Článek
Někdy na ně narazíme. Žel nejen očima. Někomu se nechce svítit a jde místností či po dvorku po paměti. Přece daný prostor dobře zná, tak proč by rozsvěcel. Nic se (mu ) nemůže stát, ne? Nebo si nepočíná pozorně a hledí jinam, dnes spíše směrem dolů na displej moderního přístroje. Ale mohlo by se klidně jednat o další varianty. Pozor si proto dejme na úhel pohledu. Pro někoho se předměty jako jiné jevit nemusejí. Leckdo by nyní mohl mít trochu nejasností, které bude záhodno napravit.
Jiné předměty na sebe budou brát podobu ve smyslu jejich uložení. Vybrané věci jsme kdysi někam umístili. Jak víme, část se jich ukládá na roky. Nebo se aspoň nepředpokládá, že je budeme v brzké době přemísťovat. Po kratším či delším čase je ovšem najdeme jinde, případně nejsme v jejich hledání úspěšní. Na jejich místě se teď nacházejí jiné. Že by je někdo jiný vyhodil? Pouze přemístil?
Ne příliš vzdálenou verzí je, že se s předměty setkáváme velmi zřídka, a tak si jejich vzhled, barvu a třeba hmotnost nepamatujeme úplně přesně. Není divu, že se nám zdají jiné. Mohou dokonce zažít překvapení a následně pocítí zvědavost, jak se tam mohly dostat. Co se s nimi stalo? Na nic ve svých předchozích úkonech si nepamatují. A nikoho neviděli. Že by tak kdosi učinil tajně? Dokonce šlo o naschvál? Vše napsané je možné.
Určitě máme počítat s verzí, že při hledání předmětu najdeme jiný, který jsme neměli v plánu hledat. Leč se stalo. Možná by mohl patřit do skupiny, která byla vyhledávána již před týdny a dokonce měsíci. Když se nedostavil úspěch, od pátrání se ustoupilo. Zřejmě nešlo o tak důležitou věc. Nyní se význam může změnit, tj. znovu stoupnout. Též může dojít na opak. V zájmu úplnosti bych doplnil, že původní předmět se může stát jiným tak, že se opotřebuje či zkazí, přičemž se může zvětšit, tj. nafouknout, nebo i zmenšit, tj. vyschnout a propadnout se do sebe.
Nyní nás čeká zastávka ve škole. Nebo ve spojitosti s ní. Je pravda, že také v ní se s předměty hýbe. Kupříkladu po prázdninách se příslušníci pedagogického sboru a posléze děti setkávají s novými věcmi. Jiné naopak zůstaly, ale část z nich změnila místo. Změna se někdy ukazuje jako krok k lepšímu. Ne vždy. Část jedinců bude vzpomínat, jak minulé uspořádání bylo lepší a příjemnější. Třeba jak předměty byly po ruce, zatímco dnes…
Děti postupně procházejí vzdělávacím procesem a vyučované předměty se mění. Část končí a přicházejí - právě jiné. Přibyde fyzika, chemie, algebra… No - měly by na ZŠ mít ještě jiné předměty, než jaké oficiálně podle RVP a ŠVP mají. Třeba výuku v oblasti mezilidských vztahů. Lidé je evidentně nezvládají. Nemají ponětí, že v nich kráčí o tři důležité etapy. V první by se je měli naučit navazovat. Ve druhé před nimi leží úkol umět si je udržet. Jak se něco chvíli nedaří, lidé se rozcházejí. Nejsou ochotni a žel často ani schopni na nich pracovat a prokousat se potížemi k uspokojivější podobě. A jak vypadá třetí úsek? Jestliže vyčerpali podle svého názoru všechny možnosti, pak je třeba se vyspěle, kulturně a zdravě rozejít. Pokud by danou dovednost lidé zvládali, nebyli bychom svědky nebezpečného pronásledování a dalších záporných jevů. Leckdo se žel již přesvědčil o negativních dopadech.
Takže si zkusme zapamatovat významný úkol - rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Nesporně stojí výše než tabulka tvrdosti či seznam koncovek kysličníků. Nic proti nim nemám, dodnes si je pamatuji, ale po ZDŠ jsem je použil minimálně. Leda jako příklad a zajímavost. Naopak řešenou oblast mnohokrát denně a týdně. O měsících a letech užívání ani nemluvě.
