Článek
Již víme, že vyučující na SŠ mají ve svém arzenálu tři způsoby přístupu k maturitním zkouškám. Pokud nepočítám možnost, že se navzdory delegování onomu aktu zcela vyhnou. Třeba formou pracovní neschopnosti. Po představení „lepších“ a úvodu do „horších“ budeme dnes pokračovat.
Jak vypadají konkrétní příklady? Mezi časté se řadí položení tzv. obtížné otázky. Její existence by sama o sobě nemusela mít přílišný význam. Jenže leccos se pozná podle načasování. Je kupříkladu narušena plynulá a vcelku jistá a kvalitní odpověď mladého člověka? Usilovně přemýšlí nad jinou oblastí? Zasekl se a neví si rady? Je cílem zvýšit jeho rozrušení a nejistotu? Důležitý je rovněž tón. Má a chce se jím naznačit svrchovanost dospělého? Má se dát najevo, kdo je zde pánem? Kdo má moc a kdo rozhoduje? Vzniká dojem, že si rozpaků, rozechvělosti a tápání studentů či studentek dospělá osoba užívá? Ponechám bez odpovědi. Je mi znám případ, na který sedí autentický výrok - Mně paní profesorka teda dopředu nic neporadila. Pak se u zkoušky stejně ještě zeptala na něco jiného.
Mezi další podoby řadíme nevhodné poznámky. Do jejich podob patří výroky jako - „myslel/a jsem, že se připravíte lépe“, „moc jste pro dnešní slavnostní den neudělal“, „no, je to slabé, ostatně jako v průběhu celého studia“, „dnes se řadíte mezi spíše slabší odpovědi“, „rozhodně jsem čekal/a více“, „no, nějak se vám nepodařilo naplnit, co jsme si v minulých měsících vícekrát říkali“, „vy si to nepamatujete, to jsme si přece zdůrazňovali xkrát“, „myslím, že jste měl/a projevit větší tah na branku“ apod. Jedná se o konstatování a hodnocení, které nemuselo zaznít. Vždyť studijní historie ani nemá mít vliv na známku z maturitní zkoušky. Jak je patrné, nepůjde o vhodný vklad v oblasti mezilidských vztahů. Zejména má-li vyučující pověst, že „je nevyzpytatelný“ a „rád uškodí“. Na závěr odstavce nabízím jinou autentickou větu, nad níž lze uvažovat - „Tvoji spolužáci, kteří nikdy nebyli v hodinách aktivní, to měli na jedničku. Tvůj výkon u maturitní zkoušky byl slabší, čekala jsem od tebe víc. Takové neslané, nemastné.“ Musela být vyslovena? Komu a čemu pomůže? Adresátovi zajisté nikoli…
Doposud šlo o poznámky, které byly mladou zkoušenou osobou k zaslechnutí. Máme ještě několik variant, se kterými se přímo nesetká. Do jisté míry by se dalo hovořit o zákulisním ovlivňování zkušební komise. Jistě sehraje svůj vliv stanovisko jako - „Na toho K. Z. je třeba si dát pozor, během celého studia vedl řeči, tak co nám dnes předvede?“, „J. P. má otce nějakého vyššího funkcionáře, vždy se z toho snažila aspoň trochu těžit, tak čím nás dnes překvapí?“, „Dáme jí to sežrat?“, „Pozor, teď přijde syn pana podnikatele…“ apod.
Ještě o kus dále se nacházejí kroky, kdy se učitel/ka snaží sehnat podklady, jimiž by bylo možné uchazeče či uchazečku o maturitní vysvědčení poškodit. Je možné, že se ocitáme ve světě fantazie a spekulací. Nicméně bych připomněl, že na vyučující se vztahuje působení psychologických mechanismů a zákonů, jimž nelze uniknout. Proto by nás nemělo zaskočit, že také oni zažívají pocity jako radost, smutek, zklamání, zloba, hněv, závist, vztek, napětí, strach a řadu dalších. Proč by se mezi oběti dopadů nemohl dostat někdo, s kým tráví společně pár hodin týdně? Ba někdy i denně. Svůj názor podpořím údajem, že nejvíce vražd spáchají blízké a příbuzné osoby. Cosi se mezi nimi stalo, vyvíjí se a občas kulminuje. Též oni skládají jakési maturitní zkoušky.
