Článek
O dané oblasti již leccos víme a snad nikdo ji nebude podceňovat. A ani přeceňovat. Jinak by mohl strávit nadměrně moc času jejím budováním, aniž by možná něco pořádně uměl a ovládal. Proto se společně podívejme na další spojitosti.
Každý člověk by si měl ujasnit, jak se na ní dá a ne/má pracovat a jaké se tu mohou vyskytnout komplikace. A jaké by mohly být výsledky při různých postupech. Podobně jako když zvažuje, jakým dopravním prostředkem se vypraví na dovolenou. Jinak řečeno se zvažuje pro a proti. Jako je rozdíl mezi vlakem, letadlem a osobním autem, budou se nacházet odlišnosti rovněž v oblasti tvoření a vývoje pověsti. Abychom dosáhli přehledu, a dokonce vlády nad procesem, je dobré znát jednotlivé směry. A rovněž skutečnost existence více druhů pověsti. Proto si zapamatujme, že máme pověst sami o sobě / tj. na sebe /, mají ji naši kamarádi a přátelé a další důležité skupiny osob, jak si dále probereme.
Budeme-li uvažovat o rodině, velký vliv na pověst a cesty vývoje a na dopady mají nesporně rodiče. Byli a nadále jsou hlavními osobami. Co řeknou, je do určitého věku „svaté“. Jejich slovo platí i později, byť směrem k dospívání slábne. Posléze se dítě přesouvá do školního prostředí. Tím velmi narůstá vliv a pozice příslušníků pedagogického sboru. Jeho konání je třeba vnímat jako důležitý prvek tvorby osobní pověsti a opět je důležité, co bude následovat. Rodiče často poněkud ustupují, ale nadále by si měli držet hlavní roli, byť s ohledem na rozsah své práce a po kritickém pohledu i vlivem své rostoucí závislosti na moderních komunikačních technologiích se vnímá, že se situace vyvíjí ve „prospěch“ školy. Navíc svoji roli postupně stále více posilují a rozšiřují vrstevníci, až si ji jako náctiletí převezmou jako většinovou a silněji působící.
Spolužáci a kamarádi mají v době dospívání skutečně zásadní vliv. I když se rodiče snaží o udržení moci a vlivu, často se jim nedaří. Tak trochu paradoxně navzdory své snaze pověst dítěte naopak zhoršují. Jednak stížnostmi svým přátelům a kolegům na něj. Jednak růstem svého tlaku a někdy i - nejčastěji slovního - násilí, pod jejichž vlivem dospívající začnou konat tzv. protivenství na důkaz růstu svého vlivu, síly a moci. Jejich dobré pověsti mezi dospělými rozhodně nepřispějí prohlášení jako - „ten se jim trhá z řetězu“, „on je samá provokace“, „úplně se jim vymknul z kontroly“, „ta s nimi pěkně cvičí“, „se nedivím, že po takové ostudě se za ni stydí“ apod., jak se probírají mezi dospělými. Nemluvě o situaci a procesu, kdy se kontaktují s tzv. pochybnými skupinami vrstevníků. Poté se pověst obvykle zásadně mění - k horšímu.
Rodiče by měli být pozitivní, ale současně mají vystupovat soudně. Podpora dítěte je v pořádku. Nic se však nemá přehánět, takže všeho s mírou. V každém případě je práce na pověsti důležitá a nikdo by ji neměl podceňovat. O sebe jako dospělí pečujme a současně podávejme pomocnou ruku svým následovníkům, kteří ještě nemají dostatek potřebných znalostí a zejména zkušeností. Pozor si dávejme na hranice. Podpora neznamená, aby vznikla pověstná umetená cesta a vybudování skleníku ze všech stran. Naopak klidně přitlačíme a budeme trénovat. Pro budování pověsti se projevené úsilí a námaha bude náramně hodit.
V závěru je vždy třeba upozornit na skutečnost, že základy jsou pokládány již od narození. Někdy není cesta optimální, když slyšíme, že „náš Jeníček všechno umí, jemu se nikdo nevyrovná“ a „naše Barunka je fantastická, kdybyste viděli, co vše…“ apod. Když se přísnějším okem podíváte, vůbec nemáte pocit, který by měl souznít s vyhlašovaným konstatováním. Jak se má člověk tvářit? Neohrozí si nakonec svoji pověst, kdyby projevil nesouhlas? Vždyť narušuje určitý proces! Vidíme, že vlivů na pověst člověka a dítěte není málo a že s řadou z nich jsou nemalé komplikace. Po dnešku se části z nich asi již umíte vyhnout. Nebo vás aspoň tolik nepřekvapí.
