Článek
Čtoucí osoba může relativně snadno získat pocit, jak snadný a promyšlený je život kočky a jak dnešní rodiče kazí svoje děti. Někdo může dále namítnout, že kočka vůbec není chytrá a že se její chování řídí automatickými systémy. Můžeme částečně souhlasit. Jenže se zde nachází velký problém. O něm je potřebné více vědět.
Kdyby měl člověk využívat své kapacity a mechanismy v poměru ke své inteligenci stejně dobře a efektivně jako kočka, musel by se nacházet o několik úrovní výše. Stačí se podívat na její prvky jako ladnost, pohotovost, vynalézavost, nezdolnost aj. On na nich není a navíc se ukazuje, že spíše klesá. Slovo propad zatím ponechme stranou, abych neprovokoval, ale rozhodně ho veďme v patrnosti. Nebo si snad myslíme, jak se zdokonalujeme? Nikoli. Jde o alarmující údaj zejména ve srovnání s nabídkou současné doby, hlavně v oblasti moderních komunikačních technologií. Kočka se sice v hierarchii živých bytostí nachází podstatně níže než člověk, ale ke své činnosti nepotřebuje pomůcky a berličky jako tzv. král tvorstva. Je lepší a její počínání účinnější.
Jinak řečeno - člověk dneška žije a pracuje výrazně pod svými možnostmi. Kočka využívá svých kapacit moudře, spí, odpočívá a v potřebnou chvíli neuvažuje, jestli se jí chce, ale podá standardní a možná až elitní výkon. Vždyť jen se podívejte, jak brání mláďata v případě potřeby, jak si počíná při lovu myši a/nebo ptáka atd. Její připravenost, rychlost reakce a přesnost „práce“ je obdivuhodná. Naopak člověk je spíše líný a pohodlný a někdy až příliš dlouho zvažuje, jestli vůbec půjde něco dělat. Čím méně se mu chce, tím je šikovnější a tvořivější ve vymýšlení důvodů a způsobů, jak by se určité činnosti a/nebo úkolu vyhnul. Ještě že nám vznikl tzv. moderní pojem - prokrastinace!
Z určitého pohledu by kočky mohly nosit označení „vojáci“. Zdá se vám, že jde o podivný a nadnesený příměr? Do jisté míry ano. Copak se chovají jednotně? Příliš se maskují v terénu? Ale na druhé straně mezi vojenské zásady již dávná léta patří, že se příslušníci ozbrojených sil učí především tomu, co budou v bojové činnosti potřebovat. Třeba i plížit se, zachovat kázeň a po delší dobu trpělivost, zaútočit na nepřítele, analogicky kočka na kořist. Je pravda, že v době míru byli muži ve stejnokrojích nuceni si čistit polobotky, stírat podlahu, stlát a řadu dalších prvků, které z hlediska války nemají v podstatě žádný význam. Jejich smysl byl jiný a vyšší, než aby obutí a postel hezky vypadaly. Jak zní podstata - udržování tělesné a duševní kondice a celkové připravenosti a samozřejmě šlo o prvky jako pracovitost, osobní odpovědnost, kázeň, vůle, vytrvalost, správné návyky, dostatečný smysl pro povinnost a jim blízké. Návazně si u koček můžeme povšimnout, co učí svoje zvířecí děti. Tak například nic nedělají zbytečně. A jejich pokyny jsou jasné a nemění se. Jako kdyby jely přesně podle plánu. I zde by nám mohly být vzorem pro výchovu, život a práci.
A lidé? Když se ptáte malých dětí, co a kolik se od svých matek a otců dozvěděli o zásadách slušného chování, většinou dost tápou - třeba že se mají chovat normálně. Ale ani zde nepředloží nic konkrétního. Navíc od nich lze slyšet, že jeden způsob chování byl včera oceněn, ale před týden za stejnou „akci“ dostali vynadáno a dokonce i menší výprask. Jak odhadneme, velmi složitě si tvoří svůj postoj, než pochopí, co ne/mají dělat. Mezi složitými „pokyny“ jsou nejasnosti kolem zákazů, z nichž část platí jen někdy, třeba v době tatínkovy nepřítomnosti. Jinak řečeno je vedeme k dvojakosti, obelhávání, spiklenectví a podvodům, možná také k pružnosti a kombinačním schopnostem. Podíváme-li se na kočky, je jasněji. Možná i proto se s nimi děti rády přátelí. A kde kdo by se vsadil, že leckterý syn a/nebo dcera by jimi sami chtěli být. A nejde jen o fakt, že jim mohou závidět úroveň jejich motoriky a volnost pohybu. Kočičí svět by proto mohl vystupovat jako inspirace pro vychovávající osoby. Jako lidé si k nim přidejme oblast sociální a emocionální inteligence, abychom kočky nejdříve dohonili a posléze je i předběhli…
