Článek
Dojít na vrchol je jasný cíl, snad každý jedinec by si přál ho dosáhnout. Ale pozor - není vždy lehce dosažitelný. Možná bude přínosné si sdělit několik poznámek. Seznámení s okolnostmi a souvislostmi se leckomu může hodit. Byť by na praktické užití došlo někdy později.
Mezi prvními kroky je úkol, že si máme ujasnit, co se pro nás nejvyšším cílem stane. Pochopitelně může jít o vrcholek hory. Konečně, pro mnoho horolezců jsou lákadlem nejvyšší pohoří. Nejdříve v naší zemi. V ní by mohli získat základní zkušenosti a ostruhy. Rovněž kontakty s dalšími lezci. Poté se ohlížejí po Alpách, Pyrenejích a leckdo zamíří také na Kavkaz. Zde si uvědomí, že dojít na vrchol rozhodně nepatří do snadno splnitelných úkolů. U části se cesty rozdělí. Jeden si řekne - „stačilo, dost jsem zažil a získal, nyní si jen udržím úroveň“. Nebo bude klesat jen pozvolna. Hlavní je, že přežil, vlastní zážitky a může o nich někomu vyprávět. Třeba dětem či později vnoučatům. U druhého se projeví osvědčená životní moudrost - „s jídlem roste chuť“. Kdo by nezatoužil po ještě vyšších štítech? Ano, existují poměrně tvrdé finanční limity, ale leckdy se cesta - nejen na vrchol - najde.
Zajisté lze zamířit do oblasti školství. Žáci a žákyně by si měli dát rozumné cíle. Co se odehrává? Již brzo zjišťují, že byť začínali s jedničkami a odměnami různého typu, na dlouhý čas nevydrží. Je nutné začít více pracovat. Konkrétně jde o pravidelnost a soustavnost při vypracovávání domácích úkolů a neměli by zapomínat ani na přípravu na další den do školy. Systém je jasný, jen je nutné dodržovat jeho pravidla, zásady a položky. Dojít na vrchol se dá krátkodobě, kde budeme mít na mysli hezké vysvědčení. Pro někoho půjde o dvojky atd. V delším čase se myslí ukončit první a po něm druhý stupeň povinné školní docházky. Hodně dětí si sem přidává - být přijat/a na zvolenou SŠ. Po letních prázdninách zjistí, že se zjevují nové výzvy a vrcholy. Tady najdeme styčnou plochu se skupinami horolezců.
Po dvou výletech se můžeme pustit do třetího. Zvolil jsem oblast bankovnictví. Nemusíme ji chápat vznešeně, ale nahlížíme ho zcela obyčejně. Stačí si představit, jak si bude člověk počínat, aby získal pevnější pozadí ve smyslu správně hospodařit a nenechat se položit nečekaným výdajem ve výši kupříkladu deset tisíc korun českých. Jak se obecně ví, více než polovina rodin zde zažije nemalé komplikace. Nakoupit po poruše a tzv. kleknutí novou ledničku, pračku či mobilní telefon, TV přijímač, PC atd. je pro leckoho opravdu překážkou a velkým stresem. Kdybychom zjistili o někom, kdo se do vzpomenutého uspořádání dostal, ale současně holduje návykovým látkám, co si pomyslíme? Řekneme mu něco? Poskytli bychom mu pomoc? Proč ano? A proč ne? Má si svoje trampoty řešit sám?
Na závěr bych umístil něco jako obecnější zamyšlení. Dojít na vrchol už máme jako cíl. Schválili jsme ho pro sebe, v jiných případech pro své děti. Naše snažení doplním o pár následujících otázek. Kolik času bychom měli věnovat přípravnému období? Jak se na vrcholek dostaneme? Je zcela logické, že půjdeme nejkratší cestou? Nebo nejsnadnější? Nebo si ji úmyslně prodloužíme? Možná též zkomplikujeme? Není úplně jasná odpověď. Odpovědět by nám mohl kupříkladu nejlepší současný hokejista D. Pastrňák. Mohl se „lehce“ pohybovat v české nejvyšší lize. Dal ovšem přednost „horší“ verzi, když zamířil na sever Evropy. Tam v obtížnějších podmínkách získal ke svému nadání tolik, že exceluje v NHL.
