Článek
Z předchozího dílu / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-ucitelka-nazyva-ucitelkou-94101 / se nám mohlo podařit načerpat několik poznatků, jak někdy proces ve třídě a na chodbě probíhá. V části případů nelze ze strany vyučující osoby nereagovat, neboť jde o dění tzv. přes čáru. Něco prostě nelze tolerovat. Jestliže známe lidi a děti a jejich prvky chování, lze se domnívat, že by k uplatnění došla osvědčená životní moudrost - „s jídlem roste chuť“. Čeho by se dospělí a další děti ve škole od některých jedinců dočkali? Hlavně od „neklidných“ a „neposlušných“ a zřejmě i nepřesvědčitelných? Opět se otevírá dost široký prostor pro uvažování.
Skončili jsme ve fázi, kdy výuka odpadla a šetřilo se, co se stalo a kdo je viníkem. Ani přes dvě hodiny, kdy akce trvala, se stav neblížil kýžené podobě. Nebo ne dost rychle, jak by bylo potřebné. Jak víme, leccos ustoupí dozadu a je překryto jinými elementy a projevy. Ptejme se - šlo o další promarněný čas? Čí vinou? Co by rodiče doporučili a/nebo poradili svým dětem, kdyby k podobné či ke stejné „akci“ došlo u nich ve třídě? Měly by se přiznat? Dělat „já nic, já muzikant“? Na někoho prohřešek svést? Zarytě mlčet? Někam zmizet?
Jak realita ve třídě vypadala? Dospělí se snažili. Děti trochu. Aniž by žel byl zcela průkazný výsledek! Zameškaná výuka? Bude muset být někdy nějak nahrazena. Kvůli nevychovanosti a nečestnosti dětí. A kvůli jejich nízké osobní odpovědnosti. Tak zní dost pravděpodobná příčina. Někdo je dovedl k nedostatečné podobě a kvalitě svědomí. Uhodnout není těžké. Dříve by se paní učitelka příliš dlouho nerozpakovala a ozvala by se rodičům. Ovšem dnes je jiná doba a jisté prvky a projevy ji nutí, aby postupovala velmi opatrně. Ba diplomaticky a předvídavě. Tuší a některá jistě ví, že by šlo o pověstnou hru s ohněm. Někdy bývá ještě hůře, jak si zanedlouho sdělíme.
Kdo by si myslel, že poškozenou věcí vše skončilo, mýlil by se. Možná si představoval, jak jsou děti hodné, jenom vlastní neopatrností zavinily, že se něco rozbilo. Stav je ve skutečnosti horší, než si myslíme. Proto se podívejme, co se nám děje. Jedná se o poučné poznání, poněvadž se možná podobné a dokonce stejné procesy již odehrávají doma. Nebo k nim docela brzo dojde! Připomenu proto známou a platnou životní tezi - „štěstí přeje připraveným“.
Když paní učitelka absolvuje vyšetřování a nedojde se k žádnému výsledku, tak už víme, že do dění aktivně vstoupí výchovná poradkyně. Čeká se, že se případ posune, vždyť má více pravomocí a děti by před ní měly mít větší respekt. Žel se mnoho neudálo. Navíc se prokazatelně zjistí, že děti lžou. Naprostá většina! Bez problémů! Zdá se, že jim skoro nic neříká osvědčená životní moudrost - „lež má krátké nohy a daleko neuteče“. Některé lžou opakovaně a - bez příslušného výrazu v obličeji. Známe přece - nejen dětský - provinilý pohled! Pro leckoho dost velké překvapení. Může pro ně platit proslulá zkušenost - „lže, jako když tiskne“. Nebo, jak se mezi lidmi říká, mluví bez uzardění. Co má dospělý činit?
Žel už dávno minula doba, kdy se vyučující mohl na rodiče a na jejich postoje spolehnout a kdy společně volili věcně správná stanoviska a přístupy. Než se odpoutá od pohledu do minulosti, dění se dále vyvíjí a ne zrovna příznivým směrem. S ním a s důsledky se seznámíme příště.
