Článek
Nedávno jsem publikoval zamyšlení, v němž jsem se snažil poukázat, v čem tkví hlavní problém mladých lidí / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-v-cem-je-hlavni-problem-mladych-lidi-91602 /, přičemž jsme se společně podívali i na řadu dílčích momentů, z nichž část je prožívána velmi úkorně.
Nechci, aby zpráva o srazu od ZDŠ po desítkách let vyzněla jako sebechvála dávno narozených a zároveň jako zdrcující kritika mladých. V žádném případě. Leč jejich poznatky, hodnocení a komentáře vyznívají jako zajímavé a podnětné. Slouží především jedincům, kterým něco říká skromnost, kteří se chtějí zlepšovat. Nikoli přezíravým, arogantním a blahosklonným. U nich dobře funguje známý životní postřeh - jako kdyby hrách na stěnu házel. Jinak řečeno a napsáno - jedná se o nepoučitelnost a neochotu se dozvědět něco, co je v rozporu s dosavadní zkušeností. Tu můžeme, jak se dá očekávat, u mladých považovat za chudou a omezenou, byť se mnozí holedbají, co všechno již zažili, viděli, zkusili a co umějí. Zde stačí jednoduchá zkouška - položit zcela pragmatický dotaz - za co z předvedeného by dostali někde zaplaceno? Moje poznatky mi napovídají, že po položení otázky nastane ticho. Zákonitě!
Jakého stavu se dnešní skoro starci a jejich bývalé spolužačky dopracovali? Spolužáci na srazu hovořili jako téměř spokojení předpenzisté, kteří si svoje během života poctivě odpracovali. Nikdo se nestal flákačem, absentérem či fluktuantem, všichni měli odpracováno více než 35 let, logicky nejméně pak několik úspěšných absolventů a absolventek VŠ. Nikdo nikomu nic nezáviděl. Proč by měl někdo s VŠ ohrnovat nos nad někým, kdo celý život pracoval v kravínu? Tak velela doba. Měl se více a lépe učit. Nechtěl, a proto skončil u krav či na traktoru nebo kdesi v dílně. Jasná věc. A navíc každá práce byla a je užitečná a přínosná. Prostě život.
Navíc jsem si povšiml, jak se osobně a živě zajímají o své životní dráhy. A ještě jedna pozoruhodnost - takřka nikdo nesledoval displej mobilního telefonu. Snad jen aby věděl, kolik je hodin a jestli mu přišla zpráva, že už pro něj na smluvený čas přijíždí manžel či manželka nebo partner/ka. Mobilní telefonu jako pomůcka, nikoli vše řešící přístroj! Prostě jiný svět. Zdá se vám lepší, jasnější, přirozenější? Mladí se nestali terčem útoků. Jen zazněly povzdechy, za jak skromných podmínek oni nastupovali, jak museli poslouchat, jak se museli o své pozice v práci zasloužit, přesvědčit osoby / hlavně starší / kolem sebe a doslova si své postavení vybojovat. Skoro jako ve sportovním týmu. Padlo pár slov o skromnosti a vděčnosti, která by spolu s dalšími cennými osobními vlastnostmi současné generaci slušela. Velmi! Problém je, že mladí se moc nesnaží, ale požadují vše hned, v nejvyšší kvalitě a hlavně bez zásluh. Já to chci a ty jako rodič mi onu věc co nejdříve obstarej!
Jaký bychom mohli učinit závěr. Myslím, že velmi převažující většina mladých lidí by se měla kriticky zamyslet, podstatně snížit neoprávněná očekávání, podívat se na sebe a své potence věcně a střízlivě. Pak by se zamezilo případům, kdy člověk, který evidentně nemá na maturitu / ale získá ji! / se s nadějí hlásí na VŠ, aby se z ní již během listopadu dekoval. Tak vyhlíží realita. Nechť se mladí snaží dělat, na co mají, a ne co by se jim líbilo! Za co by je jiní obdivovali. A co si představují ve vysněných obrazech, které byly kýmsi a čímsi zvenku vyvolány, možná deformovány. Kupříkladu nepodloženými sny a ambicemi rodičů. Je jistě dobré mít sen a jít si za ním, ale bez základů a poctivé práce a každodenního úsilí úspěchu nedosáhnou. Mnozí uvedenou souvislost vůbec nechápou. Myslí si patrně, že vše v životě je snadné jako při pohybu prstem na displeji mobilního telefonu. Tím tvrdší bude náraz na skutečnost.
