Článek
Vzpomínky jedné starší ženy jsou pro nás již částečně známé / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-starsi-zeny-vzpominaji-119638 /. Pro leckoho nemají charakter překvapení. Jinou otázkou je, zda o minulých dějích chtějí něco vědět též později narození. A pokud by toužili po konkrétních informacích, jak by s nimi naložili? Podrobili by je kritice? Upevnili by si svůj převažující názor, jak dříve bylo špatně a nemožně a jak je dnes fajn? A oč jsou oni lepší? Kolik nedůvěry a přehlíživosti by projevili? A dalo by se uvažovat a psát rovněž o nadutosti a aroganci? Vše je žel ve hře.
Když vzpomínají starší lidé v našem okolí, mohou se nás zmocnit všelijaké pocity. Jeden, zejména patří-li právě mezi mladé, se podiví, jak dříve mohli tak divně žít. A začne snášet argumenty, kterými pouze potvrdí, jak je mimo mísu ohledně znalosti podmínek předchozích desetiletí. Nejde o jeho povinnost vše znát, zajisté. Nicméně lidé by měli vědět, že svými slovy a projevy chování o sobě podávají konkrétní výpověď. Jestliže něco neznám, mohu se divit, ale nemusím postupovat tak, abych jiné urážel a zesměšňoval či zpochybňoval jejich předchozí život a jimi dosažené výsledky. Vždyť mladí z nich dnes žijí!
Druhý se narodil dříve a leccos pochopí. A možná se ke vzpomínání přidá. Leccos si totiž pamatuje skoro stejně. Dodnes jako kluk vzpomíná na hry na vojáky v nedalekém lesíku. Nikdo nevlastnil „moderní zbraně“, které dnes rodiče kupují svým synům. I bez pušky nějaké současné a strojově vyrobené značky si kluci něco užili. Měli k dispozici míče a hokejky. Kdyby jim někdo ukázal mobilní telefon, možná by se ani nedali vytrhnout ze hry. Nebo ano? Chtěli by ho mít? Zcela jistě nevíme. Vnímali by ho jako narušitele aktuálně probíhajících her a plánů. Jejich následovníci se však probudili do jiné doby a existence moderních informačních a komunikačních technologií se stala pevnou součástí jejich života. Podobně by šlo psát o hrách dívek s panenkami, kočárky a kuchyňkami atd.
Jak jsem přislíbil, vrátíme se za starší ženou. Když se zdá, že svůj repertoár o ranním vstávání, chození do školy a hlavně jak se hodně věnovala vlastnoruční výrobě rozličných předmětů již vyčerpala, vzpomene si na počínání dnešních mladých matek. Trochu se tady zlobí. Má opodstatněný důvod? Jak se tak mohou samy drze nazývat matkami, když se o své děti nestarají? Hlavně se prý zajímají, kde se jaké dají sehnat hadry na sebe. Pořád si jen vykládají, co kde mají, co si najdou na internetu, kam zavolají, kam zajedou a co si koupí. Dítěte si ani nevšimnou. Třeba jak ochutnává písek, hází ho jiným na hlavu a do očí, ničí nějaké věci v okolí hřiště, loudí laskominy u úplně cizí paní atd. Nebo ho jen hlasitě okřiknou a dále tráví čas se zraky na displeji mobilního telefonu.
A jak nakládají s kočárkem a s dítětem! V jedné ruce mají cigaretu a ve druhé placatého elektronického kamaráda. Na něm sledují něco „strašně přitažlivého“, že ani nezaslechnou zvuky svého potomka. Pokud je mimino zesílí, hned mu něco vrazí do ruky, což se děje v lepším případě. V horším mu pustí tablet, který zavěsí nad něj. Sláva, je pokoj. Dále postrkují kočárek svým břichem a příliš nedávají pozor na okolní jevy a procesy. Nejede auto? Nepřibližuje se nějaká riziková osoba? Proč by se měla starat, vždyť by nebyla in na sociální síti. Jak by mezi ostatními vypadala? Patrně bídně, že? Jak se chtějí připravit na dobu, až budou jejich děti větší a posléze velké? Lecčemu se nevyhnou? Jak s nimi budou nakládat? Snad jako s předměty? Jak je „utiší“? Nebo jsou už dnes mnohé z mladých matek tak chytré, že vědí, co nastane za deset, patnáct a dvacet roků a „jsou v klidu“? A ještě jedna položka na úplný závěr - nebo by „raději“ neměla nad uvedenými prvky a dějstvími přemýšlet? Co byste jí poradili?
