Článek
Neuplynulo mnoho hodin, kdy jsem nechal zveřejnit svůj pohled na konec prázdnin pro učitele a učitelky / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-ucitelky-tesi-zpatky-do-skoly-80414
Rozhodně bych poděkoval za cenné podněty čtenářů a čtenářek. Je vidět, že v docela široké míře platí známá lidová zkušenost - „více hlav více ví“. Pouze k ní stručně podotknu, že dříve narození si budou pamatovat, že se poměrně často užívala pro hodnocení a komentáře k práci tzv. příslušníků. Kdo by snad nevěděl, jednalo se o státní instituci známou pod zkratkou SNB / Sbor národní bezpečnosti /.
Nejvíce oceňuji odpověď a příspěvek - Protože se doma děsně nudí a potřebují si zase zvedat denně adrenalin… Asi na něm bude kousek pravdy. Zejména pokud budeme uvažovat o situaci, kdy učitelka doma nemá výsostné postavení, někdy dokonce ani poradní hlas. Je-li upozaďována, překřikována, ponižována, a dokonce obětí domácího násilí, ani nemluvě. Jeden případ, který se uvedené myšlenkové koleji hodně blížil, jsem zažil. Ve škole její hlas zněl jako zvon. Velmi sebevědomé vystupování atd.
Na stříbrnou pozici bych umístil výrok - A za osmé: už jim doma leze na nervy manžel, který tvrdošíjně odmítá být neustále peskován a poučován. A o kousek dále bylo vepsáno - Protože někteří nemají doma koho sekýrovat. Ano, tak vypadá někdy někde realita. Konečně, sám znám osoby, které o učitelkách vyprávějí, jak je jejich práce poznamenala. Třeba jak svým manželům a/nebo partnerům před jídlem a po použití WC připomínají, aby si umyli ručičky. Je nabíledni, že tón hodnotících není úplně přívětivý. Spíše v něm zaznívá despekt. Zároveň si tu ponechme mezeru pro případ, že by šlo o vyjádření závisti, že sami na absolvování VŠ nedosáhli.
Narazil jsem také na tvrzení, že celý článek byl nesmysl. Jistě se tak někomu může zdát. Nicméně moje příspěvky vycházejí z reálných, poznaných a zažitých situací, případně pocházejí ze solidních zdrojů od jedinců, na jejichž podklady, zkušenosti a zážitky se mohu ve velké míře spolehnout. Pochopitelně na sto procent nelze věřit nikomu. Ani sobě. Leckdy jsme přece udiveni, jak jsme se v nějaké situaci zachovali, co jsme ne/udělali, co jsme ne/řekli atd. Za svými slovy a větami si stojím, ale klidně ostatním ponechám jiný názor. Leccos může vidět jinak, i kdyby událost proběhla skoro stejně.
Leckdo již jistě zaslechl něco o poslání. Ano, někteří příslušníci pedagogického sboru tak svoji každodenní práci ve škole chápou a snaží se poctivě a usilovně bojovat s rozličnými překážkami a protivenstvími. Osobně jich znám řadu. Proto mě v diskusi nepřekvapil názor - Já se rozhodně těším, ale je mi smutno, že už tam nebudou moji lonští deváťáci. Ti mi budou chybět. Ponechávám ho v původním znění, tj. i s malou gramatickou chybičkou.
Registroval jsem rovněž kritiku, že si učitelé stěžují na nízký plat. Zmíněnou tezi nemohu potvrdit. Naopak když se jich ptám, co jim mám dát a jestli by mělo jít o peníze, většinová reakce zní - „ne, těch máme po několika zvýšeních dost, jsou jiné věci, které vadí“. K nim bych se ještě rád brzo dostal. Ohledně platů mám pocit, že nespokojení jedinci se asi někde najdou. A je otázkou, jestli nejde o téma především pro školské odbory.
Na závěr jsem si ponechal reakci: Je konec prázdnin. Učitelé se vracejí z klidu psychiatrických léčeben do blázinců ve školách. Nevím, jde-li o nadsázku nebo má jít o konstatování opravdového znalce školního prostředí. Za jistých okolností na něm cosi být může. Když si vezmeme míru hlučnosti a neukázněnost nevychovaných dětí a jejich neochotu ve škole a doma pracovat, bylo by pobývání ve vzpomenutém zařízení občas vpravdě příjemnou změnou a kratochvílí. Už jen z důvodu, že by hospitalizované vyučující někdo pečlivě poslouchal…
PS: Reakce na ostatní reakce, za něž děkuji a vážím si jich, prozatím nestíhám. Snad mi bude prominuto.
