Článek
Myslím především a právě elektrický. Ono by se mohlo jednat také o proud vody, pochodujících osob, jedoucích vozidel, žrádla pro zvířata ve velkovýkrmně, finančních prostředků atd. Jistě vám již naskakují konkrétní představy. Ano, jde-li o elektrický, ukazuje se, že kráčí o nemalou potíž. Leccos se projeví a občas i docela nečekaného. Kdo by čekal, že zrovna…
Mezi důležité otázky patří následující. Jaký si nyní mám zvolit program? O skoro celovečerní náplň se obvykle postarala TV se všemi svými výhodami a zápory. Nyní člověk cítí jistou bezradnost. Ba i bezmoc. Co si počne? Někdo má pocit, jako kdyby mu odebrali ruku. Nebo jednonohému sebrali berle. Na druhé straně prožívá něco jako volnost a svobodu. Ale jak s nimi má naložit? Ne pokaždé je mu jasno. Pro leckoho je přece jen přijatelnější, když se mu o náplň času stará kdosi jiný. Co by se snažil a dokonce se napínal? Vždyť v práci dnes vykonal dost, tak si může orazit a ať se usilují jiní. Přemýšlí však nad formami nabídky a především nad jejich dopady? Podívejme se na přehled alespoň části důsledků.
Při jedné z velkých povětrnostních událostí, které nejen hrozily, ale dokonce skončily krizí, mě výpadek zastihl ve velké budově místního supermarketu. Náhle nás obklopila tma. Podle kolísání sítě ještě během pracovní doby jsem očekával, že mezera v dodávce může být kratší i delší. Co by se asi dělo mezi regály? Snad nevznikne panika. Zjevovaly se všelijaké obrazy. Nedobrovolné zatemnění na místě naštěstí netrvalo dlouho. Obchod byl totiž kvalitně zařízen a na rozdíl od jiných se podařilo promptně nahodit mohutné generátory. Osvětlení nebylo zářivé jako prve. Spíše jsme si připadali jako v přítmí někde v jeskyni. Za chvilku následovalo omluvné hlášení o ztížených podmínkách pro nakupování. Škoda že k němu nenabídli třeba 10% slevu. Jaké terno!
Byla by jistě zajímavá, ale jako přitažlivější a více obohacující se ukázalo sledovat související procesy. Asi za čtvrt hodiny jsem stál již za pokladnami a čekal, co bude. Probíhal ve mně rozhodovací proces. Venku je tma jak někde. Světlo jsem měl zrovna nad sebou, a tak mi aktuálně nic nebránilo vyndat rozečtenou knihu. Skrz skla hlavního vchodu jsem jasně viděl jen černotu - na rozdíl od předchozích odpolední a večerů. Město bylo zcela vypnuto. Venku panovala černá tma tmoucí. Jako se říkává v některých pohádkách…
V médiích měli o síle větru pravdu. A tak jsem se postupně začal seznamovat s důsledky. Hned vedle mě první lidé zjistili, že se nedá dostat kafe z automatu. Zklamaně do něj mírně bouchli pěstí a s nepořízenou a s kritikou odtáhli ven do tmy. Prý takový nepořádek. Hned máme konkrétní příklad, jak se člověku hodí, když není závislý na látkách, které ke svému životu nepotřebuje. A že má chuť? Jistě ho chápeme, ale ve své osobní výzbroji by mu neměly chybět prvky jako osobní odpovědnost, kázeň, vůle, vytrvalost ad., které mu pomohou dosáhnout na solidní úroveň sebeovládání. Není-li kafe, bere pak jeho absenci jako přirozenou variantu a svoje emoce hravě zvládne. Přece nebude vyvádět jako chlapec, kterému na pískovišti seberou náklaďák a rozšlapou mu pracně zhotovenou silničku. V dívčím případě můžeme uvažovat, mluvit a psát o poškozených bábovkách.
Zdaleka se neocitáme na konci „elektrického“ příběhu - naproti nefunguje linka na vratné lahve, což může dát vzniknout vzpomínkám na jistý známý český film. Maně se zjevuje myšlenka - je člověk opravdu takřka ve všem nahraditelný? K uvedenému zařízení se váže zcela konkrétní historka z doby přerušení dodávky. Vzhledem k její obsáhlosti a vydatnosti se ji jako celek pokusím nabídnout v samostatném díle.
