Článek
Nedávno jsem se několika odstavci zmínil o besedě, kterou vedli lidé rozdílného věku. Dohadovali se, zda se dříve měly děti lépe. Nebo se snad lépe mají dnes? Jaké se dají předložit poznatky, zážitky a argumenty? Pár jsem jich na základě vyslechnutých výroků, vzpomínek a prohlášení již zveřejnil / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mely-se-drive-deti-lepe-nebo-se-lepe-maji-dnes-135325 /. A dnes jich pár přidám.
Zde se být užitečným krokem se tu ještě na pár chvil zastavit. Při užití bohatství metody kritického myšlení se bez velké námahy jako plody mozku nabízejí následující otázky. Proč matky a otcové tak moc svazují dětem jejich život? Co nutí rodiče, aby byli tak aktivní? Nemá jim děti kdo hlídat? Je snad zapotřebí, aby skoro všechen jejich volný čas byl naplněn? Proč je tolik opečovávají a chrání? Tak moc se o ně obávají? Jaké se zde nalézají důvody? Nemá dítě myslet? Plánovat? Rozhodovat se? Kamkoli unikat? Má se držet pod vytrvalou kontrolou dospělých? Jak vše ono samo prožívá? Jak se mu na jednotlivé akce chce?
Zcela zákonitě sem musí přijít nejdůležitější dotaz. Jak vypadá efekt přijatých úkonů a opatření? Tady vzpomenu oblíbený konkrétní příklad. Kdyby naše dítě mělo horké čelo, leskly se mu oči či mělo zarudlý vnitřek úst a mandlí nebo bíle pokrytý jazyk, byla by situace o dost jednodušší. Podáme mu teploměr a za chvíli víme, na čem přibližně jsme. Ale co naše časté přesuny? Je dítě potěšeno, že jede sem a pak tam? Vypráví nám o svých zážitcích? Září jeho oči? Našlo si nové kamarády, na které se pokaždé těší? Je pro něj trenér žádoucí a především kladnou autoritou? Nebo vše bere jako úkol a povinnost? Oči a tváře leccos prozradí.
Rád bych připomněl ještě jednu významnou položku. Neměli bychom hledět též na ekologický aspekt našeho počínání? Kolik se kvůli plánovaným a zaplaceným aktivitám najezdí kilometrů navíc? Najdeme rozumné odůvodnění počínání všech zúčastněných jedinců? Nebo se sami rodiče chtějí ve svém okolí a v zaměstnání pochlubit, na kolik míst svého potomka zavážejí? Kolik času mu věnují, ba přímo obětují! A leckdy upozorňují, jak moc finančních prostředků sem věnují? Možná bojují o co nejvyšší kvalitu své osobní a rodinné pověsti. Na čem všem jim záleží? Je hlavním měřítkem obdiv sousedů? Nachází se jejich závist výše? Uvědomme si, že pro leckoho tvoří cennou hodnotu. Možná by se v nadsázce dalo napsat, že by se ani nemohl přestěhovat, jak hezky mu lidé okolo závidějí.
Vidíme, že se před námi objevuje a rozkládá celá řada příležitostí k zamyšlení. Možná bude užitečné přemítat, jestli naše chování je úplně v pořádku. Chceme se nám tak honit a zajišťovat úplnou a bezchybnou logistiku pro své děti? Neměly by ony samy leccos převzít do svých rukou? Jaká bude jejich připravenost na život, když za ně bude vše zařízeno? Jen si připomeňme současný obrázek - dítě nasedne, nic neříká, na dotazy odpoví na půl úst a už spočine zraky a prstem na displeji mobilního telefonu. Poslední dotaz - kdy se rodiče pokusí mu svěřit větší a rozsáhlejší osobní odpovědnost?
Do hry docela zásadně vstupuje následující fenomén - odvolávání se na současnou dobu. Myslím, že se jedná o natolik silný faktor, až jsem se rozhodl mu věnovat samostatný díl. Tak se čtenářstvo může těšit, že v brzké době spatří světlo světa.
