Článek
Už tomu bude pár dní, kdy jsem si o víkendu vyjel na kole do přírody s jasným úmyslem. Vlastně se jednalo hned o dva. Jednak se po týdnech kancelářského plahočení pořádně sportovně protáhnout. Jednak se podívat se po třešních. Jestlipak už dozrály, napadlo mě. Pár by jich jako malé občerstvení zajisté přišlo vhod. Mám je moc rád a nemusí jít jen o onu ryze rudou a sladkou odrůdu. Pochutnat se dá i na méně červených.
Ještě bych viděl třetí důvod výpravy mimo město, byť přináší pro občana řadu rozličných výhod oproti vesničanovi. V městské zástavbě člověk ztrácí kontakt s přírodou a také přehled. Můj vyšší věk je výhodou, že si ji z vesnice pamatuji v přirozeném stavu a podobě. Stačil krátký pohled a člověk byl informován, jak si příroda stojí. Co rozkvétá, co pučí, jak a kde a s jakou silou zpívají ptáci, co voní méně a co více atd. Mezi panelovými domy má velmi omezené pole pro vjemy. Pokud někdo neponičil keříky a pár malých záhonků, též má jedinec možnost zahlédnout, jak se rostlinky derou k životu a leckde nasazují kvítka. Leč se jedná o malou náhražku.
Když jsem dorazil do míst, kde pár stromů každoročně třešně mívá, čekala na mě, jak se obvykle říká, dobrá i špatná zpráva. Nejprve bude předvedena dobrá - třešně, prosvítající červeně mezi listy stromu, jsem zahlédl už z přiměřené dálky. Přímo pod třešní si stačilo pořádně stoupnout na špičky, natáhnout ruku a utrhnout si lákavé kousky, které vyrostly a dozrály nejníže. Sláva, jeden z cílů výletu bude úspěšně naplněn. Vzal jsem s sebou misku, takže jich naberu pár hrstí do ní, abych potěšil spolubydlící blízké osoby.
Ale musím bohužel napsat i tu horší zprávu. Že jsem nebyl první, kdo se zde zastavil, mi nevadilo. Jestliže pár desítek chutných sladkých plodů ubude, nic se samozřejmě nestane. Nepřijel jsem si pro desítky kilogramů. Jen ať si ptáci zobnou, avšak nemusejí oklovat všechno. Pro druhého i třetího tu je, a ještě určitě bude třešní dost. Onou špatnou zprávou jsem měl na mysli nepořádek okolo stromu. Všude se válelo rozházené listí, ulámané větve, zválená tráva a pošlapané květiny. Prostě místo celkově vypadalo jako nějaký odpadní prostor. Odkladiště nepotřebného. Kolik osob a jak dlouho tu „muselo“ řádit, aby dosáhly uvedeného stavu? Nevím. Zblízka mě žel ani pohled nahoru vzhůru nenadchnul. Vždyť vedle červených kuliček z koruny občas vycházely jen pahýly větví. Jak smutné a zároveň nehezky vypadající a o něčem svědčící. Ale holt i takoví lidé žijí mezi námi. Jak bych je měl nazvat? Neurvalci? Ale oni větve právě urvou. Bezohledci? Ničitelé? Hladovci? Nedočkavci? Lhostejní? Na cíl pevně zaměření? Vyznavači hesla - po nás potopa? Třeba vás napadne vhodnější označení.
V dané souvislosti mě napadlo, že vlastně vůbec nejde jen o třešně. S podobnými jevy se dnes člověk běžně setká v celé společnosti. Kdybych jen měl nastínit výčet našich lidských prohřešků, šlo by o pěkně dlouhý seznam. Namátkou z nedaleké historie může posloužit příklad útulně vypadající restaurace, kde nekuřáci neměli možnost si vychutnat vybraný pokrm, protože u vedlejšího stolu bezohledný kuřák foukal kouř z plic přímo do jejich talířů. Naštěstí - byť až po zbytečně mnoho letech a poloprázdné diskusi - máme zákon. Jenže tady si poněkud hořce uvědomuji, že v našich zemích k němu máme, no, jak to říci ne moc tvrdě, poněkud specifický přístup. Leckde se jde před občerstvovnu ven, avšak náruživci nechají otevřené dveře, jimiž „šikovný“ dým a zápach vleze dovnitř… Navíc obtěžují kolemjdoucí! Není logické přestat, když cosi jednoznačně škodí? A co příklad dětem?
Konečně ani na zastávkách MHD a na nádražích nebyla do nedávné doby situace jiná. Ani tady se naši milí nikotinoví závisláci nechovali lépe. Připadalo mi, že jim nevadilo, když vítr odnáší cigaretový kouř na ostatní, kterým oděv nasákne natolik, jako kdyby se sami zdržovali místo práce v hospodě. O „ochotě“ dýchat nejméně 2800 cizorodých a prokazatelně škodlivých látek / podle novějších výzkumů by mělo jít až o 4500 /, které jsou ve zplodinách obsaženy, ani nemluvě. Naštěstí jsme dosáhli posunu. Chce se mi věřit, že pokrok se týká i skládek v přírodě.
Omlouvám se, že jsem tak odskočil. Třešně lákají, asi nejen mě, tak se k nim ještě brzo vrátím. Snad jich pár na stromu ještě vydrží. Anebo narazím na kmeny bez větví?
