Článek
Málokdo asi pochybuje o významu výchovy dětí v rodině. Odborníci ji kladou na první místo a tvrdí, že každý by měl její kvalitní podobou projít, aby vyrostl v platného příslušníka novodobé společnosti. Jak ale víme, všechno se nedaří tak, jak by si experti představovali.
Můžeme si povšimnout, že někdy se výchovné dění, pokud o něm vůbec můžeme mluvit, odehrává v jiné dimenzi. Do diskuse by bylo, zda jde o kladnou, potěšitelnou, povzbuzující atd. V části rodin je například obvyklé si občas přivydělat neoficiální a dokonce nelegální cestou. Můžeme se pak divit, že děti opakují vzory chování po svých rodičích? Autor zná muže, který byl od malička svědkem, jak se otec coby autorita a hlava rodiny neustále s někým o něčem dohadoval. Cílem jeho snah bylo na minimum snížit náklady. S ohledem na zvolenou strategii uplatňoval příslušnou taktiku a opravdu se mu dařilo v jednom případě cenu usmlouvat směrem dolů, někdy nezaplatil nic a jindy něco vyměnil v oboustranně výhodném poměru. Jistě významně ovlivnil stav a vývoj rodinných financí. Můžeme očekávat, že děti jako každodenní svědci jeho postupů a fint budou postupovat jinak? Stačí se podívat, jak se k sobě chovají školáci a školačky. Jak by potvrdilo mnoho učitelů a učitelek - pochopitelně ne na kameru - naprostá většina z nich reprezentuje způsoby chování a řešení problémů svých rodičů a obecně poměrů v konkrétní rodině.
Nedávno jsem zaslechl od osoby, na jejíž informace je opravdu spolehnutí, následující poznatek. Jak se obecně ví, mladí lidé potřebují mnoho peněz, poněvadž jejich spotřeba většinou nebývá nízká. Neřešme nyní, zda se o přísun peněz jakkoli zasloužili. Možnosti většiny rodičů ovšem nejsou neomezené, a tak i sami chlapci a slečny uvažují, jak by se k nějakým finančním prostředkům dostali. Dost velkou vynalézavost projevila jedna slečna. Zneužila intimních informací z rodiny, kde udržovala blízký vztah s kamarádkou. Podstatou bylo, že tzv. šikovnému mladému muži vyzradila, kam si její známí ukládají klíče od auta. Šlo o opatření, aby na sebe nemuseli čekat, chodit až do rodinného domku atd. Možná i vy máte nějakou schovku, ne? Jaké bylo jejich překvapení, když vozidlo zmizelo a nikde ani stopa po jakémkoli poškození. Vůz byl na základě tipu ukraden. Po organizační a finanční stránce je věc jasná. Jak ale můžeme a budeme nahlížet na morální a psychologickou? Nezanedbali rodiče slečny kdysi něco ve výchově? Jakým jí byli osobním příkladem? Koho je vlastně správné brát k odpovědnosti? Kdo bude vyšetřován a snad i odsouzen?
A do třetice příběh zkušené učitelky vesnické MŠ. Ve své praxi si vícekrát jasně potvrdila, že stačí umět pořádně naslouchat a klást správný typ otázek. Poté se skoro každé dítě rozpovídá. A rádo. Má přece kladný pocit, když se dostane do centra pozornosti a navíc je-li obdivováno. Tak se dozvěděla o večerních a spíše nočních výpravách otce, staršího bratra a strýce do nedalekých uhelných skladů. Uhlí a dalšího otopu chtivá trojka měla patrně i vedlejší plán - zaučit malého chlapce od malička „řemeslu“, a proto ho obvykle brali s sebou. Klučík přesně popsal, kde a jak lze překonat zeď, kdo se k ní postaví jako první a jak sevře ruce, kdo do nich vloží nohu a převalí se přes horní část překážky, jak další hází pytle, kdo je plní a jak je pomocí provazů vytahují zpět. A ještě se zářícíma očima dodá, jak se na zídku nahoru musí položit stará deka, aby se nepoznalo, že tam něco dřelo. Pak by totiž Jožu a Deža a tátu mohl někdo vystopovat! Oni jsou totiž chytří jako lišky. Paní učitelka nakonec věděla až příliš. Namísto hezkého povyprávění se dostala do nepříjemného dilematu, zda má hledat místní policejní služebnu, aby oznámila pravděpodobný trestný čin. Nebyla si plně jista, zda také v dotyčném případě platí, že kdo mlčí, souhlasí. Nechtěla být však do uhlí zapletena. Součástí nejistoty se stalo - jak by na oznámení reagovala rodina? Přece jen šlo o menšinovou skupinu.
Někteří by nemuseli s nadpisem souhlasit, v části popisovaných a v mnoha dalších jevech a procesech přece o výchovu nešlo. Jenže zde se podle specialistů na řešenou oblast objevuje častý omyl. Podařilo se prokázat, že rovněž postup, kdy se podle laického názoru výchova / plánovitě a viditelně / nenalézá a neprovádí, má své přirozené důsledky. Povšimněme si, že lidé na sebe někdy jen kouknou a beze slov vědí, co ne/bude následovat, co se ne/bude vykonávat, kam se ne/půjde atd. Víc jistě není potřebné dodávat.
