Článek
Leckdo již ve svém životě zaslechl, jak si někteří lidé tak trochu - nebo i více - kopou hrob. Naše situace s dětmi a povolením rodičů v úsilí a snaze - občas bychom ji mohli nazvat jako rezignaci - se sem hodí. Co si dítě pomyslí? Zlobím, a přece dostanu, po čem toužím! Nic si nemusím zasloužit. Natož vybojovat! Proč bych vlastně mělo být hodné? Není zbytečné dodržovat hranice a pravidla? Vynakládat námahu? Rodiče potvrzením svých předchozích postupů dávají najevo, že si může hodně dovolit. Skoro co chce! Ostatně přece víme, že přáním matek a otců je, aby se mělo lépe. Tak proč se má trápit?
A rodičové? Měli by se jako rozumní tvorové dopředu obeznámit, co se s hlavami a s těly jejich ratolestí bude dít, pokud budou často uplatňovány dříve zmíněné algoritmy. A samozřejmě další užívané. Jako návěstí se doporučuje připomenout si tezi - myslet na zadní kolečka. Navíc si být co nejvíce vědomi budoucích možností vývoje. Mj. se nebát pohlédnout na možné obrazy příštího dílu života jejich dětí. Jak si v něm bude počínat? Je dnes v něčem šikovné, aby si později poradilo? Umí něco, aby někoho něčím zaujalo? A posléze se orientovalo na trhu práce, který je dnes charakteristický vysokými nároky na osobní odpovědnost a na řadu jiných osobních vlastností jako pracovitost, důslednost, trpělivost, vytrvalost, snaživost, cílevědomost a systematičnost. A na ně navazující. Nemluvě o tvrdosti, nesmlouvavosti - a nebojme se napsat krutosti onoho trhu!
Stručně si shrneme, co není správně. Za prvé že dítě po neuposlechnutí rodičovských pokynů, tj. po etapě zlobení a výroby potíží obdrží odměnu. Za druhé je podle odborníků na prožívání, myšlení a chování chybným postupem zabavovat je pomocí moderních informačních a komunikačních technologií. Ano, lépe a rychleji se najedí při společné snídani v hotelové restauraci. Dají pokoj během přesunu autobusem na letiště a z něj do dislokace hotelu. Jde snad o efektivní postup? Zejména s ohledem na budoucnost? V žádném případě.
Jak se bude řešit obtížná konstelace později v MŠ a především v ZŠ. Již dnes jsou známy případy, v nichž dítě předkládá veřejnosti až neuvěřitelné scény, když se mu ze strany dospělých nevyhoví. Matky a otcové předají nevychované dítě do školního prostředí a čekají, že se mu dostane náležité péče s cílem úplné nápravy. Jako kdyby ho umístili do servisu. Je snad nějaká zřejmá podoba dítěte s automobilem? Od zmíněných odborníků zaslechneme, že jim v povážlivém rozsahu chybí schopnost odložit uspokojení potřeby. Když poskytnu drobet odlišné vyjádření, pak by mělo zaznít - nemají dostatek vůle a kázně ke zvládnutí situace. Natož efektivnímu. Co se nabízí?
Rodiče tzv. pohyblivějších a neposlušnějších dětí by se měli rozhlížet po svém okolí a klást otázky, co se komu ne/osvědčilo v jejich výchovných postupech. A poněkud rychle přemýšlet a rozhodovat se, co zařadí do svého repertoáru, než bude pozdě. Profesionál dodá, že s nástupem do školy je v naprosté většině případů čas již prohospodařen. Nejtvárnější období pro výchovu a formování osobnosti dítěte pominulo. Mají se vším skončit?
Nikoli. Není nutné házet flintu do žita úplně. Rodiče mohou leccos dohnat a napravit. Jen jejich cesta bude stát o hodně více času, úsilí a leckdy také peněz. Analogie se včasnou návštěvou a lépe preventivní prohlídkou u lékaře je zcela trefná. Když se zdravotní potíž zanedbá, víme, kam proces spěje! A kolik bolí ve finanční a rovněž v tělesné a duševní rovině. Zbývá pouze dodat, že projevy jako neposlušnost, nepoddajnost, drzost, svéhlavost a tendence využívat své okolí, nic si nezasloužit a jim blízké byly předány do MŠ a poté do ZŠ. Co myslíte, poradí si s nimi? Jako zruční mechanici v servisu?