Článek
Člověka napadne hned několik myšlenek a směrů. Kupříkladu - „jsme moc rádi, konečně je zde, tolik jsme se na ni těšili“. Jindy tolik potěšeni nebudeme a myslíme, že snad vše v klidu přežijeme. Určitě bude záležet, kdo přichází, jaké má cíle a jak dlouho se u nás bude vyskytovat. A jestli nebude vrtat do záležitostí, o kterých je lépe pomlčet a taktně je přejít. Jak víme, část osob se rádo udaným směrem vydává a dokonce se v nich vyžívá. Říká jim něco slovní spojení - rodinné tabu?
Jestliže zvolíme poněkud obecnější přístup, napadne nás, že nekráčí jen o dospělé a o jejich pohledy, pocity a starosti. Jak je malému dítěti, když přijde návštěva. Možná jsem měl na konec předchozí věty místo tečky umístit otazník. Jistě jde o oblast, kde se mnohé děje. A kdo se patřičně zamyslí a případně vlastní hodně zážitků a zkušeností, mohl by mi dát za pravdu, že probíhající děje se mohou a budou nacházet v celém pozitivně negativním spektru. Na některé z nich se nyní podíváme blíže.
Jak a čím mohu tvrzení z úvodu podložit? Leckdo sám zažil, jak byl před osobami, které se na návštěvu dostavily, pochválen. Třeba jak hezky vypadá, jak je pěkně oblečen, jak má uklizený pokojíček, jak prý bez potíží snědl oběd atd. Všichni ony oblasti známe a kdo se vydatně snažil a měl štěstí, něco pochvalných slov obdržel. Velkou otázkou je, zda si je sám vysloužil. Jak dítě vnímá ocenění perfektního vzhledu svého pokoje, když vše je zásluha pečlivé a možná trochu perfekcionistické matky? Co jestli ona již dopředu kalkulovala, že do něj návštěva vstoupí? Pak není daleko k myšlence „uklidím tam a vše jim předvedu!“. Má-li navíc informaci, jak jsou potomci příchozích nepořádní, rozdíl se zvětší a nabude podoby jasného kontrastu. Proces zapůsobí, kladné body přistanou na účtu, ač možná nikdo nedá nic najevo. O kvalitě vztahů ať si každý udělá svůj obrázek. Ještě věcný dodatek - jakou cenu má uklizený pokojíček, když se v něm dítě během návštěvy ničeho nesmí dotknout?
Pojďme k další tradiční oblasti. Někdy byl potomek požádán a jindy donucen, aby něco předvedl, nejčastěji kráčí o říkanky, básničky, krátkou píseň, občas o jistý tělocvičný úkon, později přečíst kousek textu, spočítat pár příkladů, odehrát kousek ze stolní hry, třeba pexeso, což většinou probíhá na počátku doby povinné školní docházky. Povolané dítě má přítomným předvést, jak je šikovné a jak se mu ve škole daří. Je otázka, jak jsou návštěvníci a návštěvnice právě nastaveni. Vyvstává hned několik variant, jak mohou myslet a dění prožívat. Leccos se odvíjí od aktuálních pocitů a rovněž od cíle akce.
Složitost a možnou proměnlivost si naznačme několika dotazy. Pochvala malého vystupujícího určitě nemine? Budou ho posuzovat přísným pohledem dospělého? Prokážou odpovídající toleranci a přimhouří obě oči? Je někdo zasvěcen, že dítko v rodině dost trpí, a proto tím jako silnější a potřebnější je vnímán krok vyslovit pochvalu? Berou jeho kousek jako součást celkové chlubivosti rodičů? Myslí si kriticky, že / se / moc nepředvedl? Dokonce je otravuje a obtěžuje? Přišli sem snad poslouchat nepříjemné vrzání na obstarožní nástroj? A ještě se mají tvářit nadšeně? Jak tušíme či přímo vidíme, dopadnout může přehlídka jakkoli. Kupříkladu i zklamáním a zlobou rodiče. A nejsme zdaleka na konci.
Odkaz, který s tématem dost souvisí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-navsteva-a-komplikace-s-ne-videnym-59527
