Článek
Na úvod bychom si měli něco málo sdělit o spokojenosti. Obecně ji řadíme mezi kladné prvky. Pro leckoho je dokonce pocitovou prioritou, zejména pokud si uvědomí, že se nemůže neustále reálně nacházet ve stavu radosti. Zvýšené už vůbec ne. Můžeme si povšimnout, že o její dosažení se lidé snaží a často poměrně hodně. Proto se zhusta stává cílem. A nikoli ledajakým. Bezesporu je pozitivním stavem, o který se vyplatí usilovat. Díky němu snadněji zvládneme praktický život a jeho četné svízele.
Velmi důležitou otázkou je, jakým způsobem se spokojenosti dosahuje. Právě sem možná patří zmínka, že se občas může jednat o málo pozitivní prvky. Jako konkrétní příklad nám poslouží rozdíl mezi úspěšným pracovníkem a lupičem v bance. Dále bude jistě neveselá situace v zaměstnání, kdy nespokojený jedinec přichází domů. Aby dosáhl zlepšení svého stavu, sáhne po různých prostředcích. Jeden si vybere lahev alkoholu. Druhý si konečně v klidu zakouří. Třetí si pouští hlasitě hudbu, přičemž volí oblast žánru, který je mu blízký a má pro něj určitý smysl. Čtvrtý si jde zaplavat nebo zaběhat atd. Mysleme ovšem i na individuální přístupy v podobě, kdy se namíchnutý jedinec na někoho oboří a snaží se na něj přendat svoji negativní energii. Zde s nejvyšší pravděpodobností budeme souhlasit, že nekráčí o správnou cestu, leč rovněž pomáhá. Leckdo se za její využití dříve nebo později stydí a část předávajících se dokonce omluví. Asi jde o dobrý prvek, ale měli bychom si uvědomit, že leccos záporného na druhého člověka již dopadlo a zapůsobilo. Jistě znáte duševní setrvačnost. Každý ji má jinou!
Je dobré vědět, že v naznačeném případu nešlo o pravou či o žádoucí podobu spokojenosti. Správně by se měla dostavovat po zdolání určité překážky, po splnění úkolů, po vyřešení problémů a nesporně v souvislosti s dosahováním prospěšných cílů. Ostatní cesty jsou pochopitelně možné, ale nemají tak vysokou hodnotu, pokud se u nich vůbec nějaká najde. Ale někomu uškodit patří mezi cíle a mívá cenu, že? Leccos je tu do diskuse. Každý má právo na své vidění, ale má myslet i na vztahy s ostatními.
V žádném případě si neosobuji právo určovat tzv. správnou podobu spokojenosti. Pro každého bude poněkud jiná. Vezměme si mladý pár, kterému chybí bydlení. Nebo pracovníka, který by do práce raději dojížděl svým autem, než se mačkal v hromadných dopravních prostředcích, kde je mj. nucen snášet kdekoho a všelicos. A ještě jinak bude spokojenost vypadat u mladých bezdětných rodičů. A podobně bychom se mohli zamýšlet nad mnohými obory pracovní a jiné činnosti lidí. Včetně sféry volného času a odpočinku. A ještě - jako velmi silný a působivý konkrétní příklad nám poslouží oblast sportu. Kdo vyhraje, bude až na naprosté výjimky spokojen. Je ale pravda, že ve sportu lze podobný pocit prožít i po prohře, hlavně pokud se tak stalo se silným soupeřem, avšak výsledek vypadá jako „čestný“ či nad očekávání dobrý. Naopak vítěz nemusí být vrcholně spokojen. Výsledek vnímá jako velmi dobrý. Avšak výkon? Hodný kritiky.
V závěru bych rád připomněl, že lidé sem věnují dost času, energie a pozornosti. Od specialistů na vnitřní procesy lidí slýcháváme, že by si měli zvážit, jak zde budou postupovat, tj. aby kromě materiální, technické, finanční a organizační stránky mysleli i na další aspekty, například zdravotní, morální a především na individuální, sociální, psychologickou a emocionální rovinu. Poučením a výzvou nechť se nám stanou četné výzkumy. Jistě v nich najdeme užitečnou inspiraci.
