Článek
Jistě je důležité, aby nějaký existoval. Nejlépe konkrétní. A mohl by naplňovat požadavek na realističnost, kterou ale nemusíme a ani nebudeme hledat jako příliš vysokou. Dítě má s ohledem na svoji nezralost a nedokonalost právo na omyly a tzv. ujeté postoje a pohledy. Proto se snům jako obletět zeměkouli, vyrazit do vesmíru, stát se veleúspěšným podnikatelem aj. nebudeme vysmívat. Vlastně mě napadá, že jsem sny neodhadl. Možná by jim stačilo být slavným influencerem a youtuberem. Jak snadné. Co však vědí o cestě uvedeným směrem?
Nyní zamíříme do školního prostředí. Dokážete odhadnout, jak zde vypadá dětský sen? Tak zkuste na pár chvilek přestat číst a pusťte se do spekulací. Komu by se nechtělo ztrácet čas a třeba také namáhat mozek, nabídnu následující otázky. Přály by si děti mít samé jedničky? Rády by na rodiče zapůsobily tzv. moc hezkým vysvědčením? Uspět při stěžejním testu, kupříkladu u čtvrtletní písemné prověrky? Chodit na prestižní kroužek zájmové činnosti? Dostat se při dělených hodinách cizího jazyka do lepší skupiny? Uběhnout nejrychleji trasu na stadionu při Tv? Mít více kamarádů? A ještě by se dalo v pokládání vět s otazníkem na konci chvíli pokračovat.
Každý dotaz by měl svoje opodstatnění. Leč již několikrát se mi podařilo registrovat jiný dětský sen. Pro někoho bude znít poněkud překvapivě - jít se vyspat! Člověk pochopí, že únava přichází. Zejména pokud má za sebou dost práce. A namáhavé!
Jenže my se neocitáme ve třetí, páté a ani sedmé vyučovací hodině. A žáci a žákyně za sebou nemají ústní zkoušení ani písemné testy. Běží totiž první hodina. Jestliže se ví, že většina dětí ráno nesnídá - od odborníků na stravování máme k dispozici údaje, že jde o více než 60 procent, pak by se pozorovatel domníval, že přichází útlum, jak se tělo dožaduje látek a živin, které však nepřicházejí. Skutečností je, že děti vstávají na poslední chvíli, pořádně ani neprojdou charakteristickými ranními úkony, s částečně zalepenýma očima usedají do připravených vozidel a míří před školu. Škoda že nejde zajet až do šatny! Navzdory žádostem, připomínkám a dokonce prosbám rodičů nic nepojedly. Jenže na únavu z nejídla je moc brzo. Tělo v podstatě ještě pospává a po konzumaci nevolá.
Co děti slovně vyprodukují, jestliže jsou vyzvány, aby se při úvodní hodině chovaly naprosto svobodně? Jejich snem je - jít spát! Nyní už asi pocit překvapení nemáme. Jenže je zajímavé se vydat dále. Proč by spaly, když je tak brzo ráno? Tvrdí, že jsou moc unavené. Zákonitě je položena otázka - z čeho? Zdůrazním, že nesmí znít arogantně, povýšeně a ironicky. Leč odpověď lze označit jako - nic moc. Prý ani pořádně nevědí. Uvádějí, že chodí spát včas, což při bližším pátrání je u nejmladších náctiletých 21, 22, 23 i 24 hodin večerního času. Nemají rodiče, kteří by dohlédli, aby zalezly a usnuly včas? Nebo jsou jejich matky a otcové tak unaveni, že se jim brzo zavřou zraky u TV, u PC či nad displejem mobilního telefonu a ztratí následně přehled, co se doma děje? Zejména v elektronických drahách?
Na samotný závěr si dovolím přiřadit ještě jednu ne zcela kladnou zprávu. Děti dostaly za úkol uvažovat, proč jsou tak unavené. Nevědí. Nechce se jim přemýšlet. Je zavedena řeč na metody a cesty, jak by se dalo a mělo postupovat. Nikdo ve třídě nic nevymyslí. Možná nic neznají. A určitě se jim nechce namáhat hlavu! Popřemýšlet prý bolí. O jaký vklad do života budoucího dospělého člověka jde? A jak budou reagovat rodiče? A co by se muselo stát, aby si stavu povšimli a začali konat? V duchu zákona o rodině!?
