Článek
Již víme, jak nás někteří lidé a s nimi spojené prvky a děje souží a jak nám znepříjemňují život. Třeba z důvodu, že k nám přijdou, aniž by byli zváni. Nebo naopak byli pozváni, ale nedostavili se. Leckdy nás přepadnou svízelnosti i bez návštěv a alkoholu.
Zákonitě v létě vznikne plán na pohodový rodinný výlet zakončený koupáním u známého jezera. Také jste již narazili na několik protivenství? Nejdříve složitosti po cestě a vnucená objížďka, poté překvapivě vysoké částky za parkování, následuje delší fronta na vstupné na hrad a otrávené obličeje dospívajících dětí. Ještě že fungovala platební karta. Musíme vše vydržet, uvnitř je oproti horku venku docela příjemně, ale zanedlouho lze vnímat káravé pohledy průvodkyně a rodičovské napomínání během exkurze. Sláva, jsme z hradu venku, hurá na přejezd za vodou.
Zase potíž, kam dočasně uložit plechového miláčka. Drahá klobása z místních zdrojů je odmítnuta. Snad se něco naskytne během cesty. Výběr nic moc, kritika sílí a z fajnového výletu roste otravné martýrium. U jezera dlí nějak moc lidí. Že by měli stejný nápad? Další parkovné a vstupné, část z přítomných se navíc chová tak, že nám kazí pobyt, jsou nadmíru hluční, nechají volně pobíhat nezvedené malé děti, vzduchem létá nadbytečný počet neslušných slov a ještě od nich jdou obláčky cigaretového dýmu. Semtam se ve značné blízkosti otřepe pes, a naše „radost“ dále roste. A navíc - „támhleti lidi na nás nějak divně čumí“. Měli bychom se na pláži více kontrolovat než třeba v práci? Nemluvě o dopadu nesplněného známého a každý rok se opakujícího předsevzetí - zhubnout do plavek. Na větší části textilu nám „kůže“ nějak přetéká. A všichni snad koukají právě sem! A ten výraz v očích. Dnes zrovna nemáme svůj šťastný den. A přitom tak velká příprava mu předcházela.
Jindy se dočkáme obměněné nepříznivé varianty. Rovněž jiná akce je připravena a těšíme se z pěkného počtu účastníků a jak vše klape. Lidem chutná, usmívají se. Brzy však dojdou tzv. bezpečná a poněkud prázdná témata. Původně příznivou atmosféru dokáže narušit až rozbít déle trvající rozebírání pracovních záležitostí, ač málokdo chce, někdy i osobních, které jsou za jistých okolností zajímavé, ale v dané konstelaci se něco jako „terapie“ moc nehodí. Přece jsme se sem přijeli bavit, najíst se, napít, vypřáhnout a odpočinout si. Jak se máme hluboce a „odborně“ vyjadřovat k jevům a k procesům, na něž jsme krátcí? Ale tím strasti nekončí.
No - možná se ani nám samotným nedaří. Jejich analýza tady nás konfrontuje s vlastními chybami, nedostatky a se špatnými odbočkami v životě. Vcelku lehce může dojít na necitlivá sdělení, z nichž část je možné vysvětlit jako osobní útoky. Jindy stačí jen náznak a ostatní se dovtípí. A zažil jsem vývoj, kdy skoro uprostřed veselé vřavy zavolá blízká osoba a něco opravdu potřebuje a záměry se hatí. Úsměvy končí, na čelech naskakují rýhy…
Slovo koruna má více významů, jak víme i bez specialistů na náš rodný jazyk. Do vzpomínaných procesů někdy na pověstnou poslední chvíli zasáhne razantní změna počasí. Všemu nasadí korunu. A opět se na obzoru blýská. Nyní nás ale souží blesky skutečné. Přijde silný vítr a žene s sebou prach, igelitové pytlíky, zbytky trávy atd. Pohotově je nutno celou scénu co nejdříve vyklidit, aby chleba, maso, hořčice, kelímky, sklenice a salátové talíře neskončily v modré chlorované vodě. Je více než jasné, že léto prověřuje nejen duševní složku naší odolnosti. Drobet mi připomíná oheň, i on nám dobře slouží, ale dokáže též dost neurvale vládnout a ničit. Možná ale buďme rádi, že nežijeme v pásmu se zvýšenou hrozbou výskytu tajfunů, hurikánů, tornád a cyklónů.
