Článek
Začneme hledat nejdříve tam, kde babička bydlí. Doma by měla mít o všem přehled. Vždyť tam tráví tolik času. Navíc má přece reálný vliv na běžící procesy. Někdy nejsilnější ze všech osob. Člověk se obvykle průběžně stará, a proto by skoro vše mohlo být v pořádku. Jenže kolikrát se ukáže, že jeho informace nejsou úplně přesné. Byť původně byly. Mezitím někdo něco poponesl, použil, rozbil, schoval, přemístil, prodal apod. Situace se mění. Ne snad jako na bojišti, jak se mezi lidmi říká, ale… Leckdy je více věcí k hledání - od brýlí přes kus oblečení a časopis až třeba po peníze.
Dále navštívíme školu. Stalo se jednoho dne, kdy rodiče byli příliš zaneprázdněni a ve větším městě poslali babičku, aby jejich - a vlastně trochu i její - dítě vyzvedla. Když už přijela na návštěvu, ať jim pomůže, ne? Spojí příjemné s užitečným. S radostí souhlasila. Co se přihodilo? Pravděpodobně nevěnovala dost pozornosti objasnění, kde přesně školu najde. Je také možné, že nebyla odsud ve smyslu, že zde původně nebydlela. Třeba opravdu dorazila na pár dní na návštěvu a doposud se nestačila seznámit s místními reáliemi. Dítě na ni před vchodem nečekalo. Minuty běžely a pořád nic. Co si má počít? Volala domů, ale doporučili jí chvilku počkat, třeba v ŠD rozehráli nějakou hru… Pak oslovila osobu ve dveřích. Jméno hledaného dítěte nezná, ale zeptá se. Spěchala, ovšem když viděla ustaranou tvář starší paní, nabídla pomoc. Konečně, o něco později se zjistilo, že jí hledané dítě by mělo docházet do první třídy. Pátrání v registru žáků se nesetkalo s úspěchem. Snad by jí souhra dějů mohla být polehčující okolností, pokud by se ukázala jako pravdivá.
Lidé na místě pak ještě nějakou dobu spekulovali, jak mise dopadla. V jejich instituci dítě zapsáno nebylo. Našla paní správnou školu? Dostala se k dítěti, pro které měla dorazit? Možná. Dokonce se ozval názor - „snad se s nějakým dítětem domů vrátí“. Vzbudil úsměv, ale současně se v hlavách objevily obrazy, že nemusí jít o legraci. Leckomu se vrátila vzpomínka, jak svého času vyměnili malá miminka v jedné moravské nemocnici. Tisk a vůbec ostatní média měla tehdy docela hodně práce. Za omyl v nemocnici byla vděčná, neboť jim notně nastoupaly náklady a sledovanost. Už jen proto se vyplatí získat a třeba vyšťourat co nejvíce. Že byť velmi zajímavé dění a s ním spojené záležitosti jimi nebudou dokončeny, nevadí. Již zítra si najdou něco jiného, co vytipují za hodné pozornosti. Pokud by se úplně netrefili, tak se sem něco přidá, vymyslí nebo spojí s někým či něčím známým, aby se již zmíněná sledovanost náležitě posunula. Nebo aspoň udržela. Dodám, že mívají svá školení.
Nyní se posuneme. Když babička hledá dědečka, jde o úplně něco jiného. Lépe nás do dění vpraví následující otázky. Potřebuje s ním něco probrat? Je udivena, jak „dědek jeden“ někam zalezl? Je potřeba něco opravit? Potřebuje odvézt za kamarádkou? Má v plánu ho zkontrolovat? Je třeba se přesvědčit, jestli už splnil dost z jejích úkolů? Zastavil se za ním soused, že mají něco smluveno a děda zde není? Přijedou vnoučata a on slíbil, že…? Náhle se jí udělalo špatně? Ve vyšším věku člověk nikdy neví, kdy ho může přepadnout slabost.
Když babička hledá někoho po smrti dědečka, dostáváme se zase úplně jinam. Nebo ještě jinak. Když babička už bez dědečka hledá místo, kde by měla větší klid, může narazit na několik možností, jak se dění bude vyvíjet. Jaké jsou její požadavky? Jde o klid ve smyslu života bez hluku? Chce klid - jako od lidí? Během života si užila dost a teď si přeje nebýt příliš zatěžována? Kýmkoli a čímkoli. Jenže leckteré pokoj nemají, dokud dědečka nenajdou. Pověří ho dalšími úkoly, aby je neotravoval a až poté klid najdou. Snad…
