Článek
Velmi aktuální úsek dnešních dnů a týdnů. A s nejvyšší pravděpodobností jím nějaký čas zůstane. Pochopitelně mám na mysli odklad doby zahájení povinné školní docházky. Stačí, aby český občan patřil mezi průměrně informované, či aspoň občas pozorné u mediálních zpravodajství. Pak mu neunikne zpráva, že naše země zde žel patří mezi evropské rekordmany. Podobně jako u rakoviny tlustého střeva a spotřeby piva. Nebylo by lepší mít raději nějakou ekonomickou či hokejovou medaili? Nemluvě o přetrvávajících potížích s menšinami…
Odkladů je v ČR opravdu hodně, více než čtvrtina případů. Navíc třetinový podíl je na dohled! O dost méně obyvatel asi bude vědět, že jejich alarmující počet se ve vrchních patrech politiky a úřednictva řeší. Aspoň o procesu přicházejí zprávy. Jak ale víme, žijeme v dezinformační společnosti, kde leckdo může říct a napsat cokoli a nechat působit. Jistě se nemusíme přesvědčovat, že existence fake news, hoaxů a jim blízkých „kamarádů“ je poměrně vysoký, a proto bychom měli rozhodně být opatrní a ve střehu.
V zájmu pochopení oblasti bude užitečné mít příslušné podklady a nespoléhat na pověstný první pohled. Či na častou střelbu od boku. Něco se někomu jeví a již stav vydává za fakta. Nebo na sdělení sousedky, kolegy, neznámé osoby náhodně potkané na dovolené apod. Ostatně jednoznačnosti se tu nedobereme. S cílem se poznatkově posunout se zamyslíme nad důvody podávání zmíněných odkladů. Za prvé rodiče chtějí dětem prodloužit dětství. Jedná se o natolik diskutabilní prvek, že se k němu vrátím příště. Za druhé zde máme nechuť dospělých více pracovat a konkrétně dělat domácí úkoly a absolvovat s ratolestmi přípravu na příští den. Za třetí hraje roli pocit provinilosti, že leccos zanedbali, dítě málo připravili / nebo skoro vůbec! / a odklad zamaskuje jeho zaostávání, jehož si ostatní v současném rychlém tempu života prozatím nevšimli. Aspoň nějaká útěcha.
Za čtvrté matky a otcové nevěří školnímu systému. Jestliže se rozhlédnou kolem sebe a dosadí si různé a především rozdílné až rozporné zprávy z médií, kdo by se divil? Za páté mají strach dítě do školy posílat. Je tak malé, slabé… Může jít o obavy, strach a tušení v obecnější podobě, kdy uvažují o dopravě, tzv. úchylech na veřejnosti, přičemž se postrádá jasnější specifikace, o koho by mělo jít. Část se jich vysloví přece jenom konkrétněji a jako potíž označí povaleče, bezdomovce a především osoby závislé na návykových látkách. Zároveň pomlčí, že část z posledně uvedených tvoří dílem oni sami, ať již bychom uvažovali o hracích automatech, alkoholu, cigaretách, cukru, soli, pornografii a o dalších nebezpečných jevech a substancích.
Za šesté by se nejraději vyhnuli zátěži a stresu u sebe a u potomka. Ruku na srdce - u koho více? Za sedmé mají negativní zkušenosti. Kupříkladu svoje se starším sourozencem. Nebo zprostředkované podklady od blízkých osob. Za osmé šli stejnou cestou kamarádi, sousedé, přátelé, spolupracovníci atd. Za deváté se jim zvolená cesta v podobě odkladu prostě jen zdá v pořádku. Nevlastní sice pádné argumenty, ale pocit… Za desáté nemají kladný názor na příslušníky pedagogického sboru, ač o nich a o jejich metodách a osobních vlastnostech v hlavách rodičů najdeme velmi nízký přehled. V podstatě žádný. Spíše kráčí o dojmy. Co viděli za dobu své docházky, dnes již neplatí. Jako jedenáctou bych viděl příčinu, že čekají až bude plně prosazen systém, kdy děti nebudou dostávat známky. Pak se prý děti konečně budou moci do školy těšit, neboť je učitelky a učitelé nebudou stresovat jako dříve a nyní. Zcela se naplní představa, jak se škola stane hrou. Pozor - na druhé straně se musí dodat - jaké budou mít výsledky? Pokud časově oblast posunu - také rodiče si v zaměstnání hrají?
Nad každou položkou by se dalo uvažovat, spekulovat a probírat ji. Leckdy i dost dlouho. Zde bych si dovolil ponechat odpovídající prostor. Příště bych doplnil ještě několik dalších zajímavých souvislostí a ukázal, o jaké záležitosti by se mohlo jednat.
