Článek
Když se zamyslíme, dostaneme několik variant, v jakých se jedinci, o nichž se v nadpise zmiňuji, mohou nacházet. Jako první mě napadá, že bydlí ve stejném městě a vedou samotářský způsob života, ale nevědí o sobě. Přesto mohou pobývat pouhých pár desítek metrů od sebe. Dokonce se třeba již potkali! Tady se patně moc divit nebudeme.
Ve druhém případě se zřejmě údiv dostaví - obývají stejný byt či rodinný dům. Mezi charakteristické znaky se řadí, že spolu moc nenamluví. Pokud spolu vůbec hovoří. Důvody mohou mít různé a zajisté by stály za samostatnou zastávku. Větší komplikací by ve vzájemném vztahu bylo, pokud by jedné osobě ve dvojici mluvení příliš chybělo a trpěla nedostatkem vyslovených vět. Jak by se měla zachovat? Vynucovat si slovní produkci od málo mluvného jedince? Zkusme si představit, že by mohlo jít o stejný problém, jako kdybychom od někoho žádali podstatné zrychlení v chůzi, běhu či v jízdě na kole, přičemž už nyní se pohybuje na hraně svých možností. Je asi nabíledni, jaké kdo bude prožívat pocity. Nejčastěji obavy, napětí, zklamání, zátěž, stres, znechucení, nelibost, zlobu a jim blízké. Nebo by se po slovech toužící měl orientovat na někoho jiného? Jde o řešení, ale nemusí být správně pochopeno a přijato každým.
Jako třetí varianta se k vědomostnímu obohacení předkládá, když dojde k setkání osob, které nějakou dobu žily samy. S vysokou pravděpodobností po předchozím rozchodu s jinými partnery. Někdo se dříve či později orientuje na jiné. Třeba aby jim pověděl svou verzi a dosáhl jejího odsouhlasení v očích a myslích ostatních. Přece jenom pochopení a lépe podpora ze strany jiných má svou váhu a význam. Jsou lidé, kterým na ní nadměrně záleží, ať již se řadí mezi samotáře či nikoli.
Další - zprvu potenciální samotáři - si povídají sami se sebou. A nebuďme překvapeni, že někdo časem tzv. zmlkne. Třeba vlivem tlaku rozličných vnějších okolností. Čas poté plyne a někomu se tím vytvoří nová zvyklost. Jiný nebude prožívat uspokojení a bude se snažit navázat nový vztah. V něm může nižší rozsah mluvy nějakou dobu převažovat. Patrně bude vyhledávat někoho, kdo rovněž není výřečný, čímž se posune ve srovnání s předchozí dobou, kdy sám mluvíval více.
Jestliže na chvíli sáhneme po bohatství metody kritického myšlení, přijdeme na pár zajímavých závěrů a souvislostí. Mezi ně se například může zařadit úvaha, čí samota jich obou byla doposud větší. Na rozdíl od příkladů z geometrie na ZŠ ji nemůžeme přesně změřit, neboť se jedná o pocity. Něco z nich dáváme najevo, ale v míře vnějšího projevování se lidé spíše více než méně liší. Mají za sebou určité zkušenosti, z nichž část nemůže být přiřazena mezi kladné, natož vyhledávané, veselé a povznášející. Mnozí si leccos prožili, a tak dnes skrývají svá vnitřní dění, aby nepřišli k tzv. úrazu. Případně někdo z nich slyšel, že se tak může stát. A leckomu se v hlavě objeví obrázek z knížky a/nebo z filmu, kdy zvíře ukázalo svoje slabiny a bylo za svůj „poklesek“ potrestáno. Okolí bývá docela kruté. Je lepší zůstat do nějaké míry jakýmsi tajemným jedincem. Jenže kam mohou vést úvahy a spekulace lidí v okolí? Pokud k nim dochází. Trampoty se zjevují na obzoru.
Také pro ně platí, že často mají ještě jiné osoby, které s nimi udržují nějaký kontakt. Zpravidla nebude častý, hluboký a „pěkný“. Mám na mysli příbuzné jedince. Jak se ale ví, část zmíněných vztahů nevypadá dobře. Mnozí si myslí, že bude lepší a prozíravější se od nich držet dále. Působit drobet samotářsky. V každém případě může platit, že něco z nich si přenášejí domů, což se projevuje právě v probíhajícím vztahu. Je jasné, že zejména na počátku se objevují určitá rizika.
