Článek
Nedávné zamyšlení mělo za cíl upozornit na poznatek, že možná kráčí o větší komplikaci, než jaká se veřejnosti jeví. Leckdo z nezasvěcených si řekne - „no bóže, tak půjde dítě do školy o něco později, bude mít delší dětství a lépe se připraví, co s tím dělat takový humbuk“. Jistě mají kus pravdy, ale ponechávají stranou pozornosti řadu důležitých spojitostí. O příčinách a důsledcích ani nemluvě. Rád na některé z nich zavedu písemnou řeč.
V daném rozměru a směru se dá diskutovat o řadě prvků a jevů, jejichž výskyt a významnost nejsou úplně stejné. Kupříkladu je užitečné se zamyslet nad dvěma následujícími výroky:
a/ škola má být připravena na dítě
b/ dítě má být připraveno na školu.
Platí patrně obě verze. Ale která více? Nebo bychom měli zůstat u remízy, když použil sportovní příměr? Jsou ovšem určena jasná pravidla? Kde máme rozhodčího, který by na dění dohlížel? A má ve své ruce hlasitou píšťalku? A kapsičce žlutou a červenou kartu jako v kopané? Kdo ve školství má možnost zpětně prostudovat záznam průběhu, aby se dobral pravdy a čestného a věcně správného posouzení? Dá se předpokládat, že rodičům se více bude líbit áčková. Škole bude v širším rozsahu vyhovovat béčková, aniž by označení písmeny mělo jakkoli naznačovat kvalitu.
Od osoby, která do řešené problematiky vidí, jsem zaslechl, že zvýšený počet odkladů nám signalizuje poměrně dost jasné poselství. Její otázka zní - jestliže se za posledních třicet roků nezměnily požadavky na děti, které přicházejí k tradičním jarním zápisům, proč jich tolik nevyhoví? A hned se pouští do podrobnějšího zkoumání. Všímá si, že nápadně klesá a místy se až vytrácí původně vcelku dobrá motorika u dětí, ať již budeme mít na mysli její hrubší část nebo jemnou, která se vyžaduje pro / při / psaní a kreslení a je předpokladem pro úspěšné zvládnutí možností a úkolů v předškolním období a hlavně po nástupu do ZŠ. Zdaleka nejde o jedinou trampotu, jejímž praktickým projevem je nevzhledně vyhlížející písemný projev dětí. Někdy žel i ve vyšších ročnících. I laikovi se zdá divné, jak špatně se děti projevují. Nemluvě o přemíře gramatických chyb.
Podobně se až na výjimky nedaří vykonat důležitý posun v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností, jež jsou pro pobyt ve skupině dětí nezbytné. Příslušníci pedagogického sboru potvrdí, že žáci a žákyně mají velmi omezenou slovní zásobu, neznají množství zcela běžných pojmů, nečtou, nedokážou sestavit pořádnou větu, vzájemně se k sobě nechovají hezky, stav vypadá, jako kdyby soutěžili v používání neslušných slov a v počtu a „propracovanosti“ agresivních kousků - a tak by se dalo chvíli pokračovat. Fakta vystupují jako důkaz o spíše propadu než jenom o poklesu úrovně dnešních dětí.
Abych nemluvil a nepsal do větru, předložím zcela konkrétní příklady. Jedná se o kvalitu samotné řeči přicházejících adeptů a adeptek na zahájení procesu jejich základního vzdělávání. Zatímco dříve mívaly děti potíže s hláskami „r“ a „ř“, dnes jsou jejich vady o poznání rozsáhlejší. Zejména se jedná o skupinu sykavek. Kdyby šlo o pár jedinců, patrně by stav ušel pozornosti. Jenže děti se hůře soustředí, nechávají se příliš rozptylovat, než aby se zaměřily na úkol od paní učitelky, prokazují potíže odvyprávět kratičký příběh, třeba co rády dělají, kde byly na výletě, na co se těší atd. Kdo se realisticky poohlédne po současné nabídce možností moderních informačních a komunikačních technologií a spojí si ji s předkládanými poznatky, spojení se mu jistě bude zdát zřejmější.
