Článek
Jak jsme se dozvěděli, kromě různých potíží a komplikací vyvstanou jisté průvodní jevy a s nimi též „dozvuky“. Vše lépe pochopíme při pohledu na konkrétní příklady.
Sem můžeme zařadit nám již částečně známého aktéra z předchozího příspěvku. Nedaleko odtud se nalézá další chlapec, kterému nebylo během harmonizačního pobytu dobře. Matka se již dopředu strachovala a s třídní učitelkou svoje obavy rozebírala. Součástí informací z její strany se stalo sdělení, že syn s nimi ve svých jedenácti letech ještě pravidelně spí ve společné posteli. Patrně není náhodou, že rodiče jsou ve vyšším věku a nadměrně se o něj bojí. Příliš dlouho odsouvali jeho „otužování“ v oblasti mezilidských vztahů, až správnou dobu promeškali. Nyní sklízejí „zasloužené“ ovoce. A není zrovna sladké a chutné.
Třídní učitelka si byla vědoma možných komplikací, a tak s ním dopředu promluvila. Sám se svěřil s obavami, které prožívá. Na jedné straně chtěl být s novou třídou, poznat ostatní chlapce a vytipovat si kamarády, s nimiž by mohl - nejlépe zdárně - komunikovat. Na druhé straně si byl vědom svých slabostí. Dost ho ovládala nejistota, zda vůbec a v jaké podobě proces mimo rodinu a školu ustojí. Do hry vstoupila ještě pomyslná třetí strana. Její podobou byl postoj otce, který si sice byl též vědom jeho konstelace, ale zároveň měl poznámky, které se synovi nelíbily. Chtěl mu proto vyhovět, aby je nemusel poslouchat. Nakonec se na zmíněný druh pobytu vydal, aby naplnil své zámysly. A třeba, aby se nestal terčem zvýšené pozornosti dětí a následně také jejich kritiky, třeba že je slabý, vyhýbá se jim aj. Jenže akci už první den nezvládal, jak by si on a jiní představovali. Bylo nutné se telefonicky spojit s rodiči domluvit konkrétní postup.
Nechci vyvolat dojem, že máme pouze slabé chlapce. Nikoli. Zcela jistě můžeme zabrousit mezi děvčata. A leckdy by mohlo jít o překvapení. Je dívka ve stejném věku jako popisovaní chlapci. Navenek vystupuje poměrně jistě a sebevědomě. Pokud jsou ve třídě konány skupinové aktivity, nechybí na čele jejich uskutečňování. Když neví, že je sledována, pohybuje se po třídě a velmi aktivně si všímá části jiných dětí, kluky nevyjímaje. Ne snad že by se dopouštěla nějakých horších zásahů, ale strká do nich, něco jim říká, oni vrtí hlavou a dávají rukou gestem najevo, že ji nechtějí poslouchat, leč ona přesto setrvává ve své linii. Jako kdyby přehlížela, co se děje kolem ní a nebrala ohled na prvky, které se dějí v ostatních dětech. Co si vlastně myslí? Čeho chce dosáhnout? Neměla by si připomenout a osvojit známou lidovou výzvu - „co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“? Zná ji vůbec? Zdá se, že ji čeká ještě dlouhá cesta.
Zvenku by mohl vzniknout pohled, že by se blížila roli vůdkyně třídy, případně aspoň nějaké její části, dívčí a klidně i pohlavně smíšené podskupiny. Přesto na ni během harmonizačního pobytu dolehly nesnadné chvilky. Jak se sama přiznala, dopředu slyšela, že „první den a spíš večer bude kritický“, abych doslova citoval její vyjádření. A přesně tak se stalo. Dodala, že navečer proplakala skoro dvě hodiny. Základ pro uplatnění empatie směrem k jiným má.
Naštěstí nezůstala v potížích sama. Pozorná paní učitelka jí věnovala čas a situaci s ní citlivě rozebrala. Rovněž v jejím případě bylo přikročeno k telefonické konzultaci s rodiči. Dívka se dopředu zajímala, co paní učitelka rodičům řekne. Že by neměli u svého dítěte odpovídající kredit? Je v rodině něco špatně? Proto se zamyslí a sdělí - prý budou mluvit stejně, jako když hovořily spolu. Tady se nalézá důležitý bod, v němž se rodí a případně upevňuje důvěra. Zkušenost všech tří stran se bude ještě vícekrát hodit…
