Článek
Konstatování, které jsem si vybral pro dnešní zamyšlení jako nadpis, zpravidla předchází otázka, jak se člověk má, případně jak se mu daří někde, kde předtím nebyl. Tak například na novém pracovním místě či po velké obměně kolegů a kolegyň atd. Je zřejmě jasné, že před sebou máme další díl příběhu kolem Jaksemáše.
Jak už víme, nedaleko odtud se může nacházet vyjádření - „jde to, ale dře to“, což se hezky rýmuje a současně může zaplácnout neochotu se k něčemu podrobněji a konkrétněji vyslovit. Chce se sdělit, že situace není jednoduchá, ale ještě se nebere tak zoufalá, aby musela být rozebírána. Uvedený postup byl, je a bude využíván zejména mezi muži. Sdílnost žen bývá na vyšším stupni, jako kdyby ženy chtěly potvrdit, že jsou opravdu lepší v oblasti sociálních a komunikačních dovedností. A leckdy je tomu opravdu tak. Jen tak mimochodem jde o důvod, proč muži nejsou z delších a hlubších besed nadšeni. Sami cítí, že nejde o jejich velmi silnou stránku. Protože tady leccos nezvládají, klesají ke snaze své nedostatky nahradit hrubšími metodami. Není divu, že někdy použijí tzv. silnější slovo, náznak poněkud násilného řešení, pokud nebude po jejich atd. Jsou žel známy případy, kdy k násilí došlo. Nebylo by však úplně správné, abychom za násilím viděli jen muže. Samozřejmě že i ženy se ho dopouštějí, ale místo tělesných mívá spíše duševní projevy a formy. Kdo má možnost pohlédnout za každodenní oponu, leckdy zaslechne právě něco jako znění nadpisu. Rozhodně nezaznívá spokojenost. Spíše se často používá odporovací spojka „ale“.
Zákonitým směrem úvah je - jaká je kvalita životaúčastníků a účastnic konkrétního vztahu? Můžeme registrovat, že někdy se spíše než o pohodový vztah jedná o výcvik v toleranci, trpělivosti, kázni něco neříct a neudělat, také ukrýt a neprozradit. Jinak by nastal rachot, zazněla kritika, posměch apod. Kdo by po nich toužil? A neměli bychom zapomenout ani na vůli, aby se člověku vše podařilo úspěšně zvládnout. Není divu, že převládajícím prvkem na řadě míst je mlčenlivost. Sama o sobě nemusí být špatná, ale od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí se dozvídáme, že je užitečné vědět, o čem se mlčí. Je velký rozdíl mezi „mlčíme a probíráme si návrhy, co hezkého budeme dělat během příštího víkendu“ a tzv. zlověstným mlčením, kdy se obsahem mohou stát myšlenky, jak bychom druhou osobu nachytali, nepomohli jí, vytrestali, pomstili se za skutečné či domnělé příkoří atd. Uvedený způsob společného / ? / bytí se dá sice vydržet, avšak patrně budeme souhlasit, že nepůjde o nic příjemného a vyhledávaného. Byť mlčení může mít i kladné stránky, třeba má člověk pár hodin pokoj a může se pohybovat a myslet o něco svobodněji.
Viděl bych zde zajímavou analogii. Žijeme v době nadbytku, i když zdaleka ne vše si tzv. obyčejný občan z předkládané bohaté nabídky může dovolit. Přesto narazíme na jedince, kteří by mohli využívat mnohem více, neboť mají docela slušný příjem, přesto tak neučiní. Jako kdyby něco jako chudý postoj, asketický způsob života a jim podobné přístupy jim vyhovovaly a dokonce z nich oni sami měli radost, třeba jak se jim zdárně daří vzdorovat svodům konzumní společnosti atd. Ve svém vyjádření jdou ještě o hodný kus cesty dál, než jak zní nadpis. Vůbec nemají pocit, že kvalita jejich života je špatná. Nejsou závislí na častém nakupování, s moderními komunikačními technologiemi nakládají opatrně a využívají je velmi střídmě, nedívají se na TV a časté změny v technické oblasti jim jsou cizí a nepochopitelné.
Každý člověk má svou nějakou úroveň, a proto jeden prohlásí, že se to dá vydržet, zatímco druhý se bude divit. Problémem je, že nekráčí o přesně měřitelné prvky a veličiny. Na vysvětlenou si vezměme sportování. Pro někoho skoro droga, pro druhého občasné povyražení, pro třetího móda, čtvrtý tak chce na někoho zapůsobit, pátého by museli nutit. Šestý se brání, přece nebude kolem pobíhat jako blázen! Přes rozdílné pohledy a postoje nicméně faktem zůstává, že jako lidé musíme leccos vydržet!
