Článek
Původně jsem uvažoval o použití názvu známého filmu J. Svěráka. Nakonec jsem volil jinak, abych neriskoval potíže a nebyl označen za opisovače. O lahve a o jejich vracení sice jde také, ale poloha je o dost jiná. Tak vzhůru za zážitkem.
Přicházím k budově nejmenovaného velkého supermarketu. Páteční dopoledne asi přeje nákupům. Velkou radost nemám, raději bych si čas naplánoval jinak. Avšak vydáte-li se na cestu s cílem dorazit na konkrétní místo v přibližně dohodnutém času, moc variant na vybranou nemáte. První potíže se objevují ještě před vstupem. Mnoho lidí a mnoho nákupních košíků a hlavně vozíků přiucpává vchod. Občas se objeví někdo slušnější a počká, ale většinou všichni spěchají, jako kdyby letěli za zlatem. Příchozí je nucen zpomalit.
Objevuje se další nemilá komplikace - u popelníku postávající kuřáci. Když si jich dopředu nevšimnete a nenaberete-li si včas do plic dostatek vzduchu, stanete se obětí pokračujícího přinucení, tentokrát nikotinového. Moje situace nebyla snadná. Čekal jsem je a vzduchu jsem si nabral dost. Jenže mým prvním bodem plánu bylo vrátit několik - snad právě vratných - lahví do automatu. Tak trochu nečekaně je fronta také tady. Jistě trpělivě počkám a vydržím, neboť nechci lahve vézt další desítky kilometrů. Hlavní problém spočíval ve faktu, že chvost fronty končil právě v blízkém sousedství osob závislých na kouření cigaret. Postávalo jich tu několik. Nikoho z nich nenapadlo přestat či aspoň jít jinam. Dokonce se nikdo ani nepodíval, zda náhodou někomu jeho nezdravé zplodiny nevadí. Kdo by se zajímal o směr proudění vzduchu, že? Já si ukojím potřebu, oddálím se od negativního prožitku abstinenčního syndromu a co je mi po ostatních?
Poskočme dál. Úleva nastala, když jsem se propracoval za dveře. Nešlo o dokonalou variantu, protože se pořád otevíraly, jak koupěchtiví občané mířili za nákupy a už obsloužení ven. Abych efektivně využil čas, sledoval jsem, co se ve frontě děje. A dělo se! U jediného automatu na vracení lahví nás nyní stálo skoro deset. Na terminálu se snažila paní. No, i přes její šikovnost si počkáme. V nákupním košíku má osm obalů z pevného papíru od konkrétních pivovarů. Všechny jsou bohatě naplněny lahvemi. Tempo má dobré. Další již tak zásobeni nejsou. Pozor, paní má s sebou dva syny, zřejmě na vstupu do pubertálního období. Naštěstí docela poslouchají. Mají odnášet zmíněné obaly na stranu. Potíž je, že stejný nápad doposud mělo hned několik předchůdců. V polovině kartonového transportu se vše z hromady zřítí na zem. Do cesty ostatním. Ale paní se nedá zaskočit a vydá pokyn, aby kluci vše srovnali, což se bez reptání děje, byť kvalita je mizerná. Stoh zabírá o hodně víc místa než prve a navíc je nestabilní. A ještě jednu překážku matka před sebou má - zbavit se přepravky. Zvládnuto, šikulka, knoflík, lístek a odjíždí. Sláva. Pochvalné mručení ze strany dvou starších mužů. Nebo si mysleli, že žena nedosáhne na úspěch a oni se budou moci stát autory stereotypního pohlavního hodnocení?
Jakmile paní se syny zajela dovnitř, začali se o ní bavit. Takový typ ženy by se jim doma líbil. Jestliže umí vrátit lahve a celou přepravku, jistě svému manželovi doveze jinou. Má se tak někdo! Boreček si sedí doma a nasává a ženuška funguje. Oni jsou nuceni se vypravit sami na místo vracení a nákupu. Prý co naděláš, bába se ani za roky nedá přesvědčit, že kupování piva patří mezi její manželské povinnosti. Ještě by chvíli pokračovali, ale jeden z nich právě přicházel na řadu. Svoji lahvovou misi brzo vyřídil a po něm i kolega. Ani jsem se nestačil zeptat, jaké manželské povinnosti doma či jinde naplňují oni. Asi škoda, mohli jsme se trochu poučit. A třeba by se pánové setkali s něčím jako sebereflexe a zpětná vazba.
