Článek
Dovolil bych si začít poznámkou, že vzdělávání patří mezi ústřední aktivity a součásti chování člověka během jeho života, zejména v nižším věku, tj. v dětském období. Dnes je ovšem příliv nových informací tak silný, vytrvalý a značný, že je potřebné a spíše nutné se učení věnovat po celý život.
Nedávno se mi do cesty připletl zajímavý podnět. Od něj byl malý krůček k sepsání dnešních vět. Jak se dá očekávat, objeví se v něm slovo diskriminace. Jako užitečné se mi jeví hned na počátku uvést jeho český ekvivalent. V praxi se totiž ukazuje, že pojem je v prvním případě nadužíván a ve druhém použit tak, že je jasné, že uživatel/ka neví, co přesně označuje. Hlavně že si stěžuje a navíc mluví hlasitě! Jako kdyby síla hlasu měla být brána jako argument. Podobně jako se děje například u šikanování. Leckdo si postěžuje, jak se na něj někdo jednou zle podívá, že je šikanován. Případně byl upozorněn vedoucím, že má chodit včas do zaměstnání a řádně plnit stanovené úkoly a povinnosti. Ale vraťme se k diskriminaci. Jedná se o vylučování!
Co se seběhlo kolem jídla, které je uvedeno v nadpise? Představme si starší romskou žačku. Myslím na ZŠ. Ničím se od svých vrstevníků neodlišuje. Má obličej, dvě oči, nos, ústa, dvě ruce, dvě nohy, a tak by se dalo pokračovat. Rozdíl je pouze v barvě kůže. Občas se setká se slovními narážkami na ni. Přesně tady se ukazuje význam a praktický přínos vzdělávání a jeho výsledku v podobě vzdělání. Za prvé - již několik desítek let se díky vědeckému zkoumání ví, že barvě kůže se připisuje v podstatě zbytečný význam. Kdo na ní lpí, pouze ukazuje, o kolik moc času je opožděn. A kdo se směje a posmívá či zostouzí a uráží, je ještě horší a slabší. Zmíněný poznatek slečna nemá. Ke své škodě.
Za druhé - dětem se podobá také svými zvyky ve školním prostředí, tj. moc se nesnaží a neučí, spokojuje se s horším průměrem? Že by se tak snažila zapadnout, aby nevyčnívala? Jistě by se jí hodilo pár cenných podkladů ze sociální a psychologické oblasti, kupříkladu více komunikačních dovedností, jichž má evidentně poskrovnu.
Za třetí - ve stravování se rovněž moc neliší. Detaily nezdravých podob jistě nemusím popisovat. A protože se ani moc nestará o své okolí a snaží se využívat širokou nabídku moderních informačních a komunikačních technologií, ví všechno a vlastně nic. Proto ji překvapilo, že existuje jídlo, jehož název máme v titulku. A právě po vyslechnutí onoho sousloví se zarazila, posléze vylekala, urazila a šla si stěžovat. Obávala se, že se jí něco velmi nepříjemného stane. Pochopitelně došlo na dohru. Naštěstí se neobjevil zlý úmysl a příčinou byla negramotnost dětí. Ale co se stane příště? Nevím.
A přidám aktuální souvislost s problémem tzv. korektní mluvy. Měla by se snad nechat přejmenovat současná mluvčí MO ČR Simona Cigánková? Patrně bychom se dostali do směšné situace. Má se její příjmení změnit na Romová? Pak by tvar neodpovídal původní zdrobnělině. Snad Románková? Co kdyby ji někdo obvinil, že má cosi společného s nějakým Romanem? Nejspíše se synem - a tudíž s Románkem. Nebo že by u sebe zjistila literární ambice? Když jsem u literatury, stačí připomenout řadu let starý nápad, aby se ve známé dětské knize o Mikešovi vymazaly zmínky o cikánech. Přiznám se, že ani nevím, jak skončil!
