Článek
Na pověstný první pohled se zdá, že jsem si dnes vzal velmi velké sousto. Nicméně se nám ho může podařit pozřít. Vyjdeme z konstatování, jak dnes dospělí a děti příliš podléhají nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Ano, musíme uznat, že je velká, pestrá, přitažlivá a skoro neodolatelná. Poslední slovo vede k myšlence, jak bychom se jí měli bránit. My ji přece nemusíme vnímat a není naší povinností ji využít. Podobně jako při návštěvě v českých a moravských supermarketech nekoupíme všechny tisícovky položek, které se tam nabízejí. Stačí se kriticky zamyslet, zda vyhlédnuté či už nakoupené zboží opravdu potřebujeme.
Leckterá babička či dědeček si lámou hlavu a vzdychají, co mají dělat s vnoučaty. Když už konečně přijedou, věnují jim málo času a pozornosti. Myslí se vnoučata směrem k prarodičům. Obvykle je zajímají jejich mobilní telefony. Na řadě míst situace vypadá, že se ho nemohou a ani už neumějí vzdát. Kdo jim sdělil tzv. závratnou myšlenku, že život se odehrává na displeji? Jedná se o evidentní nepravdu, kterou však málokdo kritizuje, natož aktivně vyvrací. A přece by měl pravdu.
Nedávno se jakýsi recept zjevil. V obecné rovině by mohl platit. Podstatou je nabídnout natolik zajímavý program, aby účinek a působnost technologií předčil. Hezky se řekne, obtížně vykoná. Nejdříve si vylučme, co nemá šanci. Za prvé - dotazy na školu. Za druhé - jak se vaří ve školní jídelně. Za třetí - jestli děti rády chodí do školy. Za čtvrté - zda poslouchají paní učitelky. Za páté - stejná verze pro rodiče. A tak můžeme chvilku pokračovat. Nudné, že? Zejména pro děti. Tak kam se vydat?
Nedávno jedna babička odhalila „mezeru na trhu“. Asi nebude platná pro všechny, ale něco užitečného by se na ní dalo najít. Zrovna se nacházela ve fázi velkého úklidu. Vnukovi sdělila, že by potřebovala přesunout pár těžších věcí. Již nastoupil na druhý stupeň ZŠ, roste z něj velký kluk a zajisté má dost sil, aby s lecčím pohnul. Tak se stalo a chlapec vcelku ochotně pomohl. Že by dopředu věděl, že ho bude čekat sladká odměna? Se zvýšenou pravděpodobností ano. Babička mu totiž pravidelně podstrojovala. Žel aniž by byly zásluhy na jeho straně.
Úklid pokračoval a vnuk prozatím neprojevoval nespokojenost a abstinenční elektronické příznaky. A pak přišel zlatý hřeb programu. Babička v rohu objevila starý stolek z vybavení ložnice svých prarodičů. Kdo si rychle sečte desetiletky, dojde mu, že by mělo jít doslova o muzeální kousek. Pravda, před lety ho vícekrát nabízela různým lidem a skupinám, ale nikdy se jí ho nepodařilo udat tak, aby byla spokojena, mám na mysli po finanční stránce. Po letech snahy dospěla ke stanovisku, že se ho zbaví. Nejlépe bude ho rozbít a během topné sezóny spálit. Nápad byl na světě.
Akci vnukovi nabídla a on se jí ochotně zmocnil. Vlastně si po pár letech dost intenzivně připomenul vlastní destruktorské období, jímž silně a dlouho procházel, než nastoupil do ZŠ. Jak aktuální dění probíhalo? Ložnicovou skříňku si důkladně prohlédl. Požádal babičku o sadu šroubováků a pustil se do akce. Již za chvíli odpadla dvířka. Kritickým pohledem zjistil, že zmíněný nástroj už dále potřebovat nebude. Nastoupilo kladivo a sekera. Po upozornění, aby si vedl opatrně, se pustil do násilné akce. No - trvala více než půl hodiny, neboť nábytek pocházel ze staré a poctivé doby, takže velmi silně vzdoroval a zub času se na něm nijak neprojevil. Snad kromě nemoderního vzhledu. Abych proces zkrátil. Akce destrukce dopadla dobře. Skříňka již nepřekáží, dříví je zmenšeno tak, aby se vešlo do kamen, kovové zbytky zamířily do nádoby na kovy a hlavně vnuk byl spokojen. Ani ho nenapadlo se podívat na jakýkoli displej.
