Článek
Když se vysloví slovo pes, naskočí člověku hned několik možných obrazů a spojení. Tak třeba pes jako přítel člověka, také jako pomocník - a dokonce v řadě rozličných situací, na lovu, během hry, při hledání ztracených osob, při a zejména po zemětřesení, mnoho zkušeností s nimi mají myslivci, celníci, policejní vyšetřovatelé a vojáci atd. Asi se také shodneme, že věrnost tvoří proslulý prvek a charakteristiku. A ještě přidám, že v jedné zajímavé knize jsem narazil na následující myšlenku: Nikdo neocení génia vaší konverzace tak jako (váš) pes.
Ne vždy jsou pohledy jen kladné. Můžeme celkově konstatovat, že psi vystupují jako naši ne/chtění průvodci. Část lidí je uznává a vidí především jejich výhody. A jsou připraveni je vypočítávat. Druhá skupina projevuje toleranci, není z jejich existence nadšena, ale vydrží s nimi. Snad koexistence nebude trvat dlouho. Třetí má spíše výhrady, neboť si se psy spojuje řadu komplikací, od kňučení a štěkání přes výrobu škod, dotěrnost a slintání až po exkrementy kdekoli. A u čtvrtých narazíme na nepřejícnost a projevují skoro až nenávist. Pokud jejich postoje podrobíme detailnějšímu pohledu, zjistíme, že obecně nemají rádi zvířata. Jestliže se sem přidá ještě pár konkrétních příkladů, jak psi „škodí“, je výsledný přístup jasný a zřejmě na dlouhou dobu hotov. Vždy mají po ruce pádné argumenty a nejúdernější se týkají právě zmíněných psích zbytků. Jak zapáchají! Jak je nerozumné děti berou do rukou! Jak je nevhodné nosit boty s hlubším vzorkem! Přesvědčení jedinci nebudou svoje mínění měnit, i kdyby se jim nasypalo množství argumentů z nákladního auta.
Posloucháte-li diskuse, vyprávění a zážitky pejskařů, mnohé se dozvíte. Mj. někteří své chlupaté miláčky označují jako vysavače jejich peněženek. Vždyť jen kolik stojí ošetření a kolik prožijí obav a strachu, když se mu něco stane. Nemluvě o užité „medicíně“ a ještě pak operace! Někdy zazní i smutná konstatování, že ani neobvyklý zákrok mu - chudáčkovi nakonec nepomohl. A tady navazuje velká starost, jak se psím tělem naložit. Zatímco u lidí je proces až na pár pozoruhodných výjimek ustálený a standardní, u zvířat tomu vždy nebývá. Někdy mrtvé tělo skončí na určeném místě na zahradě. Jindy ho nechají u zvěrolékaře a doma si ho připomínají už jen na fotografiích a videích. Jsou smutní, myslí na něj, přece jen mnohdy šlo o člena rodiny. Někdy nejmilovanějšího!
Za zmínku nepochybně stojí psí hřbitovy. Možná ve svém okolí žádný nemáte, ale jistě jste nějaký během svého života viděli, byť jen obrazem. Já ano a mám dojem, že je o pejsky na věčném odpočinku pečováno o něco lépe než o lidské jedince. Měli bychom si nyní myslet, že ke psům lidé chovají lepší vztahy než sami k sobě? Leckdy tak jejich podoba opravdu vypadá. Ale co my víme, co přesně se odehrává v lidských hlavách? Když někdy naslouchám odděleně někomu ze stejného manželského páru, vlastně se ani nedivím, že pes má v rodině nejvýhodnější pozici a nejlépe se k němu chovají. Kdo si pamatuje tezi z úvodního odstavce a postaví si ji oproti časté kritice, připomínkám, napadání, zesměšňování a třeba i snižování osobní důstojnosti, nebude se již vůbec divit. Asi právě proto, že psi nemluví, jsou tak ceněnými partnery. Hlavně nekomentují a nekritizují. I při pozdním návratu člověka vítají!
Na psa je možné narazit také jako na častý dárek, aktu věnování zpravidla předchází delší uvažování, ale někdy jde o případ impulzivního splnění dětského přání a požadavku. Co by rodiče nevykonali, aby jejich dítě bylo šťastné a/nebo aspoň spokojené? Kromě nízkého počtu výjimečně kladně probíhajících procesů je vývoj tradiční. Můžeme ho shrnout do podoby - děti mají ze psíka velkou radost a věnují mu hodně času, energie a pozornosti a řádně o něj pečují. Poté nastává období postupného útlumu zájmu. Ten klesá stále níže a děje se tak i přes výzvy a upozorňování rodičů. Právě - kdo se pak o něj stará? Často ona povinnost dopadne právě na osoby, které ho koupily. Pro děti jde mj. o informaci, že ještě nedosáhly na stupeň vývoje, kde je možné hovořit o pojmech jako dostatečný smysl pro povinnost, kázeň, vůle a celkově osobní odpovědnost. I přes ne pokaždé příznivé dopady kráčí o významné poučení, které vícekrát v průběhu života zužitkují. I daným způsobem vlastně pes může lidem pomoci. Jak nám napovídá známé lidové pořekadlo, vše špatné bývá na něco dobré.
