Článek
Leckdo si možná vzpomene na můj materiál ohledně působení kaplana v olympijské vesnici a jeho požehnání k úspěchům našich sportovců a sportovkyň / Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-k-cemu-pomaha-kaplan-na-olympiade-78122 /. Z vnějšího pohledu proces vypadá, že krátce po jeho zveřejnění se pomyslné ledy pohnuly. Navzdory vysokým teplotám u nás, a především o dost jižněji v Paříži.
Cestička se našla a naši skvělí vodáci vyhráli a získali dvě velmi cenné zlaté medaile. A nezůstalo jen u nich. Oni zvítězili naprosto přesvědčivě. Ani jsme je nemuseli tlačit vlastními zraky, jak se občas u fanoušků děje. V hlavách jejich soupeřů se po jistém čase patrně musela objevit myšlenka - „tohle už nemůžu dohonit“ či „toto nepůjde stáhnout“. Málokdo bude věřit, ale dané poznání obvykle počne ubírat síly, motivaci a elán a člověk má pocit, že začíná splaskávat. Hůře se mu dýchá, pohybuje, vytrácí se šťáva, klesá výkon. Leccos o něm vím z vlastní zkušenosti a z několika závodů, kde jsem byl přísně a nemilosrdně konfrontován s mnohem lepšími borci.
Takže můj článek pomohl a česká reprezentace pořádně zabrala. Za mého skromného podílu za pouhé dva dny poskočila v bodování národů o desítky míst dopředu, ač šlo o medailově nejbídnější výsledek ČR za mnoho let. Opravdu se mohu cítit spokojeně. Jak by ne. Čáry, kouzla a náboženské kousky fungují. Zkuste si vybavit zkušenost, jak jste na někoho mysleli a on se za chvíli objevil vedle vás, zavolal vám či poslal elektronickou nebo jinou zprávu. Trochu mi radost kalí následující fakt - od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici informace, že zmíněný dojem míváme proto, že si nepamatujeme nebo nepřipouštíme, že ve většině případů tak proces vůbec nefunguje. Zrovna když chceme a potřebujeme, nikdo se neobjeví, nezavolá a nepomůže. Zkuste si vést statistiku a jejich pozorování potvrdíte. Jenže kdo by tak postupoval, aby přišel o iluzi, že?
Pozor - na druhé straně máme tři zlata a nikdo se v příštích měsících a letech nebude ptát, jak se k nim dospělo. Jestli pomohlo „požehnání“, „štěstí“, „náhoda“ či „osud“. Věda hovoří jasně - nic z uvedených elementů. Pouze tvrdá dřina! Úspěšní olympionici převezmou relativně velké odměny, dostanou se do centra pozornosti skoro všech druhů médií, rozjedou se na besedy, ztratí formu, příště již tak neoslní a ani pes po nich neštěkne. Ledaže by se médiím jejich kritika hodila do krámu. Snad jim kaplan a já zase pomůžeme. Jen je třeba se ozvat včas, aby naše čáry mohly nějak fungovat…
Mým názorem před OH bylo, že získáme tři, maximálně čtyři medaile. Takže jsme se dostali mírně nad plán. Nesdílel jsem optimismus mnohých, kteří počítali s dvouciferným počtem, včetně předsedy vlády. Snad moje skeptické myšlenky také měly vliv, a proto jsme na lesk kovů tak dlouho čekali, což bych raději ani neměl zveřejňovat. Síla myšlenky je velká. Raději už nebudu dál psát, aby za mnou někoho neposlali, nevypátrali mě a něco se mi nestalo. Kdo ví, jestli nakonec nemám prsty i v odečtu bodů pro naše mladé dráhaře a dokonce při tzv. poškozujících výrocích VARu v kopané. Ještě máme kolem sebe asi hodně záhad. Kdopak k nim má či najde správný klíč?
