Článek
Po dvou pohledech na částečně podivný název dnešního a předchozího nadpisu se nám před očima objevuje třetí a zároveň poslední verze. Po ní bude jasněji.
Zajímavou kapitolou bezpochyby je vztah vysvědčení rodičů a dětí. Jaké se ukazují varianty? V první se rodiče ze školy vraceli s horším vysvědčením. Povšimněme si, že někteří se ke svým studijním výtvorům nepřiznají. Jaké se objevují výhody a nevýhody a k čemu celá věc může vést? Když děti neznají jejich výsledky, nemohou se s nimi měřit. Jsou ochuzeny o jednu z motivačních stránek, kterou vysvědčení poskytuje. Předností pro rodiče je, že mohou vzpomínat, tlačit a apelovat. Někdy je úsměvné až obdivuhodné, kolik různých příběhů, činů a výmluv vyplodí, aby nemuseli s barvou ven. A kolik si přidají, aby se jevili lepší, chytřejší a dokonalejší. Bez přehánění díky nepravdě a lži zvládají své ratolesti a jejich vzdělávání. Proces může dopadnout kladně a i jinak. Nikdo dopředu neví, co bude.
Ve druhé rodiče přiznali své horší vysvědčení a děti je za to nekritizovaly a neodsoudily, jak často dělají rodiče, aniž rozumně uvažují nad svými bývalými a současnými podmínkami a nároky. Zkusme hledat odpovědi na otázky, proč děti kritizujeme a odsuzujeme, když mají třeba i lepší vysvědčení než my dospělí tehdy. Mnozí tu projevují potlačená přání a ambice, u nichž dochází k projikování do dětí. Přáním je, ať dosáhnou výsledků, kterých jsme my nedosáhli. Není nadsázkou napsat, že jde o léčbu vlastních problémů, nedostatků a tehdejších neúspěchů. Nechť aspoň děti dosáhnou našich nesplněných přání a nedosažených met. Až pak se podaří dosáhnout pocitu úspěšnosti a stavu zklidnění. Ze strany řady rodičů je patrná snaha, aby se děti dostaly dál než oni a měly se lépe. Výhodou bývá, pokud je vše myšleno upřímně a bez potlačených prvků.
Některé děti braly horší vysvědčení svých rodičů jako fakt, jejich vzájemný vztah se nezhoršil, ba naopak se prosadilo poznání, že rodič není bůh a stroj, má i své chyby, nejistoty atd. Je docela velkou věcí, pokud se k nim otec a/nebo matka dokáže přiznat. Dítě by o jejich nedostatcích a nezdarech ve škole mělo vědět, protože jinak může být dost frustrováno faktem, že se mu nedaří a možná ani nikdy nepodaří dosáhnout dokonalosti svých rodičů. Všichni by si měli dát pozor na vzbuzování pocitů nedostatečnosti a hlavně viny, které se na chování a prožívání každého podílejí. Často dost silně a dlouho. O nepříznivých dopadech na děti ani nemluvě. Pozor proto na dávné školní legendy a mýty!
Pokud se rodiče vehementněji pouštějí do správy školních věcí synů a dcer, měli by rovněž vědět, že chybné je přenášet nenaplněné rodičovské ambice na děti a žádat po nich nemožné. Je určitě prospěšné mít k dispozici poznatek, že tu dochází k řadě škod, které zabraňují dítěti v přirozeném vývoji osobnosti a v rozvíjení pozitivních mezilidských vztahů. Rodiče i přes původně dobré úmysly do značné míry komplikují svým potomkům jejich současnou školní cestu a pozdější profesionální kariéru. Mnohým by rozhodně neškodilo absolvovat přípravu, v níž by se seznámili s rozličnými projevy svého působení a především s jejich důsledky. Možná není nadsázkou prohlásit, že nejdříve je žádoucí vychovat rodiče nebo je aspoň lépe připravit, aby se dosáhlo vyšší úrovně respektování reality a místa dítěte v ní. Správně pochopit význam a místo vysvědčení a umět s ním efektivně nakládat patří mezi základní předpoklady správného postupu.
