Článek
S nejvyšší pravděpodobností asi nikdo nebude mít potíže, aby uvedl počet čtyři. Mnozí si jsou velmi jisti. Mediální seznamování, které někdy přechází až do masáže, je obsáhlé a vytrvalé. Přesto se zdá, že člověku lze položit několik otázek, jejichž prostřednictvím by mohl znejistět. Poté bude pátrat v paměti a hledat oporu, kde se dá. Dokonce by byl schopen a ochoten zavolat po vzoru soutěže Chcete být milionářem tzv. příteli na telefonu.
Nechci nikoho mystifikovat a uvádět v omyl. Pouze se na chvíli vypravíme do školního prostředí. Co se v něm dozvíme? Čeká nás překvapení? Beseda s dívkou, která je před závěrem docházky na první stupeň, probíhala podle očekávání. Škola, učení, úkoly, vztahy… Poté přišla řada na probírání předvánočního období. Jak se těší na tradiční úkony? A jak na samotné Vánoce? Byla dostatečně hodná a pracovitá, aby jí Ježíšek přinesl nějaké dárky? Jaké by si přála? Bude se podílet na úklidu a na pečení cukroví? A zde nastala komplikace. Dívka věděla, že za pár dní začíná adventní období. Název uvedla bez chyb a váhání. Sama aktivně pokračovala, jak s maminkou a s babičkou budou pozítří vyrábět adventní věnec. A také se do něj pustí ve škole za pomoci paní učitelky. Přispěje vhodně k výzdobě ve škole. Děti se už těší…
Poté obdržela otázku na počet svíček. Tady se na chvíli zamyslela a pak sdělila, že jde o čtyři. A co se s nimi dělá? Prý se zapalují, aby přišel Ježíšek. A kdy k zapálení dochází? Opět nastala pomlka. Napětí a zvědavost na straně dospělé osoby mírně narůstala. Nakonec vznikla odpověď a zněla: jsou čtyři svíčky, jedna se zapálí na Mikuláše, druhá na Barboru a jedna pak před příchodem Ježíška a vše je hotovo. Ač se jí dostalo doporučení, aby se znovu zamyslela, na svém výroku už nic nezměnila. Vypadala jako skálopevně přesvědčená, že pravda leží na její straně. Nyní si každý ze čtenářů a čtenářek může vybrat, jaká je skutečnost. A jaký je správný počet svíček na adventním věnci? Nebo se mění v průběhu předvánočních týdnů? Je vyhořelá svíčka ještě stále svíčkou? Pak by se součet asi měnil, ne?
Lépe celou situaci pochopíme, když doplním ještě jeden zajímavý údaj. Málokdo bude dnes zaskočen faktem, že děti neznají nástěnné ručičkové hodiny. Mimochodem - dnešní rodiče jim s sebou do školy dávají mobilní telefony z důvodu, aby věděly, kolik je hodin, byť v každé třídě se hodiny na zdi nacházejí. Jde o podobný mechanismus, jako když místo bot na zavazování tkaniček obdrží boty se suchým zipem. Rodič i dítě je v pohodě, nenastává problém. Ale opravdu? Slečna dostala otázku, kolik je hodin. Jak se žel dalo čekat, nástěnné hodiny výsledek v podobě odpovědi nepřinesly. Pohled na displej zvládla lépe - 9.58. Takže správně. Byla pochválena. Za minutu se úkon opakoval - 9.59. Opět zabodovala. Jenže pak přišla záludná otázka. Kolik bude za minutu? Odpovědi by se někdo divil, ale skutečně zazněla - 9.60. Co se dělo dále - osoba pokládající otázku nehnula ani brvou a ptala se co bude za minutu. Reakce dívky - „to už bude jedenáct“.
Pochopitelně by bylo možné nabídnout ještě několik „kousků“ z jejího života a zejména ze školního angažmá. Myslím, že pro dnešek bude výklad stačit. Můžeme přemýšlet, co ji bude čekat v dalších měsících a letech. Mohlo a mělo by se jí nějak pomoci? A jaká cesta by se zařadila mezi účinné? Co kdyby se jí nabídla známá životní moudrost - „dvakrát měř a jednou řež“?
