Článek
Mezi pravdivá a současně smutná konstatování patří, že ve světě k únosům dětí dochází a zdá se, že roste jejich počet. Pomiňme nyní stránku a míru dramatičnosti a nebezpečnosti, které se pokaždé ocitají ve hře. Někdy naštěstí jen potenciálně. Spíše se podívejme na příčiny. Proč jsou děti unášeny? Jak na ně někdo přijde jako na „dobrý“ nápad?
Svět se stává více propojeným, a proto narůstá počet kontaktů a později partnerství mezi lidmi, kteří pocházejí z různých zemí, států, národů, náboženství, kultur a skupin. Otázkou do diskuse je, zda mezi nimi stoupá porozumění. Na jedné straně bychom se mohli vyjádřit kladně. Lidé se spolu setkávají, vyměňují si svoje poznatky, zkušenosti a pocity. Jsou tak vytvářeny lepší předpoklady pro vzájemné poznání, pochopení a porozumění. Nezřídka se tak opravdu stává, což je lepší cesta než se poddávat obecným názorovým stereotypům. O jejich škodlivosti a negativních dopadech zřejmě víme svoje, ať již půjde o formu národnostní, profesní, pohlavní či jinou. Snad bychom mohli sdělit, že postupně klesá počet a vzhled tzv. středověkých způsobů a přístupů. Na druhé straně plni nadšení být nemůžeme, jak dosvědčují konkrétní příklady partnerských a manželských konfliktů, které byly způsobeny či vyostřeny kulturními a náboženskými přístupy a rozdílnostmi.
Kdybychom se měli ještě na chvíli zastavit u důvodů, nesmíme zapomenout na působení psychologických mechanismů a zákonů. Je-li osoba přesvědčena o svém právu, příliš se kolem sebe neohlíží a na tzv. protivné názory moc nedbá. Navíc pokud jí diktuje tradice a zvyklosti, koná. Ukazují se zde určité dluhy v sebepoznávání. Rodiče se často holedbají, jak jim jde o dobro dětí, ale ve skutečnosti se jim jedná o sebe sama a o prosazení jejich přístupů, motivů, plánů a cílů. Uvedené prvky se samozřejmě neobjevily jako blesk z čistého nebe. Mnohé vycházejí z původní rodiny, kde výchova a celkové vedení mělo svou podobu, obsah, směr a charakter. Naprostá většina lidí se v dospělosti řídí podle svých poznatků a zkušeností, jak jim byly vloženy do hlav během dětství. Proto by pro nás nemělo být překvapením, že prokazují nízkou přizpůsobivost a nedostatečnou pozornost existenci jiných možných přístupů. Tak by mohl současně znít důvod pro vznik relativně nebezpečných situací. Leckdy v nich nepomůže ani pohotová reakce.
Lidé by si měli velmi dobře promyslet, s kým se vydají na společnou cestu životem a především - s kým počnou děti. Zamilovanost je špatný rádce! Uvedený závěr přirozeně platí rovněž pro naše české podmínky. Vždyť jen se podívejme, kolik obav, strachu, napětí, zklamání, zloby a dalších záporných emocí občas způsobí, pokud spolu žijí osoby s rozdílným vzděláním, s velmi sobě vzdálenými povoláními, o výši finančních prostředků ani nemluvě. Nebo když na sebe tvrdě narazí typ rodinných tradic. Ve hře je mnoho dalších prvků, které mají vliv a neměly by rozhodně být podceněny. Snaha najít si blízkou osobu mimo daný kulturní okruh vše ještě více komplikuje. Již několik knih vyšlo. Myslím, že by se pro nás mohly a měly stát zážitkem a hlavně inspirací a varováním před reálnými riziky. Ještě se k nim v brzké době vrátíme, neboť pro nás představují konkrétní užitek, byť nemusí být pokaždé vnímán pouze v kladném smyslu slova.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-unosy-deti-a-jejich-prubehy-a-co-napovedel-pripad-halenkovice-218614
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-prvnaci-a-unosy-deti-a-uzitecna-beseda-219020
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-zdanlivy-unos-219614
