Článek
Je mi jasné, že velkou část ženského čtenářstva titulek nepotěší. Ba očekávám, že je nadzvedne, rozzlobí a možná i vytočí. A že na mě zaútočí, aby se slova rýmovala. Leč zkusme se na chvíli zklidnit a podívat se, co se vlastně píše. Rozumný jedinec pročte, promyslí reakci a mezitím mu možná dojde, že na předložených tvrzeních by něco mohlo být.
Předně ještě dodám, že nekráčí o moje názory a výmysly. Naopak jsem proti danému tvrzení vystupoval. Ale jak ke všemu došlo. Na jistém místě probíhala beseda žen, které hodnotily svou situaci a rovněž si všímaly počínání jiných. Obvyklý děj bohatý na komentáře. Opatrně jsem do řeči vstoupil a povídal, jak si řada žen stěžuje, že dnes mají hodně úkolů a starostí, a proto není divné, že se cítí unaveny a na výchovu dětí nemají moc času. Místo aby se mnou souhlasily a byly rády, že je muž ocení, ba že si vůbec všimne, že mají hodně co na práci, pustily se jinou cestou. Jak vypadala?
Mezi jasně vyslovenými prohlášeními zaznělo - „jo, houby, právě že nemají moc práce, naprostá většina jich dělá jen na osm hodin, pak přijdou domů a jenom koukají na displej mobilního telefonu“. Kolegyně v diskusi doplňuje - „myslím, že jen říkají, že mají moc práce“. Patrně se na dané téma nebavily poprvé, neboť na ni navazuje třetí žena s výrokem - „tak si to vezmeme prakticky, doma má automatickou pračku, sušičku, myčku na nádobí, pořádně nevaří, protože si to rodina koupí, objedná a dovezou to nebo někam jdou, jsou i další přístroje, které jí pomůžou“. Potichu dodám, že by mohlo jít o robotický vysavač. Ano, přesně tak, vysloužil jsem si ocenění, že přitakávám a mám přehled.
Pravda, nečekal jsem tak příkré hodnocení. S mírnou nadsázkou by se dalo nazvat - „kritické slovo do vlastních řad“. Ano, ne zrovna pochvalné komentáře sami vůči sobě moc často nepoužíváme, a proto / se / ani neslyšíme. Skoro každý člověk se chce ukázat v co nejlepším a nejblyštivějším světle. Mezi nejlepší konkrétní příklady patří sociální sítě. Tady si zaslouží zmínku fakt, že specialisté na informační procesy upozorňují na nadměrný počet dezinformací, které se na nich vyskytují.
Jaké pro ostatní ženy mají doporučení? Především by se na sebe měly kriticky podívat. Místo vzdychání a stěžování by měly odložit k sobě skoro „přišité“ placaté elektronické kamarády a snažit se opravdu něčeho hmatatelného dosáhnout. Jen ať se mrknou, jak vypadá jejich vaření. Copak lze hození těstovin do horké vody a pak jejich vyklouznutí na talíř, kde je pro děti zalejí kečupem nebo zasypou cukrem, považovat za vaření? Ostuda! Dvakrát! Stačí se podívat na další „výsledky“ jejich „práce“ - nepořádek doma, neznalost slušného chování, nevychované děti, často silně závislé na nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, nízká kondice potomků v tělesné a duševní rovině, skoro absence soucitu a empatie, v podstatě žádný smysluplný program, neschopnost a neochota se zabavit vlastním přičiněním atd. Prý by daly dohromady ještě více podkladů. Ale co se budou rozčilovat!
Nepatřilo by do překvapení, kdyby se ze strany čtenářek ozvalo pojmenování zrádkyně. A opravdu, takhle ostře se pustit do svých. Vždyť se jedná o kolaboraci. Na druhé straně platí - co jestli se ony ženy snaží postupovat věcně a spravedlivě? Doplním, že besedující jsou samy matkami a vědí své, třeba jak má skutečná práce matky vypadat. Ostatní jen hovoří a vzdychají, že mají moc práce a že pak prý nevědí, kam by dřív skočily. Podle nich jde o úplné nesmysly. Jen se zeptejte, jaký mají přehled o mnoha věcech a osobách, jimž věnují tolik času, zatímco jejich dítě sedí doma ne samo, ale osamoceno, což je velký - hlavně psychologický - rozdíl. Kdo by se divil, že se svěří predátorovi na síti, který s ním hezky mluví, má na něj čas, vyslechne ho, pochopí, umně a citlivě dovede k „řešení“ atd. Vše má svoje dopady…
