Článek
Polootázka v titulku se zdá být jasná. Odpověď jakbysmet. Ale opravdu bude hledání, nalézání a odpovídání tak jednoduché? Možná ano. Ovšem třeba se ukáže cosi jiného. Zkuste se podívat aspoň na jeden dílek dnešního povídání. Třeba vás ponoukne, abyste pokračovali dále. Nemusí zde vládnout pověstná a leckým vítaná jednoznačnost.
Jak se ukázalo, kolem látky, kterou jsem zmínil v nadpise, se může ledacos stát. Není úplně k ničemu, jak by si mnoho lidí myslelo. Co se odehrálo? Autorovi je znám muž, který před řadou měsíců přišel domů s nápadem - popel z kamen se nemusí nechat chladnout v plechovém kbelíku za domem a poté přenést do obecní nádoby na komunální odpad, ale může se nechat rozházet po záhonech a po travnatých plochách. Námět se neshledal se souhlasem. Ostatně, pro onu paní, jak se muž vyjádřil, je typické, že zavrhává skoro všechny myšlenky, které nejsou její. Od specialistů na vnitřní procesy lidí bychom se dozvěděli, že si tak počínají osoby „slabé“, nejisté a nestabilní. Kráčí o určitý způsob jejich obrany. Jenže danou informaci pán neměl, i když zdroji dost věřil. Když se ho kolega vyptával, zda začal s realizací, vždy se snažil věc nějak zamluvit a odvést pozornost jinam. No - v obou případech vidíme charakteristické působení psychologických mechanismů a zákonů.
Kdo by chtěl využít bohatství metody kritického myšlení a trochu by svou hlavu namáhal, nesporně by došel k dalším možným pohledům. Část osob popel používá v zimě. Nechce se jim odhrabovat sníh, a tak ho nasypou na kus cesty, než vyjedou na odklizenou vozovku, v lepším případě, že?Kupříkladu je ve hře rovněž otázka, kam se má dát popel zesnulé osoby. Pokud se pozůstalí přikloní ke kremaci. Nevím, je-li k dispozici statistika, zda se člověk většinou rozhoduje sám, jak se s jeho posledními zbytky naloží. Leckdo neví, co by si tu měl počít. Možná je předložen zajímavý námět na uvažování o podobě budoucnosti, ne vždy a u každého úplně vzdálené.
Necháme popel uhynulých osob na pokoji, jak se prý má činit, a budeme se věnovat pozdějšímu vývoji u zmíněného muže. Uplynul přibližně rok od zveřejnění jeho popelového nápadu. Již na něj rezignoval a poslušně zachovával původní postup. Nedávno ho žena velmi zaskočila. Setkala se s bývalou spolužačkou, která měla cestu přes nedaleké městečko. Již se neviděly nejméně deset roků. Dobrá příležitost by neměla být promarněna. A tak došlo k setkání. Jestli ho lze hodnotit jako plodné, ponechám jako vedlejší věc. Z našeho dnešního pohledu se jako důležité jeví, že se žena vrátila s novinkou. Rozhodně stojí za zmínku!
Dozvěděla se, že popel ze dřeva by se neměl jen tak někam vyhazovat. Hodí se na prohnojení záhonů, ke keřům, stromkům a klidně ho lze drobně poházet po trávníku. Zejména když se nalézáte v pozici, že nemusí vypadat ideálně. Jak se měl muž zachovat? Přihlásit se ke svému loňskému vystoupení? Připomenout ženin tehdejší odmítavý postoj? Navýšit si sebevědomí? Pán se na vlastní smysly přesvědčil, že doma nikdo není prorokem.
Možná též mohl přispět k eskalaci napětí, jak někdy slýcháme z oblasti politologie a geopolitiky? Co vlastně on sám chce? Ano - nejlepší by bylo, kdyby si žena vzpomněla, jak minule dění probíhalo, uznala, že měl pravdu a byl první. Hm, krásná představa. Sám ovšem věděl, že citovaného algoritmu se v jejím chování nikdy nedočká. Vzpomeňme si na moudrost badatelů z druhého odstavce. Když situaci obrátíme, klidně lze prohlásit, že pouze silné osobnosti obvykle nemívají žádný problém uznat svou chybu, přiznat se a přičíst zásluhu skutečnému původci návrhu či námětu. A jak se / nejen / s popelem nakládá u vás?
Odkazy, které s tématem souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-vystopovali-danu-aneb-o-drtivem-uderu-pocasi-214682
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pravo-zakourit-si-kdekoli-82674
