Článek
Také jste si mysleli, že naše základní školství je bezplatné? Asi ano - ale jen do doby, než do konkrétní ZŠ vaše děti nastoupily, aby započaly svůj víceletý vzdělávací proces. Pak jste asi poznali, že realita se od proklamací „poněkud“ liší, ač jste mnohokrát slyšeli o jeho existenci. Doba se změnila a jistě je odůvodněné se domnívat, jestli bezplatné školství není iluzí. Také si položit otázku - kdo bude působení škol platit? A dále se pokusit vše nahlédnout z více úhlů pohledu. Jak by mohly vypadat?
Předně bude užitečné si uvědomit některé z následujících faktů. Výrazně klesl podíl vybavení věcmi, které dítě dostane. Naopak stoupl podíl prostředků, které si musí zajistit a uhradit samo, respektive jeho rodiče, jež jsou skoro denně konfrontováni s různými a často nemalými finančními požadavky. Dále sem patří fakt, že některé učebnice potřebují děti jen částečně, ale musejí je zaplatit celé. S ohledem na nejednotný přístup vedení škol a jednotlivých pedagogů a na průnik rozličných podnikatelských aktivit není dnes ucelená učebnice pro daný ročník, a proto musí žáček čerpat vědomosti z několika. Jde o žádoucí a normální počínání pro VŠ studenty, ale je těžko proveditelné pro chlapce a děvčátka, kteří se sotva před pár měsíci naučili psát. Sotva si zvykli na jeden způsob a formát, již mají před sebou jiný. Nebo se cvičí pro praxi? Jde o možný výklad a zámysl.
Navíc sem významně vstupuje ještě jeden finanční aspekt. Kolik stála učebnice dříve a dnes? Je velký rozdíl obdržet bezplatně pár kusů, nebo je muset nakupovat v desítkách za své a za současné ceny. Dochází k jevům, že po přestupu ze školy na školu se zjišťuje, že dítě se předtím učilo něco, co nyní nepotřebuje a naopak že mu dnes něco chybí. Nebo se obsahově sice probírá stejná látka, ale místní pedagogický sbor není „zařízen“ na již zakoupený typ učebnic. Jako by byl volen postup v duchu - starej se nyní, jak umíš. V řadě případů se tak dosažení základního vzdělání stává dalším náročným úkolem a oblastí snažení rodičů. Mnozí propadají do pocitu, že jsou nuceni se účastnit v závodě, v němž nikdy nemohou vyhrát.
Řešená sféra se stává stále více aktuální a významnou, a tak je nabíledni zveřejnit několik otázek a souvislostí:
a/ je pravdou, že vzdělání a kvalifikace jsou dnes především věcí jednotlivce - ať se sice stará a investuje své osobní prostředky, ale na druhé straně platí, že dobře připravení, vzdělaní a kvalifikovaní lidé tvoří důležitou část státu a jsou jeho oporou
b/ je-li základní školství ze zákona povinné, měl by ho stát garantovat, a proto také finančně zajistit / nebo aspoň ve větším rozsahu než dnes /
c/ základní vzdělanost je vizitkou státu, a především stát jako nositel organizátorské, hospodářské, kulturní a výchovné funkce by měl mít zájem na skutečnosti, že jeho občané budou gramotní a že nebude docházet k jevům, že leckteří občané například nevědí, co je koloběh vody v přírodě, jaké je hlavní město Velké Británie nebo kde leží Madrid, jak můžeme kromě našich vidět zejména u Američanů, jejichž základní vzdělání je velmi slabé a s naším jen stěží snese srovnání
d/ kdo by například měl - aspoň částečně - podpořit obecně vzdělávací akce, jako jsou návštěvy kin, divadel, výstav, obrazáren, zoo, hradů, zámků, botanických zahrad či hvězdáren, které pravděpodobně patří do obecné a základní poznatkové a vzdělanostní soustavy současného člověka?
e/ má zůstat menšina, polovina či většina nákladů na bedrech rodičů, z nichž jen část má předpoklady uvedeným finančním závazkům dostát?
f/ základní vzdělání by mělo být přístupné všech sociálním kategoriím a vrstvám bez ohledu na rozdíly v jejich majetkové úrovni. SŠ už by mohla být zařazena do nadstandardní výbavy a člověk by si ji měl zaplatit s ohledem, jaký si volí typ budoucí profesionální kariéry. Zdá se, že více náročný druh studia bude sice vyžadovat vyšší časové a finanční investice, které se však v pozdějších letech téměř určitě vrátí. Jedním z přesvědčivých příkladů je odborná příprava, pracovní působení a výdělky lékařů a právníků. Neměla by být opomenuta spojitost s osobní odpovědností. Jestliže si mám ze svého zaplatit, blíží se dost k jistotě, že si věci a procesu budu více vážit. Jaký však zaznamenáváme přístup žáků a studentů?
Dnes prezentované řádky nevystupují jako hotový program a už vůbec ne jako dogma. Jejich smyslem je dovést k zamyšlení a ke generování dalších názorů, postojů, poznatků a přístupů, které snad budou v zájmu zvyšování kvality celé oblasti školství náležitě využity. Není ani deklarací politického hnutí. Všimněme si, jak politici slibují, ale nekonají. Proč bych jinak publikoval dnešní zamyšlení, které vzniklo před více než dvaceti pěti roky?
