Článek
Leckoho by jako první napadlo, že půjde o jistý typ smluv. Bývají označovány jako nevypověditelné. Možná neužívám přesný a stavu plně odpovídající právnický pojem. Budiž mi nevzdělanost drobnou omluvou. A leckdy je jejich časová platnost dost dlouhá. Snad ani nebude překvapivé, že ony smlouvy lze hodnotit jako poněkud jednostranné a tím pro někoho ne/výhodné. Nejde ovšem o jediný úhel pohledu a o osamocenou záležitost. Asi se nám bude hodit se drobet porozhlédnout po dalších. Co když je v docela blízké budoucnosti ve vlastním zájmu použijeme?
Řada lidí zažívá poměrně složité situace. Nemusejí vypadat jako úplně negativní, ale přece jenom se nejedná o klasickou procházku růžovým sadem, po níž by leckdo mohl toužit. Jsou jedinci, kteří o nich někomu povědí. Zejména ženy jsou známy, že se rády a často svěřují, ponejvíce svým kamarádkám a přítelkyním. Zde mají výhodu pochopení a podpory, leč do popředí tu vystupuje riziko neudržení jazyka za zuby a následné prozrazení obsahu. Nezřídka je navíc původní sdělení „obohaceno o nové poznatky“. Není divu, že si poté žije vlastním životem a že může ledacos způsobit. A také se tak děje.
Nyní na chvíli obrátíme pozornost na muže. Jednak aby nepřišli zkrátka. Jednak aby se dosáhlo určité pohlavní vyrovnanosti. Představíme si následující uspořádání. Muž byl svého času tam, kde se neměl nacházet. Nemusel tam ani vykonávat tzv. nepřátelskou činnost. Myslí se z jejího pohledu. Logicky se nemůže svěřit své ženě. Zejména když ze své opakované zkušenosti moc dobře ví, že by si počínala nadměrně investigativně. Přitom by mohlo jít o přitažlivé líčení. Docela by jí leccos sdělil, aby se obohatila a třeba obveselila. Jenže má obavy ze značného množství dotazů. Kupříkladu - „jak to všechno začalo?“, „kdo přišel první?“, „kdo odešel předčasně?“, „co kdo říkal?“, „jak byli ostatní oblečeni?“ apod. Muž část z nich vnímá jako podružné okolnosti, zatímco žena je má za důležité. Kdyby měl ve svém líčení tzv. mezery, ještě by se doptávala a posléze zlobila a nakonec by vyprávění s kladným úmyslem dopadlo zcela nesprávně, tj. v rozporu s jeho záměrem. On by dosáhl zklamání a znechucení.
Na pořad se nyní dostane další dotaz, který nemůžeme úplně vynechat. Může o svém zážitku muž něco sdělit někomu jinému? Existuje žena, která by si počínala odlišným způsobem než jeho „vyšetřovatelka“? Jedná se zpravidla o kamarádku, kde si mohou říct více než doma svým protějškům. Současně bývají zachovány rozumné hranice, neboť si obě strany uvědomují svoje pozice a osobní odpovědnost. Pozor - ne každý muž se na uvedený typ osoby může obrátit. Logicky následuje otázka. Je možné cosi vypovědět alespoň nějakému muži? Tady se rýsuje dost potíží. Víme, jak obtížně se zástupci mužského pohlaví vypořádávají s pocity, dojmy a emocemi. Spíše je zajímají skutečné i pomyslné hrdinské činy, přičemž pohledy nemusejí sedět s tzv. věcnou optikou. Hlavní je pochlubit se, získat prestiž, upevnit pozici, prosadit se, získat kladné body, zapůsobit…
A jak se v dnes řešené záležitosti budeme dívat na děti jako na objekt svěření se? Též ony mohou sehrát poměrně významnou roli. Mělo by být samozřejmé, že velký vliv bude mít jejich věk. Ovšem ani on sám není záchranným a všechno řešícím prvkem. Více bude záležet na dosaženém stupni osobní zralosti a jistě na jejich celkových vztazích. Především se má na mysli důvěra. Jak se ví, někdy mezi otci a syny či dcerami nebývá snadno, natož nejlépe. Ano, táta je dobrý, stará se, jde vzorem, ale… Ani opačný pohled nepatřívá mezi příznivé. I proto nejde leccos vypovědět.
