Článek
Na počátek by mohlo patřit konstatování, že jich mají hodně. Kupříkladu za prvé - nejmenším rodiče ještě nepořídili mobilní telefon a oni patří ve školní třídě mezi outsidery. Jak víme a mnozí si pamatujeme, jde o velmi nepříjemný pocit. Zejména pro citlivé děti a pro jedince se sníženým sebevědomím. Za druhé - mobilní telefon již mají, ale je viditelně nižší kvality, než mají ostatní děti.
Pojďme dále. Za třetí - nedostali se do skupiny na některé ze sociálních sítí, což je dnes vylučuje mimo „hru“, podle nich mimo „život“. Za čtvrté - zákonní zástupci jim nekoupili oděv, který „nutně“ potřebují, aby přežili ve třídě a celkově ve vrstevnické skupině. Za páté - jejich bydlení je „hrozné“ ve srovnání s některými spolužáky. Za šesté - dostávají nízké kapesné, a tak nemohou „konkurovat“ jiným, když jdou společně do města a jinam. Za sedmé - jejich rodiče nemají „dobrou práci“ a je obtížné se zmiňovat o jejich pracovním zařazení a pozici. A ještě můžeme pokračovat. Vše uvedené a několik dalších událostí a okolností děti prožívají příliš úkorně, aniž jde o skutečně významné komplikace. Ne však malé. Předchůdci přežili bez nich a relativně zdárně. Je snad současná střední a starší generace nějak zásadně poznamenána?
Dnešní myšlenka a z ní posléze vycházející námět se v mé hlavě objevily pár dní po srazu absolventů a absolventek tehdejší ZDŠ, tj. skoro po padesáti letech. Jak jsme se vzájemně poslouchali, zjistili jsme, že nikdo si po letech nestěžoval, že by byl v době povinné školní docházky šikanován, pronásledován či jinak utlačován. Jo, vyslechl si pár nepříjemně znějících hodnocení spolužáků a též komentářů dospělých a s nimi spojených doporučení, aby se „konečně vzpamatoval a začal více pracovat, nebo jeho vysvědčení bude vypadat dost špatně a do školy se budou muset mimořádně dostavit rodiče“. Většinou slovo dospělého úspěšně zafungovalo. No - někdy i jeho ruka, pravda.
Proč se tak dělo? Působily na nás trvalé hodnoty, měli jsme relativně vysokou jistotu a snad každý podle svých výsledků věděl, co ho po ukončení ZDŠ čeká. Že asi třetina v lepším případě postoupí na SŠ. Ne skoro všichni jako dnes, což je logická chyba, která se vymstí, jak se v současnosti již děje. Třeba v podobě velmi slabě vzdělaných a neschopných absolventů. Hrstka nejlepších ze ZDŠ a SŠ se později dostane na VŠ, ne tak vysoký počet jako v současnosti, což výrazně snižuje kvalitu samotných studujících a jejich výsledků. Stačí se jít podívat na skoro jakékoli pracoviště, abychom poznali, jak slabě jsou mnozí z absolventů a absolventek na praktickou práci připraveni. Spíše nepřipraveni, bude znít přesnější výrok.
Blížíme se ke slíbenému hlavnímu problému mladých lidí. My jsme viděli svoje rodiče každý den pracovat. Až na výjimky využívali svůj čas efektivně. V podstatě jsem neznal nikoho, kdo by se poflakoval. Sledovat TV bylo tak trochu luxusem a navíc byl „slabý“ program oproti dnešku. Nikdo nepodléhal nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, neboť neexistovala. Viděli jsme sebe, své vědomosti, znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti poměrně realisticky a neměli nadměrná očekávání. Navíc jsme slyšeli výroky příslušníků pedagogického sboru, které se takřka vždy naplnily. Znali nás.
Třeba dnes málokdo chce pracovat a vydělávat si rukama. Tehdy bylo jasné, že na polovinu třídy čeká právě citovaný směr pracovní realizace. Stav byl snadný - nedostal se přes bariéru přijímací zkoušky. Proto také vlastnit maturitní vysvědčení něco znamenalo. Ale dnes? Co vlastně maturant umí a co znamená? Jaký má přínos pro zaměstnavatele? Má se vůbec čím chlubit? Zaslouží si, aby dostal za své výsledky zaplaceno? Příště se dozvíme, jak si osoby z řad účastníků a účastnic srazu vedly ve svém životě.
