Článek
Odpověď může být pohotová a jasná. Vše podle schváleného RVP a ŠVP a snažit se je maximálně naplnit. Je pravda, že mnozí příslušníci pedagogického sboru zde dělají hodně. Část se jich dokonce děsí nějaké změny. Třeba když mají v důsledku větší školní akce přijít byť jen o jednu svou hodinu. Nemluvě o větší časové ztrátě! Pokud někdo někdy onemocní, strachují se, zda kolegyně či kolega suplují, co je potřebné. Jen aby se ztráta probírané látky a zpoždění nestaly příliš velkými. Nějak mi zde chybí myšlenka, zda je látka nejen probrána, ale jestli došlo na její pochopení a osvojení. Neděje-li se tak, výrazně klesá efektivnost celého procesu. A o výsledek by rozhodně mělo jít, ne? Tady se nachází tzv. nestejnost a leckdy až rozpornost. Jak leckterá paní učitelka přizná, ví, že úkol splnila, ale u srdce cítí, že patřičně zvládnut dětmi nebyl. Měla by se trápit? Co se děje s jejím svědomím? Nesnadné procesy…
Nebude novou informací, že žáci a žákyně postupně procházejí vzdělávacím procesem a vyučované předměty se mění. Část jich byla probrána a končí a nové se objevují na scéně. Oproti prvnímu stupni přicházejí obory jako výchova ke zdraví, občanská nauka, neměli bychom zapomenout na tzv. těžké váhy jako fyzika, chemie, algebra apod. Postupně jejich počet dost roste. Dostačuje? Nejen podle mého názoru by se vedle oficiálně doposud stanovených měly na ZŠ učit ještě další. Jako jednička mě v dnešní složité době napadá - kritické myšlení a jeho metody. Aktuálnost je hned vyšší, připomenu-li sociální sítě a dezinformace na nich kolující. Neodsuzuji je a neztracuji. Nicméně riziko není malé. V obecnějším pohledu a záběru půjde o širokou nabídku moderních informačních a komunikačních technologií. Jim se dnes patrně již nelze vyhnout. Přesto je můžeme mít a měli bychom je dostat pod svou kontrolu. Podobně jako oheň. Mimochodem - asi mají shodnou definici. Kdo si na ni vzpomene? Většinou dobře víme, co se stane, když se nám plamen vymkne zpod rukou. Leckdo si vzpomene především na velké požáry. Stačí však menší zahoření v bytě či v rodinném domku.
Dále mám na mysli výuku v oblasti mezilidských vztahů. Lidé je evidentně nezvládají. Nemají ponětí, že v nich kráčí o tři důležité etapy. V první by se je měli naučit navazovat. Ve druhé před nimi leží úkol umět si je udržet. Dnes vidíme, že jak se něco nedaří, lidé se rozcházejí. Nejsou ochotni a žel často ani schopni na nich pracovat a prokousat se potížemi k uspokojivější podobě. A jak vypadá třetí úsek? Jestliže vyčerpali podle svého názoru všechny možnosti, pak je třeba se vyspěle, kulturně a zdravě rozejít. Pokud by danou dovednost lidé zvládali, nebyli bychom svědky nebezpečného pronásledování a dalších záporných jevů. Leckdo se žel již přesvědčil o negativních dopadech. Na sebe a na své děti!
Takže si zkusme zapamatovat významný úkol - rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. A hned k nim doplním - sociální a emocionální inteligence. Nesporně oboje uvedené stojí výše než tabulka tvrdosti či seznam koncovek kysličníků. Nic proti nim nemám, dodnes si je pamatuji, ale po ZDŠ jsem je používal minimálně. Leda jako příklad a zajímavost. Naopak řešenou oblast mnohokrát denně a týdně. O měsících a letech užívání ani nemluvě.
