalhoty, sukni, nedělní oběd a dokonce na rodinnou dovolenou. Obecnou zkušeností bývá, že vydělávající děti si začnou více vážit věcí, které od svých rodičů dostávají, poněkud poklesnou jejich požadavky a očekávání, což můžeme brát jako potvrzení jejich přiblížení k realitě.
Jsem přesvědčen, že proti předloženým stanoviskům a zkušenostem lze jen stěží cokoli namítat. Je samozřejmé, že všechny zmíněné varianty se nebudou vyskytovat u všech, kdo na brigádu nastupují. Klidně půjde o sloučení dvou nebo třech z nich, což se v průběhu dočasného pracovního konání může více nebo méně měnit. Jsou známy případy, kdy starším dospívajícím natolik zachutnají bankovky a mince a pocit mít o několik tisíc korun navrch ve srovnání s ostatními, že začnou podceňovat studium. Ne všichni jsou úspěšní a část si jich vzdělání doplňuje později. Leckdy dost klopotně, ať již budeme uvažovat o časové, teritoriální či finanční stránce. Nemluvě, je-li někdo již ženatý nebo vdaná a vstoupí-li do procesu početí potomka a péče o něj.
Zdá se proto užitečné aspoň trochu poznat motivaci mladých žadatelů a žadatelek o brigádnickou činnost. Nebo jejich zákonných zástupců, když se je snaží k nějaké práci dostat, protože se jim skoro do ničeho kolem práce nechce. Jsou moc líní? Nikdo je pořádně nevychoval? Nebo naopak odradit s vědomím, že nemají patřičné osobní vlastnosti, aby na pracovišti někde vydrželi vymezený počet hodin. Mladí zájemci a zájemkyně leckdy, jak jsem si vícekrát ověřil, nemají tušení, co je v práci čeká. Třeba několik hodin práce bez přestávky, silné omezení tzv. osobního rozvoje, odložení mobilního telefonu, průběžná kontrola ze strany nadřízeného, podezřívavé pohledy kolegů, jestli konají správně a nesměřují ke škodám atd. Přechod od povalování se ve a po školní lavici je a bude pro mnohé velmi obtížný. Ba nebál bych se použít pojmu - krutý.
