Článek
Jak víme a jak nás nepřekvapí,každý člověk má potřebu se prosadit a mít vliv. Ne vždy půjde jen o směr k jiným osobám, jevům a procesům. Jeden má pocit, že příliš málo může ovlivnit, co se s ním děje, třeba žák ve škole poukazuje, jak nelze z jeho strany pozměnit skladbu předmětů a jejich pořadí. Druhý by měl raději silnější vliv v samotné třídě. Občas třeba mívá zajímavé nápady, ale specifickým způsobem formované veřejné mínění mu je nedovolí zveřejnit. Natož aby došlo k jejich uskutečnění. Přesto by se o části z nich dalo napsat, že by se realizace vyplatila. Jenže bojovat s nepřízní spolužáků, hlukem, nezájmem a s dalšími prvky je nad jeho síly. Všichni máme určitou hranici.
Minule jsme se blíže podívali na několik ne zrovna příjemných a slušných podob, jak se - hlavně starší - žáci a žákyně prosazují. Nedávají o sobě vědět zrovna noblesně a leckteré z jejich slov, činů a kroků bychom nemohli zařadit do oblasti v souladu se společenským chováním. Lidem ve svém blízkém okolí způsobují potíže, aniž by v řadě případů domýšleli důsledky. Zpravidla vidí jen sebe a svoje potřeby a mezi nimi favorizují výše zmíněné sebeprosazení. Někdy žel bez ohledu na své okolí a podle známé životní zkušenosti - ať to stojí, co to stojí. Jenže vždy je něco za něco. Naštěstí netvoří počet, který by zahrnoval všechny děti. Podívejme se na jiné žáky a žákyně. Ne všichni jsou stejní.
Je třeba si povšimnout určité skupiny, jejíž členové se od ostatních liší. Co patří mezi jejich charakteristické prvky? Tak například nedávají opisovat domácí úkoly. Ať prý si je milí spolužáci a spolužákyně udělají sami. Může však dojít k výjimce, když se někdo z jim bližších dostane do obtížné situace a opravdu nemohl. Vážné překážky se čas od času vyskytují a před některými je jedinec spíše bezmocný. Je-li za úkol něco „originálního“ a „objevného“, k výjimečným situacím nedochází. Již v nízkém věku projevují dostatečný smysl pro zachování tajemství. V budoucím období se jim bude hodit při respektování zásad pro nakládání s podnikovým a/nebo firemním know-how. A navíc se cvičí v loajalitě, zde na škole především ve vlastní prospěch. I když se leccos může zdát předčasné a podle někoho i podivné, já tvrdím, že kráčí o důležitý díl celkové přípravy na život. Proč bych měl svoje úsilí, práci a nápady jen tak někomu věnovat? Nejde o moji povinnost.
A ještě bych zde viděl jeden významný prvek. Často se už ve školních podmínkách jedná o prvky duševního vlastnictví. V materiální a technické oblasti je nám vcelku jasno, neboť se na věci dá přímo a osobně sáhnout, přenést, vyrobit, případně je před sebou vidíme. U nápadů, námětů a u zlepšovacích návrhů již tak vysoké právní vědomí obyvatelé nemají. Jako asi nejlepší konkrétní příklad by šlo použít pirátské kopírování filmů a písní. Patrně není třeba nic dodávat. Dobře víme, oč se jedná. Dospívající jedinec zde leckdy projevuje rozporný přístup ve smyslu, že cizí by si klidě vzal, ale na jeho mu nikdo nemá sahat, opisovat atd. Jako kdyby se tu prosazovala tzv. sobecká lidová zkušenost - co je tvoje, to je moje, co je moje, po tom ti nic není! Čtenáři/ky si zde mohou promyslet svůj vlastní postoj.
Část dětí se do školy poctivě a pravidelně připravuje, dosahuje pěkných výsledků, přichází s opravdu zajímavými nápady, zatímco ostatní se snaží jít cestou nejmenšího odporu, zbytečně se nenamáhat a nevysilovat se. Častým důvodem je nízká až nulová náročnost rodičů, nechuť pracovat, absolvovat zátěž, snaha vyhnout se stresu, oddávat se tzv. příjemným aktivitám atd. Každý člověk by si měl položit otázku, kam uvedená taktika vede a čemu nejvíce se bude podobat cílový stav. Až se málo pilný a přesněji vyjádřeno líný a pohodlný bude kriticky vyjadřovat, že hodiny denně dlí u výrobního pásu, s koštětem v ruce a jako pomocná síla někde venku na větru a dešti, měl by si vzpomenout na zřetelný rozdíl již během doby povinné školní docházky.
Uzavřeme, že je nesporně chvályhodné, když se na sebe děti snaží upozornit kladným způsobem, ať již půjde o nejvydařenější výrobek, nejhezčí výkres, nejlepší sportovní výkon, podtržená jednička, nejzajímavější řešení určitého projektu atd. Rodiče a příslušníci pedagogického sboru by je měli nejen chápat a vytvářet jim odpovídající prostor, ale ještě bude užitečné je chránit před tzv. opačnými typy žáků. Pokud se zde nebudou více snažit ve prospěch lepších žáků a žákyň, nejen že bude leccos z dobrých myšlenek neuskutečněno, ale jisté úhony může dojít i psychika dítěte a později dospívajícího jedince.
