Článek
Větu z nadpisu patrně zaslechl každý. Bývá vyslovována jako tajemství, které je prezentováno buď přímo nebo náznakem prostřednictvím tónu hlasu. Třeba se i šeptá. Co se děje dále?
Zpravidla jako odpověď zazní větičky typu - „neboj, nic neprozradím“, „nikomu to neřeknu“ či „nemusíš se bát, budu mlčet jako hrob“, „zamknu si pusu“ apod. V části případů se tak stane a získané podklady již dále nezamíří. Známe přece kolem sebe lidi, na jejichž slovo se lze spolehnout. Dá se napsat, že mají pozitivní podobu svědomí a ctí sliby, závazky, domluvy a ujednání. Jinak vyjádřeno - jejich morální ustrojení a gramotnost se nacházejí na dost vysoké úrovni.
Ne vždy se tak děje. Leckdy oslovené osobě v hlavě naskočí jména a obrazy osob, kterým danou novinku sdělí. Stává se buď již během poslouchání sdělení, nebo krátce či později po jeho ukončení. Mozek již sám a aktivně programuje, kdo kde bude k zastižení a jaká bude nejlepší podoba předání informace. Měli bychom též vědět, že do pojmu „nikdo“ a „nikomu“ obvykle nepatří nejlepší a nejbližší kamarádi a kamarádky. Záleží rovněž na místě předání.
Proč se tak děje? Nestačí publikovat obsah jen tak. Zejména pokud si zveřejněním zprávy člověk chce nějak pomoci. Kupříkladu aby se na něj upřela vyšší pozornost, přirozeně v kladném slova smyslu. Aby si vydobyl více úcty a uznání. Aby ho považovali za zajímavého. Ba lépe za nepřehlédnutelného! Za vlastníka přehledu. Kdo by si nechtěl vylepšit a posílit svou pověst? Jaká je pozice jedince mezi ostatními, je přece velmi důležitá záležitost. A proto část příjemců a příjemkyň zpráv ani tak nehledí u adresátů na míru spolehnutí se na jiné, jako spíše jak někoho ovlivní, lépe ohromí, jak oni sami získají pozitivní body.
Jistě bude zajímavé se podívat na okolnosti, při nichž věta z nadpisu vzniká a o jaké věci kráčí. Obsahují zmínky o finančních prostředcích? Týkají se pracovních výsledků? Jde o něco z intimního života nějaké osoby? No - jak patrně víme, nejlépe se „prodávají“ nečekané elementy a pikantnosti, prvky protikladné ve srovnáním s fakty, jak určitého jedince známe. Ně neuvěřitelného atd.
Jinak bychom si také měli povšimnout, je-li věta prezentována jako rozkazovací způsob. Jindy nás tón může tak trochu ponoukat, abychom zprávu předali někomu jinému. Jako kdyby příchozí jedinec měl na mysli právě šíření. Možná jste se někdy dostali do situace, kdy jste sami někomu něco chtěli sdělit, ale sami jste se neodvažovali. Tady se nabízí možná cesta. Lepší je někoho navést, nastrčit… Ale přece jen je třeba si dávat pozor, aby se něco nezvrtlo. Což samozřejmě nelze vyloučit. Zejména když uvažujeme o elementech a procesech v oblasti mezilidských vztahů. Víme něco o jejich nevyzpytatelnosti, že?
Měli bychom si uvědomit, že obecně patří tajemství do části našich momentů prožívání, myšlení a chování a má na ně vliv. Někdy dost velký. Jeví se jako užitečné nad svými kroky v tělesné a duševní rovině přemýšlet a tím se snažit vyhnout konfliktům. Zároveň pamatujme na skutečnost, že existují lidé, kteří se jim nejen nechtějí vyhýbat, ale sami je vyvolávají. Proto bychom se neměli divit, že tajemství a s ním spojené informace sami upravují či dokonce vyrábějí, až část z nich můžeme považovat za dezinformace. V praxi však nemáme žádný přesný nástroj, kterým bychom danou oblast mohli měřit. Proto nám prozatím nezbývá, než abychom postupně získávali potřebné znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti s cílem chovat se zde co nejlépe a nejšikovněji. Současně si připomeňme pojem - osobní odpovědnost.
