Článek
Snad zkratku nemusím objasňovat. Kdo je aspoň trochu kamarád s bohatstvím metody kritického myšlení, přijde s nápadem, že by se mohlo jednat o několik variant. A měl by pravdu. O jaké by se mohlo jednat?
Uvažujme, že se dění z titulku stane skutečností. Našeho starého rodiče převezou do PL. Kdyby se člověk mohl a měl chovat přirozeně, oddechl by si. Někdo z jeho beder sňal velké břímě. Tíže byla opravdu velká. Péče každý den. Často i hodiny. Koule u nohy. Navíc pečující jedinec čelí od opečovávaného poznámkám, které nelze vidět jako spravedlivé. Občas se ozvou útoky, kritika, osočení, výčitky atd. Za tolik času, práce a úsilí. Je zapotřebí disponovat nervy jak z oceli. Jak dlouho se dá náročný režim vydržet? Mnoho lidí by mohlo povídat, že může jít o měsíce i léta. Ale co když cosi praskne?
Podívejme se na druhou verzi. Syn či dcera se brání, ale rodiče jim nakonec hospitalizují. Záleží na místě. Leccos jsem sám viděl. Pro pobývající je depresivní značné omezení pohybu. Zejména jestli býval tzv. čiperným důchodcem. Leckdo je ještě trochu ve formě, ale jednají s ním jako s dítětem. Pořád je kontrolován, omezován, napomínán, musí brát léky, ač se mu nechce. Nutí ho k jídlu a k pití, avšak on nechce. Nebo ne v nařízený čas. Navíc kolem sebe nevidí nic pěkného, zdravého a perspektivního. Ano, ocitl se na konci cesty. Jak bude ještě dlouhá? Nakolik trnitá? Co úkorného na ní zažije? Půjde o pouhé přežití? Neví se.
Nic není optimální, ale jedna z horších cest údajně je umístění starého rodiče do PL. Dospělé děti umístěných rodičů obvykle nevědí, co přesně se děje. Nemají šanci vidět do zákulisí. Třeba co se odehraje, když senior aktuálně nepřijímá stravu. Buď je nucen, kritizován a tlačen. Nebo ho nechají hladovět a žíznit. Měli by si synové a dcery hospitalizovaných jedinců připlatit? Zlepšila by se situace jejich rodičů? Neví se. A jde o možnou verzi?
Podívejme se na konkrétní příklady. Do zařízení přichází dcera a dozví se následující: Vaše matka je přesvědčená, že jí hrozí smrtelné nebezpečí. Je onou myšlenkou doslova posedlá. Díky elektrošokům se jí vede lépe, ale šlo jen o určité položky v jejím prožívání, myšlení a chování. Asi bude lepší, když omezíte svoje návštěvy, lépe pokud je úplně vynecháte. Zdá se, že jste zřejmě vy spouštěčem jejích negativních stavů, které na sebe berou různé podoby. Po několika posledních setkáních s vámi byla tak rozrušená, že sestrám dalo dost práce, než ji uklidnily.
Hned dceři naskočí různé obrazy, jak asi ono uklidňování probíhalo. Připoutali ji? Injekčně podali nějaké léky? Doslova ji nadopovali? Jak se k ní chovají, když tu ona jako dcera není? Matka moc nemluví. Její pohled je jiný, než býval. Nevýrazný, zastřený, dílem ustrašený… Je personálem tak zničená? Bojí se něco vyslovit? Už opravdu odchází na tzv. věčnost?
Leckteří pacienti jsou pro personál nároční. Její matka prý byla případem sama o sobě. Padl návrh na zvýšení medikace. Dcera se bránila slovy „v žádném případě“. Velmi se obávala, že z ní udělají živoucí mrtvolu, aby pečující sestry měly méně práce. Šlo o dost závažné obvinění. Kdo může posuzovat aktuální stav nemocné osoby? Kdo má správný a úplný přehled? Matka mj. občas a s obtížemi mluví o věcech, které se údajně staly, ale nedošlo k nim. Tvrdí personál. Na jiné si naopak nevzpomíná. Podobně se někdy projevuje místní personál. Komu a čemu se dá věřit? No - kdo je s kým domluven?
Vidíme, že proces není jednoduchý a obsahuje a často také skrývá více položek a vrstev. Příště se podíváme na jiné místo.
