Článek
Jestliže za sebou máme kapitolku o jídle u moře, která leckomu z nás zřejmě nastavila poněkud kritické zrcadlo / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-jezdi-cesi-k-mori-78582/, nebudeme se zdržovat a váhat a pustíme se do zrychleného pohybu, abychom si co nejdříve zabrali svoje místo. Myslí se na pláži a/nebo u hotelového bazénu. Ano, někdy se o něj musí bojovat. Ale opravdu musí?
Předně bych rád poznamenal, že tu bude platit známá lidová zkušenost - jak se o něco člověk hodně začne zajímat a zjistí si více podrobností, pozná, že nejde o jednoduchou a lehko řešitelnou záležitost. A stejně tak se děje i zde. A hned si povíme několik okolností, které spolu nebudou ladit. A právě nejednota a nejasnost rozděluje lidi, ať již zůstávají v Čechách nebo se vydají někam k moři.
Jistě bychom při úvahách neměli zapomenout na známé lidové upozornění - „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Ovšem do debaty je,zda a nakolik může být uplatněno tady. Pokud dojde na situaci v obchodě, bude situace jasná. Nemá se předbíhat a lidé se mají slušně zařadit do fronty. Patrně ji během čekání nemají v úmyslu opouštět. Výjimkou bývají řady, v nichž se čeká hodiny. Pamatujeme je z dřívějších časů, ale narazili jsme na ně též v nové éře vývoje naší země.
Bližší pohled nám ukáže, jaký je rozdíl mezi možností, přístupem a právem. Každý člověk má možnost vstát dříve a místo si obsadit. Jaký je jeho celkový životní přístup? Myslí si, že si může hodně dovolit? Vyznává spíše skromnější algoritmy ve svém chování? Záleží mu, co řeknou lidi v jeho okolí? Měli bychom hledat odpovědi na vznesené dotazy.
Kdo dřív položí ručník na plážové lehátko, leckdy je přesvědčen, že se stal jeho majitelem. Vždyť si pobyt zaplatil! Je však třeba brát v potaz, jestli jsou lehátka součástí zaplacených úhrad. A jaké je právo na obsazení? Je něco obsaženo v písemné smlouvě mezi CK a klientem?
Do diskuse nedávno přispěla i herečka M. Bočanová a sklidila dost pozornosti a s ní též příslušný díl kritiky. Třeba že si nemá stěžovat, že jsou lehátka obsazena, když se na místo dostaví po snídani kolem desáté hodiny. Pokud by si přivstala jako normální člověk, který chodí do práce, prý by byla bez problému. Ostatní sem přikvapí ještě před prvním jídlem.
Dovedeme si představit následující situaci? Tzv. brzký člověk přichází na pláž. Přivstal si a s potěšením a zalíbením se dívá, jak je prozatím prázdno. Nelení a přistoupí k lehátku, které si vybral jako pro sebe nejlepší. Sám výběr, pokud je vůbec možný, skrývá svoje psychologické aspekty. Pomohou nám dotazy. Je odtud blízko k moři? Hrají si před ním děti a vyrábějí hluk? Není nežádoucí otvor ve slunečníku? Dá se odtud dobře startovat, až v rámci all inclusive otevřou bar? Či je v centru pozornosti spíše zmrzlina a zákusky? Vidíme, že jídlo nadále sehrává důležitou roli. Může nastat komplikace - místní obsluha v podobě plážového hlídače / dozorce / ho upozorní, že pokud si ručník položil, musí zde již setrvat. Dilema je jasné. Měl by vynechat snídani a dlouho čekat na ostatní. Jim ani navíc lehátka nemůže obsadit, neboť se zde nenacházejí. Jde se zvýšenou pravděpodobností o nerealizovatelný postup. Ale jak víme, co zatím není, může být. Část hotelů se brání způsobem, že vstup do zmíněných lokalit povoluje až od určité hodiny. Klienti se neshodnou, zda kráčí o správný postup. Jsou na dovolené, a tak… Zároveň je potřebné dodržovat zásady slušného chování, tj. nejsem uživatelem pouze já.
Na konci si sdělme, že obsazení místa je pro některé osoby tak významnou a prestižní věcí, že jsou ochotny a žel rovněž schopny jít do konfliktu. Osobně neznám konkrétní příklady tělesného napadení, ale vůbec bych nebyl překvapen, kdyby na něj došlo. Co se poté bude dít? A co v duševní rovině? Budeme třeba na Řecko vzpomínat - „jo, tam se náš Pepan porval s tím blbým chlápkem o místo u moře“. A vyhrál! Co bude následovat? Pochvala? Údiv? Kritika?
Důvodem k obavám se ukazují být tzv. obranné kousky. Nechci podávat návod, ale část rekreantů si poradí tak, že cizí ručník na „svém“ lehátku prostě vyhodí. Třeba do odpadkového koše či do nedalekého křoviska. Nebo ho znečistí, aby si „ten nezdvořák pamatoval, že mi nemá co zabírat místo“. Třetí vypátrá, který pokoj mu patří a vymyslí a následně uskuteční jistou schválnost. Další uvádět nebudu, i tak vidíme a čteme, že nápaditost a vynalézavost hraje svoji roli. Již ovšem končím, ať můžete bez zdržování vyrazit ke „svému“ lehátku. Snad ještě není obsazeno. Jestli bude, tak…
