Článek
Jak již z nedávného písemného zamyšlení víme, dělení na půlky nepatří pokaždé mezi snadné postupy. U části předmětů, zejména ručně zhotovených, se ocitáme v lepší situaci. Naopak u duševních prvků, jak jsem již minule naznačil, na nás obvykle čekají nejasnosti a trampoty.
Dalším směrem uvažování bude konstelace v domácnosti, k níž čas od času dochází. Jak zní otázka - jaký by byl postup, kdyby šlo o dělení kolem bohatství nebo naopak kolem dluhů? Jak vidíme, jedná se o dvě protikladné polohy. Ke zlepšení své finanční a majetkové situace by se patrně každý přihlásil. Kdo by nechtěl vlastnit o něco více? Ke snížení životní úrovně se zájemci a zájemkyně nejspíše nepohrnou. Kdo by si rád utahoval opasek? Už tak si vytrpěl dost. Byl nucen přestát několik osobních, rodinných a pracovních krizí a rozhodně nemá zájem, aby se v nich pokračovalo. Raději by šel dopředu a nejlépe nějakou vylepšenou cestou. Mít se příjemně a pohodlně. Chová se přece přirozeně. Jak nakonec bude vypadat uplatnění jeho práv? A pozor - nezapomene též na povinnosti?
Pro někoho bude nepředstavitelně obtížné, aby šel na půlku. Třeba vyrůstal jako nejstarší sourozenec. Dokonce jako jedináček. Z jeho postavení vyplývalo, že se nemusí spravedlivě dělit, naopak si odebíral největší část. Nebo nejlepší a nejhodnotnější. Je však k diskusi, jak spravedlivé dělení vypadá. Mají se tři sourozenci rozdělovat přesně na třetiny? Nezaslouží si nejvíce jedinec, který má nejrozsáhlejší zásluhy? Jak vypadají? Jde o míru podílu na úkolech a povinnostech, které jsou doma plněny? Nebo především o ni? Jestliže nejstarší bratr dojde na nákup, pomůže rodičům se sběrem úrody či v zimním období obstará topivo do kamen, měl by mít tolik jako mladší sestra, která si v průběhu dne pouze hraje s panenkami? Jak on se bude dívat na stejně velký příděl? Analogií je situace v zaměstnání. Kolega odvádí méně práce, případně v nižší kvalitě. Budeme snad mít radost ze stejné výplaty? Pochopitelně nikoli. Domácí prostředí je navíc rizikové ve smyslu, že nejmladším se ulevuje a podstrojuje a na opravdové zásluhy se moc nehledí. Co vlastně rodiče ve svých potomcích rozvíjejí? K čem je vedou? Jaké jim předávají poselství? Jak se oni budou někdy v budoucnosti dělit? Koho budou favorizovat? Sami sebe? A napadne je vůbec se s někým podělit?
U matek a otců ještě krátkou chvíli zůstaneme. Jak naložíme s tradiční situací, kdy děti něco rozbijí a způsobí škodu? Budou se rodiče pasovat do rolí vyšetřovatelů, soudců a vynášejících tresty? Přejdou pak do pozic dozorců? Leckdy pro ně bude jednodušší, jestliže ušetří čas a všem potomkům vypálí stejný trest. A ještě mají dobrý pocit, jak rychle zasáhli a že si počínali spravedlivě. Všem bez rozdílu! Ale co pocity dětí? Jistě nebudou stejně rozděleny, že?
V neposlední řadě se předkládá ještě jeden okruh na zamyšlenou. Jak bychom se v dané souvislosti mohli a měli dívat na dvojici známých lidových upozornění - „sdělená bolest poloviční bolest“ a „sdělená radost dvojnásobná radost“? Ano - o půlky tam nesporně jde. Jaké mají pro koho a kdy význam, přínos a hodnotu? Můžeme spekulovat, ale užitečnější se bude zamyslet nad sebou sama a připomenout si své zážitky a zkušenosti. Co nám sdělují?
Co bychom si měli připomenout a sdělit na závěr. Můžeme vnímat, že zmínky o polovičkách mohou kromě užitku ledaskdy přinést jisté kontroverze, ač se zdá, že postupujeme věcně správně a spravedlivě. Nenechme se mýlit prvním dojmem. Jako znamení nám může posloužit známý pojem kompromis. Obě strany zpravidla ustoupí stejně, ale obvykle nikdo nepatří mezi spokojené. Pro dosažení vyšší kvality vzájemných vztahů a procesu je záhodno jít dále a výše.
