Článek
Otázka „jak se máte“ může vystupovat jako pověstná prázdná fráze. Nic dalšího se nečeká. Někdy ani obecná a máloříkající slova. Zdvořilostní obrat. V části případů ovšem může vypadat jinak a mít jiný, lepší smysl. Člověk se může svěřit se svými materiálními, zdravotními a finančními starostmi, do nich leckdy navíc vstupují rozličné organizační prvky. Jsou-li vztahy dobré, přijde na přetřes leccos hlubšího. Pak se lidé ocitají na individuální, psychologické a emocionální rovině. Není sice snadná, ale je zvládnutelná. Může být i přínosná.
Skoro každý má zkušenost, jak si lidé stěžují. Například naříkají, jak se jim něco nepovedlo, tam je bolí, někdo se na ně vykašlal, nepřinesl, co dříve slíbil atd., nevynechají propuštění z práce, zpackanou dovolenou, prostě vždy se cosi najde, na čem je možné hledat a nacházet mouchy. Setkání by však mohlo mít i velmi kladný průběh. Někoho potkat by mohla být příležitost pro sdělení příjemných věcí a zážitků. Současně bychom si měli připomenout dvě známé lidové moudrosti - „sdělená bolest poloviční bolest“ a „sdělená radost dvojnásobná radost“. Cítíte rozpor? Jistě by tady mohl být obsažen. Na nás záleží, jaký směr si vybereme. Budeme volit podle svých osobních vlastností a nálad. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí bychom zaslechli, že pokaždé kráčí o výpověď o konkrétním člověku. Co je pro něj charakteristické? Čím se především projevuje? A také - co u sebe dokáže ovlivnit?
Zároveň nezapomeňme, že žijeme v české kotlině, kde není příliš prozíravé poukazovat na své úspěchy. Doporučil bych zde rozlišovat mezi „hrdě sdělit, co se podařilo“ a „chlubit se“. V prvním případě by se jednalo o prosté sdělení skutečnosti, kdežto v druhém by mohlo být cítit, jak se sdělující snaží dát sám sebe a své výtvory příliš na odiv a možná chce naznačit, že poslouchající je na nižší úrovni a jeho úsilí a výsledky za moc nestojí. Pocit, že je někdo nepřímo kritizován a možná i znehodnocován, je nepříjemný a ponižující. Uvedený proces rozhodně nepřispívá rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Sám znám situace, kdy si povídající osoba myslela, jak je vše dobré, když druhá přikyvuje. Jenže skutečnost byla jiná. Souhlas byl jen formální a jeho důvodem bylo, aby se sdělující nezlobil. A dal co nevidět pokoj. No a někdy je v pozadí ještě prvek, zda ho nebudeme z určitých důvodů potřebovat.
Při setkání by mohlo dojít na mírné psychoterapeutické účinky. Člověk se vypovídá a mohl by přijít na myšlenku, že lze vyvinout více snahy v pozitivním směru. Kdyby lidé lépe ovládali sociální a komunikační dovednosti a měli vyšší schopnosti komunikování, jistě by se dostali dále. Proto by během líčení komplikací mohla zaznít nabídka na poskytnutí pomoci a rada, nejlépe nevyžádaná a nevnucovaná. Místo rychlých a jednoznačných řešení je lepší nabídnout svou individuální zkušenost se slovy „mně se osvědčil tento postup, ale jak se na to podíváš ty a jak se k tomu postavíš, je čistě tvoje věc“. Pokud by se přece jen osoby měly dostat dál, než je běžné, tj. pod tradiční povrchní úroveň, je třeba upozornit na rizika. Není jich málo.
Vyberu jedno z nich. Svěřování by mělo mít své hranice. Být někomu vrbou nemusí být špatný počin, ale každý dnes má svých starostí dost. Často až nad hlavu. Proto by si měl hlídat, aby si na pověstná bedra nenaložil nadměrně mnoho. Co se zjištěným „materiálem“ bude dělat? Jako laik může leckoho a leccos poškodit. Jiným nebezpečím je, že bude pociťovat stud. Někdy za sebe, jindy za sdělující osobu. Případně za oba. Kam jen se dostali? V neposlední řadě je ve hře prvek, kdy vlastně odhalil svoje slabá místa a mohl by ho přepadnout strach, zda jich nebude využito a v horším případě i zneužito.
Jak je vidno, oblast není jednoduchá. Zkusme využít velkých potencí sociální a emocionální inteligence, dát si čas, kriticky zhodnotit svoje vztahy k jiným osobám, pokusit se předjímat, co ne/bude a co by se ne/mohlo stát a až podle výsledků „jaksemášovského auditu“ zvolit přístup, který se především nám vyplatí. Že každý neprojde, nevadí. Poučme se u lidí, kterým se něco velkého a především negativního stalo. Společným rysem je úbytek kamarádů a přátel. Povětšinou nelitují, neboť jim z nich zůstali lepší, kvalitnější a spolehlivější. Setkání zřejmě bude méně, avšak budou bezpečnější a možná dokonce bez výše uvedených nechtěných pocitů.
